Záhadnou smrt norské rodiny objasnili lékaři až po deseti letech. Odpověď přišla s objevem viru HIV

Případ, který byl dlouhá léta záhadou v lékařské komunitě, byl objasněn až deset let poté, co mladý Nor Arne Vidar Røed, jeho žena a dcera v rozmezí několika měsíců po sobě za záhadných okolností zemřeli. První pečlivé pitvy přitom neodhalily nic, co by k jejich skonu vedlo. Tehdy totiž ještě nikdo netušil, že se světem nepozorovaně šíří nemoc, která se na dlouhé dekády stane velkým strašákem.

Arne se narodil v roce 1946. Už v patnácti letech začal na obchodní zámořské lodi pracovat jako pomocník. V letech 1961 a 1962 se na palubě lodi Hoegh Aronde plavil podél západoafrického pobřeží do Kamerunu. Tehdy patnáctiletý, resp. šestnáctiletý mladík si v kamerunské metropoli, kde strávil nějaký čas, dosyta užíval s místními ženami mezi nimiž byly i prostitutky. Na cestě se nakazil kapavkou, a to ještě netušil, že tato infekce je tím menším problémem, jež si z Afriky přiváží. V roce 1965 navštívil černý kontinent ještě jednou. Tentokrát jeho cesta vedla do Keni.

Ve dvaadvaceti letech, tedy v roce 1968, začal pracovat v Evropě jako řidič dálkového kamionu. Oženil se a s manželkou počal tři dcery.

Pracovně cestoval například do Západního Německa či po Skandinávii. Zde si opět užíval s mnoha prostitutkami. Už tehdy ale pociťoval bolesti kloubů, později mu začaly otékat nohy a trpěl na časté infekce, k nimž se přidal i zápal plic. Nebylo to pro něj příjemné období, ale se všemi problémy se díky léčbě vypořádal a žil relativně klidný život. Často marodila i jeho žena. Velkou ranou pro rodinu pak byla náhlá smrt jejich nejmladší dcery, která skonala 4. ledna 1975.

V té době už Arne pociťoval slabost a po smrti dcery se u něho rozvinula řada problémů. Dramaticky zeslábl, obtíže mu začal dělat obyčejný pohyb a rychle se u něho rozvinula demence. Zemřel 24. dubna 1976, aniž by byla odhalena příčina jeho špatného zdravotního stavu.

Podobné problémy začala mít i jeho žena, nejprve si svůj zdravotní stav vysvětlovala jako přetížení, ale později už bylo jasné, že za smrtí dcery a manžela stojí něco, co zabíjí i ji. V prosinci téhož roku zemřela. Nikdo z lékařů netušil, proč se tři členové jedné rodiny, mladí lidé, ocitli tak náhle na smrtelné posteli. Jejich příznaky připomínaly leukémii, ta se ale nepotvrdila. Ani žádná jiná známá onemocnění nebyla prokázána. Navíc další dvě dcery zůstávaly zdravé.

Případ se tak stal jedním z nejpodivnějších medicínských příběhů Norska 70. let. Když však neonemocněl nikdo další, pomalu se na něj zapomnělo – jako na tragickou, ale uzavřenou kapitolu.

O více než deset let později provedl lékař Stig Sophus Frøland retroaktivní testování zmrazeného krevního séra zemřelých na přítomnost viru HIV, který byl poprvé popsán v roce 1981. Příznaky, které vedly ke smrti norské rodiny, totiž nápadně připomínaly pacienty s AIDS. Výsledek? Všichni tři byli virem HIV nakaženi – typem, který se podle současných poznatků do Evropy dostal právě přes Afriku. Arne byl tedy jedním z prvních (ne-li prvním) známým nositelem HIV v Evropě. Jeho sedmiletá dcera se stala v Evropě prvním prokázaným případem smrti v souvislosti s virem.

Vědci předpokládají, že se mladý námořník nakazil při své první cestě v Kamerunu, ke se podle modernách studií virus HIV-1 šířil už na počátku 60.let. S velkou pravděpodobností pak během pohlavním styku nakazil manželku. První dvě dcery nakaženy nebyly, na nejmladší dítě se však vir přenesl skrze těhotenství nebo mateřské mléko.

Arneho případ má však ještě jednu černou tečku. Během cest kamionem po Evropě s velkou pravděpodobností nakazil několik prostitutek, které zřejmě nemoc nevědomky šířily dál.

Rodina Røedových je dnes v medicínských knihách uváděna jako „první evropský rodinný cluster AIDS“. Dnes už se ale ví, že virus HIV koloval světem dávno předtím, než na něj lékaři začali reagovat. Dokonce dávno před případem z Norska. Moderní vědecké metody totiž pomohly jeho cestu velmi dobře rekonstruovat.

Vědci odhadují, že se virus HIV-1 u lidí objevil kolem roku 1920 v okolí města Kinshasa, které leží v dnešní Demokratické republice Kongo. Virus byl na lidi přenesen ze šimpanzů, u nichž zmutoval z běžného šimpanzího viru SIV. Vůbec první doložený případ (zjištěný samozřejmě zpětně) pochází od muže z Kinshasy, jenž zemřel v roce 1959.

První potvrzený HIV pozitivní člověk v Severní Americe byl Robert Rayford. Ten zemřel jako šestnáctiletý v roce 1969, nicméně až testy v roce 1988 dokázaly přítomnost viru v jeho krvi. Rayford zemřel na zápal plic, ale trpěl i dalšími obtížemi, které lékaře mátly. Z jeho osobního života se nedochovalo moc informací, žil v St. Louis a jeho rodina patřila mezi chudé afroamerické dělníky. Kde se nakazil, není jasné.

První případ HIV v Československu byl oficiálně diagnostikován v roce 1985. Jednalo se o muže, který se nakazil v zahraničí a krátce poté v důsledku AIDS zemřel.

Zdroje: thepinknews.com, on-curating.org, hal.science, dbpedia.org, dspace.cuni.cz