Článek
Maria Mandlová si vysloužila přezdívku Bestie. Údajně byla krásná a milovala vážnou hudbu. Jejím největším koníčkem však bylo lidské utrpení. S nástupem nacistů k moci a začátkem druhé světové války se pro její zvrácené sny naskytla nebývalá příležitost. Stala se vedoucí dozorkyní v Osvětimi, v místě, kde lidský život neměl žádnou cenu.
Z běžné dozorkyně se rychle vypracovala až na vrchol
Mandlová se narodila v Horních Rakousech v lednu 1912. O jejím dospívání toho moc nevíme. V šestadvaceti letech se jako atraktivní blondýnka přestěhovala do Mnichova, načež získala práci dozorkyně v koncentračním táboře Lichtenburg v Sasku, ale brzy byla přesunuta do Ravensbrücku u Berlína. Tam byla u nadřízených velmi oblíbená nejen pro svůj vzhled, ale i pro politickou angažovanost. A tak se její hodnost neustále zvyšovala.
V roce 1942 už byla natolik zkušenou dozorkyní, že pracovala jako vedoucí největšího osvětimského komplexu Auschwitz II-Birkenau. Fakticky ale měla v moci všechny osvětimské ženské tábory. Jediným jejím nadřízeným, kterému se zodpovídala, byl Rudolf Höss. Naopak pod její ochranná křídla spadala další osvětimská stvůra Irma Grese.
Bestie vyznamenaná válečným záslužným křížem
Mandlová byla vůči nevinným vězňům bezcitná. Dohlížela na bičování, mučení i popravy. Bez mrknutí oka posílala na smrt ženy a děti. Říká se, že při přijímání transportů poslala okamžitě do plynové komory každého, kdo se na ni ze zástupu jen podíval. Podle očitých svědků s radostí kopala do žen i dětí, bičovala je a kopala těžkými holínkami. V nechvalně proslulém Bloku 25 v Osvětimi nechávala vězeňkyně záměrně bez jídla a pití, někdy i sedm dní v kuse. Další vězeňkyně pak vyhladovělá a zohavená těla spalovala v krematoriu.
Osvětim. Místo, kde Bestie působila.
Morbidnost její osobnosti dokresluje skutečnost, že vytvořila lágrový orchestr složený z vězeňkyň. Úkolem těchto žen, které vedla Alma Rosé, neteř Gustava Mahlera, bylo hrát při nástupech, příjmech transportů, ale i při popravách. Rosé, ačkoliv nebyla árijské krve, byla nedotknutelná a současně měl jistou ochranu i orchestr. Nicméně i ona za nejasných okolností zemřela v roce 1944.
Absurdnost celého působení Mandlové v Osvětimi dosvědčuje i vyznamenání válečným záslužným křížem, který obdržela v listopadu 1944. V té době měla na svědomí podíl na možná až půl milionu zmařených lidských životů a ne nadarmo se jí přezdívalo Bestie.
Ke konci války byla převelena do Dachau a v květnu 1945, když už bylo jasné, že se ideály Třetí říše rozpadnou jako domek z karet, uprchla do Bavorska. Spravedlnosti naštěstí neunikla a v srpnu 1945 byla dopadena.
Skončila na oprátce za práci, kterou milovala
Nějaký čas byla Mandlová držena ve vyklizeném táboře v Dachau, ale americká armáda ji předala spravedlnosti do Polska. Zde během výslechů vyšly najevo její hrůzné činy. Bestie ale ukázala i svoji zarputilou oddanost poraženému režimu a práci, kterou vykonávala.
Mandlová během procesu v roce 1947
V listopadu 1947 byla shledána vinnou ze zločinů proti lidskosti a odsouzena k trestu smrti oběšením. Mimochodem stejně dopadla i její nechvalně známá svěřenkyně Irma Grese.
Mandlová prý krátce před smrtí prosila Stanisławu Rachwałowou, polskou přeživší z Osvětimi, která v procesu tlumočila z němčiny do polštiny, o odpuštění. Jenže ten, kdo zmařil půl milionu lidských životů, včetně těch nejnevinnějších dětských, si odpuštění nezaslouží. Naopak si zaslouží pohrdání a cestu do horoucích pekel. 24. ledna 1948 byla po zásluze oběšena.
Zdroje: www.auschwitz.at, zapisyteroru.pl
