Anděl smrti Mengele dožil v Jižní Americe. Tam utonul, když jej zradilo zdraví při koupání

Přezdívku „Anděl smrti“ si Mengele vysloužil během svého působení v koncentračním táboře v Osvětimi, kde prováděl nelidské experimenty na neprávem vězněných lidech. Po roce 1945 dožil v Jižní Americe, kde se utopil při koupání. Za incidentem ale nestál izraelský Mossad ani jiný lovec nacistů, zkrátka jej zradilo zdraví.

Mengele nechvalně proslul podivnými pokusy za hranicí lékařské etiky, ale i za hranicí samotného lidství. Do zubožených vězňů vpichoval nejrůznější chemické látky, sešíval k sobě dvojčata, infikoval pacienty různými nemocemi, operoval bez anestezie, sterilizoval ženy nebo oběti vystavoval nadměrnému chladu či tlaku. To vše samozřejmě za obrovských bolestí a v otřesných hygienických podmínkách. Své jednání vysvětloval výzkumem, který by vedl k nastolení vlády dokonalých árijců. Ve skutečnosti jeho jednání nemělo s vědou společného zhola nic.

Na sklonku války Mengele opustil Osvětim a přesunul se do koncentračního táboru Gross-Rosen, kde krátce prováděl pokusy na sovětských vojácích. Údajně vyvíjel vakcínu na tyfus. V dubu 1945, kdy už bylo jasné, že Německo nemá šanci zvrátit výsledek války, se maskoval jako řadový německý voják.

Když byl spojeneckými vojsky zatčen a držen v táboře u Norimberku, úřady neměly tušení, kdo se mezi zadrženými nachází. Brzy byl tedy propuštěn, přestože vystupoval pod svým jménem. Neměl totiž v podpaží vytetovanou krevní skupinu, což byla pro příslušníky SS povinnost. Jako by celou dobu tušil, že právě tato maličkost může být hranicí mezi životem a smrtí, a tak ještě než se zcela odhalila temnota koncentračního tábora v Osvětimi, Mengele v relativním klidu utíkal před spravedlností.

Ještě v zajateckém táboře si totiž vzal doklady od jistého Fritze Ulmanna, které si po propuštění nechal padělat na jméno Fritz Hollmann. Prostřednictvím svého známého, lékárníka jménem Miller, se zkontaktoval se svojí rodinou, která jej následně finančně podporovala, protože nevěřila v jeho vinu.

Mengele následně pracoval na farmě v Bavorsku a příbuzní mu zatím sháněli doklady, se kterými by mohl vycestovat za oceán. Když se jim to podařilo, odplul v roce 1949 jako Ludwig Gregor z italského Janova do Argentiny. Tam ho chvíli chránili spředené nacistické sítě a sympatizanti, ale vzhledem k tomu, o jak velkou rybu se jednalo, musel uprchlík často měnit své bydliště.

I přes velkou vzdálenost byl finančně podporován příbuznými z Evropy. Do Argentiny za ním přijela i jeho druhá manželka, ale ta se nikdy s životem na útěku nesmířila a brzy ho opustila.

Osvětimský Anděl smrti se v Argentině chvíli živil v prosperující farmaceutické firmě, ale musel být obezřetný. Na poslední chvíli uprchl před lovci nacistů do Paraguaye, ale i v nové zemi se musel přemisťovat. Na konci šedesátých let se usadil nedaleko brazilského Sao Paula a tam vydržel až do své smrti.

Spekuluje se, že Mengeleho měl nějakou dobu v hledáčku i izraelský Mossad, přesto se ho nepodařilo dopadnout celých 35 let. Musely to ale být dlouhé roky plné strachu. Mengele dobře věděl, jak dopadli někteří dopadení nacisté a strach jej nutil být neustále ve střehu.

Co ale nedokázali tajné služby ani lovci nacistů, dokázala příroda. 7. února 1979 se při koupání v letovisku Bertioga utopil. Podle svědků dostal mrtvici během plavání daleko od břehu a nikdo mu nedokázal pomoci. V té době u sebe nosil falešné doklady na jméno Wolfgang Gerhard a pod pomníkem s tímto jménem byl také pohřben. Nikdo netušil, že se jedná o jednoho z nejhledanějších zločinců světa.

Tajné služby i osamělí lovci tak po Mengelem stále pátrali. A našli jej. Bohužel tato zrůda s lidskou podobou už nemohla stanout před soudem. Identitu zločince, jehož ostatky byly exhumovány v roce 1985 na základě podezření lovců lebek, potvrdily až testy DNA v roce 1992.

Mengele se sice v Jižní Americe skrýval, ale žil neustále ve strachu z odhalení. Trpěl tam mnoha zdravotními obtížemi – narušenou psychikou, vysokým tlakem, či artritidou. To vše mohlo přispět k jeho smrti.

Unikl však pro něj potupným tribunálům a soudům a zemřel v 67 letech jako svobodný člověk. Naštěstí mu však nikdo nemůže odpárat skutečnost, že právě jeho jméno se stalo symbolem zrůdných činů nacistické mašinérie.

Zdroje: Holocaust Encyclopedia, Britské listy, history.com