Z nebe padalo maso. Podivný případ z Kentucky dodnes nemá jisté vysvětlení

Ráno 3. března 1876 se u domu rodiny Crouchových v americkém Kentucky odehrálo něco velmi podivného. Rebecca Crouchová byla venku před domem a vyráběla mýdlo, když si všimla podivných kusů hmoty padající kolem ní. Na první pohled to vypadalo jako maso.

A masa nebylo málo. Kousky pokryly pás půdy dlouhý přibližně sto metrů a široký kolem padesáti metrů. Některé byly drobné, jiné měly i několik centimetrů na délku a šířku. Podle svědků padaly k zemi podobně jako velké sněhové vločky. Obloha přitom byla jasná.

Událost se později proslavila jako Kentucky Meat Shower. A přestože od ní uplynulo už 150 let, dodnes se vedou spory o to, co přesně tehdy z nebe padalo a především odkud se to vzalo.

Zprávy o podivném dešti se rychle dostaly do novin. O události informoval například The New York Times, který převzal popis z místních novin.

Svědci tvrdili, že materiál vypadal jako čerstvé hovězí maso. Dva muži se dokonce odhodlali některé kousky ochutnat. Jejich názory se sice lišily, ale oba měli za to, že by mohlo jít spíše o skopové nebo divočinu.

Když následující den místo navštívil Harrison Gill, majitel nedalekých lázní Olympian Springs, našel kousky hmoty roztroušené po zemi a zachycené i na plotech. Podle některých svědků byly některé kusy po pádu stále čerstvé, jiné už zapáchaly.

Zpráva se tehdy rychle dostala i k vědcům a různým odborníkům. A právě tady začíná být celý příběh ještě zajímavější. Jedním z prvních vysvětlení bylo, že vůbec nemuselo jít o maso. Vědec Leopold Brandeis po zkoumání jednoho ze vzorků dospěl k názoru, že se jednalo o jednořadku, tedy sinici, která může za určitých podmínek vytvářet rosolovité kolonie.

Jednořadka je za sucha poměrně nenápadná. Po navlhčení se ale může výrazně zvětšit a vytvořit želatinovou hmotu. V minulosti se podobným útvarům přisuzoval původ v atmosféře a objevovaly se zprávy o podivných „želatinách“ (či „hvězdném slizu“), které se údajně objevily po dešti.

Teorie tedy nebyla úplně nesmyslná. Měla ale jeden zásadní problém. Lidé v Kentucky tvrdili, že v době události nepršelo. A další badatelé navíc začali docházet k úplně jiným výsledkům.

Vzorky se postupně dostávaly k dalším odborníkům, včetně několika lékařů. Jedním z nich byl Arthur Mead Edwards z Newark Scientific Association. Jeho zjištění teorii o sinici značně zkomplikovalo.

Edwards při mikroskopickém zkoumání vzorků popsal struktury odpovídající zvířecí tkáni. U některých kousků identifikoval plicní tkáň, jinde svalová vlákna či chrupavku. Jeden z dalších badatelů dospěl k závěru, že zkoumaný vzorek představuje plicní tkáň člověka nebo koně – tyto dvě tkáně totiž podle něj vykazovaly velmi podobnou strukturu. Edwards nakonec došel k poměrně jednoznačnému závěru: materiál, který měl k dispozici, byl živočišného původu.

To ovšem stále neodpovídalo na nejdůležitější otázku. Jak se zvířecí tkáň dostala na oblohu?

V roce 1876 se objevila další teorie o původu záhadného jevu. Lékař L. D. Kastenbine přišel s hypotézou, která se později se stala jedním z nejčastěji uváděných vysvětlení.

Za všechno podle něj mohli supi. Ačkoli to zní skoro stejně bizarně jako samotný déšť masa, jejich chování tuto možnost skutečně připouští. Některé druhy supů totiž při ohrožení nebo ve snaze odlehčit si před letem vyvrhují obsah svého žaludku.

Pokud by nad místem letělo více ptáků najednou a vyvrhlo zbytky potravy, mohl by vítr drobné části roznést do poměrně širokého prostoru. A to by přesně odpovídalo některým částem tehdejší události.

V Kentucky žijí například krocanovití supi a kondoři černí, kteří jsou schopni takového obranného vyvržení potravy. Pozdější popularizační články proto považují „supy nad farmou“ za jednu z nejpravděpodobnějších možností.

Jenže i tato teorie má své nedostatky. Nikdo tehdy neviděl hejno supů, které by nad farmou vyvrhovalo potravu. A neexistuje ani přímý záznam, jenž by s jistotou spojoval konkrétní nalezené vzorky s daným zvířetem, a tak zůstáváme stále jen u spekulací.

Na celém případu je možná nejzajímavější právě fakt, jak se během několika měsíců měnil postoj k celé záhadě. Nejprve lidé řešili, co vlastně padalo z nebe. Když odborníci začali vzorky zkoumat, ukázalo se, že nejméně některé z nich skutečně obsahovaly živočišné tkáně. Tím se pozornost přesunula k otázce, jak se takový materiál dostal do vzduchu.

A tady už věda neměla stejně pevnou půdu pod nohama. Byly to sinice, zbytky živočichů či snad něco, co lidský rozum nedokáže vysvětlit? Nakonec se jako nejrozumnější vysvětlení začala prosazovat právě varianta se supy.

U historických událostí podobného typu je problém také v tom, že dnes nemáme možnost vrátit se na místo a odebrat vzorky. Tehdejší materiál putoval mezi různými badateli a institucemi a není vždy možné přesně rekonstruovat původ každého jednotlivého kousku. Moderní genetické pokusy s dochovaným materiálem navíc nepřinesly jednoznačnou odpověď, mimo jiné kvůli stáří a kontaminaci vzorku.

Jisté tak zůstává především to, co se stalo v březnu 1876 u Olympia Springs. Lidé skutečně pozorovali podivný déšť materiálu, který připomínal maso.

A pokud za událostí opravdu stálo hejno supů, pak se nabízí téměř komický obraz: lidé v Kentucky stojí na dvoře, zírají na dokonale modrou oblohu a kolem nich začíná padat maso. Nad jejich hlavami přitom možná krouží skupina ptáků, která právě řeší úplně jiný problém.

Zdroje: georgetoniancom.wordpress.com, lpm.org, vice.com