Článek
Němečtí sourozenci Sophie Schollová a Hans Scholl se beze zbraní rozhodli během druhé světové války postavit jednomu z nejbrutálnějších režimů moderních dějin. Jejich příběh je výjimečný nejen tím, jak děsivě skončil, ale především tím, jak obyčejně začal.
Děti své doby
Hans a Sophie vyrůstali ve třicátých letech v Německu, které se po hospodářské krizi a politickém chaosu ocitlo v moci Adolfa Hitlera. Stejně jako mnoho jejich vrstevníků byli zpočátku nacistickou propagandou ovlivněni. Hans vstoupil do organizace Hitlerjugend, Sophie pak působila v dívčí odnoži nacistického mládežnického hnutí.
Jejich vstupy do těchto organizací není těžké pochopit. Nacisté nabízeli mladým lidem pocit sounáležitosti, dobrodružství a příslib lepší budoucnosti bez bídy. Mnoho rodin tehdy vůbec netušilo, kam až nová ideologie zajde. Hans a Sophie ale patřili k velmi bystrým dětem a postupem času si začali všímat rozporů mezi propagandou a realitou.
Významnou roli v jejich myšlení sehrál především jejich otec Robert Scholl, který Hitlera otevřeně kritizoval. Doma se vedly diskuse o svobodě, odpovědnosti a morálce. A právě zde vznikaly základy postojů, které později přivedly Hanse a Sophii k odporu. Už před válkou, v roce 1937, se dostali do hledáčků gestapa a byli zatčeni kvůli podezření z účasti v zakázaném mládežnickém hnutí. Krátce po zatčení však byli oba propuštěni.
Hans Scholl (vlevo).
Válka otevírá oči
Zlom přišel za války. Hans jako student Mnichovské univerzity sloužil jako medik na východní frontě, kde měl možnost vidět skutečné důsledky nacistické politiky. Němečtí vojáci byli svědky masových vražd civilistů i brutálního zacházení s obyvatelstvem okupovaných území, zejména Polska. Obraz hrdinské války, který prezentovala propaganda, se na frontě začal rychle rozpadat.
Podobně uvažovali i další studenti Mnichovské univerzity, a tak se postupně kolem Hanse vytvořila skupina mladých lidí přesvědčených, že mlčet znamená spolupodílet se na zločinech režimu. Tak vznikla skupina Bílá růže.
Sophie Schollová (vpravo), snímek pořídil Hans Scholl.
Odboj psaný na stroji
Bílá růže nebyla početná organizace. Tvořilo ji jen několik studentů a jejich podporovatelů. Neměli zbraně ani vojenské plány. Jejich hlavní zbraní byly myšlenky.
Od roku 1942 začali tajně vytvářet a rozesílat letáky. V nich upozorňovali na nacistické zločiny, kritizovali diktaturu a vyzývali Němce k morálnímu odporu. Nepoužívali žádná revoluční hesla ani výzvy k násilí. Autoři pouze apelovali na svědomí Němců.
Moc dobře věděli, že by jim v případě odhalení hrozila smrt. Nacistický režim pečlivě kontroloval média, veřejný prostor i soukromou komunikaci. Jakýkoli projev nesouhlasu byl považován za vlastizradu.
Přesto skupina pokračovala. Letáky cestovaly po celém Německu, byly posílány poštou a zanechávány na veřejných místech. Každá akce však znamenala obrovské riziko.
Hans sice nesouhlasil s tím, aby se Sophie ke skupině přidala, když však byla přijata na stejnou univerzitu, nebylo cesty zpět. Dívka byla velmi přemýšlivá, zajímaly ji filozofické a teologické spisy a zároveň byla nábožensky založená, což její postoj vůči nacismu ještě prohloubilo.
Osudný den
Dne 18. února 1943 přinesli Hans a Sophie další várku letáků na univerzitu v Mnichově. Rozložili je po chodbách a přednáškových sálech. Když odcházeli, Sophie si všimla, že jí několik výtisků zůstalo.
V impulzivním okamžiku vystoupala do horního patra a shodila zbývající letáky do centrálního atria budovy. Papíry se rozletěly po celé hale.
Byl to působivý obraz svobody uprostřed diktatury. Zároveň však šlo o osudovou chybu. Celou akci zahlédl školník, oddaný stoupenec režimu, který okamžitě přivolal gestapo. Sourozenci byli zatčeni přímo na místě a jejich osud byl zpečetěn.
Hans Scholl po zatčení gestapem.
Sophie Schollová po zatčení .gestapem
Proces a poprava gilotinou měl zastrašit ostatní
Následovalo několik dní výslechů. Gestapo postupně rozkrylo část sítě Bílé růže a zatklo další členy skupiny. 22. února 1943 stanuli Hans a Sophie spolu s jejich přítelem Christophem Probstem před nechvalně proslulým soudcem Rolandem Freislerem. Proces trval jen několik hodin a rozsudek byl předem jasný.
Všichni tři byli odsouzeni k smrti za velezradu a ještě téhož dne byli popraveni gilotinou. Sophii bylo pouhých jednadvacet let. Hansovi čtyřiadvacet.
Portréty členů Bílé růže v prostorách mnichovského soudu.
Jejich odkaz přežil nacismus
Z vojenského hlediska Bílá růže nacistický režim neohrozila. Letáky nezastavily válku ani nepřivodily pád Hitlera. Přesto měly jejich činy význam. I v té nejhlubší diktatuře se našli lidé, kteří nebyli slepě poslušní a riskovali život pro pravdu. Ono totiž někdy stačí říct nahlas, že něco není správné.
Po válce se Sophie a Hans Schollovi stali symbolem občanské odvahy. Jejich jména dnes nesou školy, náměstí i vzdělávací instituce po celém Německu.
A jejich osud neztratil sílu ani více něž o osmdesát let později. Nese totiž tíhu univerzální pravdy, která je nadřazená všem despotickým režimům, protože mlčení bývá oporou každé diktatury. Chce to ale odvahu, a ta se bohužel často pozná až ve chvíli, kdy je za ni třeba zaplatit opravdu vysokou cenu.
Zdroje: bbc.co.uk, gdw-berlin.de, schollheim.net
