Článek
Ozzy Osbourne (1948-2025) přežil těžkou nehodu na čtyřkolce, nespočet koncertů plných excesů i dekády, kdy do svého těla dostával víc drog a alkoholu, než si většina lidí dokáže představit.
Když se v roce 2010 tým amerických genetiků pustil do zkoumání jeho DNA, zjistil, že tělo bývalého frontmana Black Sabbath skutečně funguje jinak než u běžného člověka. A výsledek? Ozzy je genetická anomálie, přičemž jeho organismus zpracovává toxiny a drogy s neobvyklou efektivitou.
Genetický experiment
V roce 2010 iniciovala americká biotechnologická společnost Knome experiment, který měl za cíl zpopularizovat genetické testování. Jako vhodný „exemplář“ vědci zvolili Osbourna. Ten k projektu svolil, načež byl prezentována jako „extrémní případ přežití“.
Vědci analyzující jeho genom, objevili mutace, které zřejmě vysvětlují, jak je možné, že Osbourneovo tělo odolávalo tomu, co by jiného dávno zabilo.
Podle jejich analýzy měl Osbourne změny v genech ADH4 a CYP2E1, které ovlivňují, jak rychle tělo metabolizuje alkohol a některé drogy. Tyto mutace znamenají, že jeho organismus dokáže rozkládat toxické látky rychleji než běžná populace. Vědci navíc našli i genetické varianty spojené s vyšší odolností vůči stresu a s větší tolerancí na dopaminové výkyvy, tedy na účinky drog.
Osbourneovo tělo zkrátka zvládalo extrémní zátěž, kterou by většina lidí neunesla. A v jeho případě to bylo často viditelné.
Ozzy jako legenda
Ozzy Osbourne, jak dnes už bohužel víme, nevládl jako princ temnot nad životem a smrtí. Vědci zároveň během zmíněného experimentu zjistili, že si jeho tělo za roky excesů vybralo daň v podobě zničených nervů a později se přidala Parkinsonova choroba, kterou mu lékaři diagnostikovali v roce 2020. Přesto zůstává faktem, že většina jeho vrstevníků z rockové scény už dávno v jeho věku nežila.
Pro fanoušky i média se Osbourne stal symbolem nezničitelnosti, jakýmsi „rockovým Lazarusem“. Legendy o jeho výstřelcích, od ukousnutí hlavy netopýra až po rozhovory se svým psem po třech dnech bez spánku, jen posilovaly obraz jakéhosi člověka, který vydržel mnohem více než běžný smrtelník.
Je zázrak, že jsem to vše přežil.
Umění přežití
Sám Osbourne nikdy nebral svou „vědeckou“ výjimečnost příliš vážně. V rozhovoru pro Sunday Times s typickou ironií poznamenal: „Je zázrak, že jsem to vše přežil.“
Přesto si uvědomoval, že právě jeho zkušenosti s alkoholem a drogami z něj dělaly výjimečný fenomén. Když mu lékaři při pádu z motorky v roce 2003 dávali malou šanci na přežití, zotavil se po několika týdnech.
V roce 2011
Ozzy mezi toxiny a transcendencí
Ozzyho případ dnes slouží jako ilustrace toho, jak genetika a prostředí mohou společně formovat lidskou odolnost. Geny ho sice chránily, ale roli sehrála i jeho neuvěřitelná vitalita a touha žít, byť na hraně sebezničení.
Z vědeckého pohledu je fascinující, že se tělo člověka, který byl dlouhodobě vystaven extrémním dávkám alkoholu a drog, dokázalo regenerovat a fungovat desítky let bez fatálního kolapsu.
Příběh „prince temnoty“ však není jen o genetice, ale i o symbolu nezlomnosti. Rocker všem dlouhé roky dokazoval, že i v těle, které prošlo peklem, může přežívat jiskra života, která vzdoruje všem pravidlům.
Možná se jednou zjistí, že Ozzy Osbourne nebyl jen jakási genetická kuriozita, ale třeba i důkaz, že lidské tělo má schopnosti, které jsme dosud plně nepochopili. Hranice mezi vědou, vírou a šílenstvím je možná stejně křehká a fascinující, jako byl jeho hlas a talent.
Zdroje: psychologytoday.com, novinky.cz, abcnews.go.com, ireport.cz
