Článek
Ještě před několika málo lety byl vrchol zábavy pro děti a dospívající usednout k počítači nebo jinému hernímu zařízení, zapnout hru a ponořit se do jiného světa. V tom světě na ně čekaly závody, střílečky, fotbal či strategické hlavolamy. Dnes se ale zdá, že dětem už stačí jen dívat se, jak tohle dělá někdo jiný. A tak zatímco jejich současní rodiče si ještě pamatují hodiny strávené s joystickem nebo u klávesnice a myši, jejich děti často místo hraní sledují youtubery, jak paří Kingdome Come, Fortnite nebo Brawl Stars. A tváří se přitom naprosto spokojeně.
Hra bez hraní
Nedávno mi jeden kolega říkal, že jeho sedmiletý syn vůbec nemá potřebu hrát. Měl radost, že mu stačí sledovat oblíbeného youtubera, jak to dělá za něj. Trochu jsem to přešel a neuvažoval nad tím, ale když jsem se později zmínil před synem, velká část jeho spolužáků dělá totéž a k samotným hrám usedají jen minimálně.
Pařit, nebo raději sledovat jiného?
Není to trochu zvláštní?
V době, kdy se objevily první počítače nebo domácí herní zařízení, znamenalo hraní aktivitu, ve které bylo často potřeba zapojit fantazii a logiku. Ve školách se pak o hrách diskutovalo, jeden spolužák inspiroval druhého a vznikala jakási soutěživost. Hry se vyměňovaly, vypalovaly a pak se porovnávaly výsledky.
Dnes se tahle aktivita mění v pasivní podívanou. Děti sledují, jak někdo sbírá body, prochází různé levely a prožívá vítězství. Samy přitom sedí v bezpečné vzdálenosti od všemožných porážek i zklamání, která nutně během hry přicházejí.
Původně jsem si myslel, že sledovaní hraní youtuberů slouží k inspiraci, případně jako návod. Ale mýlil jsem se. Ono to tak není. Sledující se neučí nic ovládat a už vůbec pak nemusí riskovat. Zapnou YouTube nebo Twitch a nechají se vést hlasem oblíbeného influencera, jehož grimasy při hraní jsou vidět v rámečku v rohu obrazovky. Herní svět se zřejmě proměnil v zábavní průmysl, kde jde víc o osobnost hráče než o samotnou hru. Inu doba se mění.
Nový druh idolů
Dnešní děti zkrátka mají své hrdiny, stejně jako měli jejich rodiče. Jen už to nejsou sportovci nebo muzikanti, ale hráči influenceři. Komentují, vtipkují, reagují a vytvářejí si kolem sebe komunitu, která jim rozumí. A právě to na mladé publikum funguje. Dítě má pocit, že „tam patří“.
Děti a dospívající dnes mají jiný typ idolů
Z pohledu dospělého to ale může působit trochu mimo mísu. Vždyť hraní přece vždy bylo o zážitku, o tom, že něco dokážete sami, že vás vtáhne příběh nebo vás pohltí napětí. Teď se z toho stává jen sledování.
Je to špatně?
Z mého pohledu asi úplně ne. Každá generace má svůj způsob, jak se bavit. Dřív lidé seděli u televize, dnes se sedí u streamu. Zřejmě se jedná jen o jinou formu stejné věci s potřebou sdílet nějaký zážitek. Může v tom být i napětí, jak influencer hru zvládne, podobně jako když sportovní fanoušek sleduje fotbalový přenos. Přesto se ta aktivní část, která má dělat hraní tak zábavným, vytrácí.
Na jednu stranu tedy dokáži pochopit pohnutky, proč mladí na streamery koukají, ale přesto si nemůžu pomoct. Hraní bylo a je skvělé. Ta radost, když se vám konečně podaří přejít těžkou úroveň, když vybojujete vítězství nebo objevíte tajný kód. To je přece kouzlo her. Dívání se na tyto úspěchy jen z dálky je čichání ke skvělé kávě, aniž byste se jí kdy napili.
