Špion, který posluhoval Moskvě: George Blake a jeho život mezi dvěma světy

V padesátých letech byl George Blake považován za vzorného britského diplomata a loajálního důstojníka tajné služby MI6. V jeho mysli už v té době panovalo přesvědčení, že kapitalismus je zhoubou lidstva. To si vnitřně potvrdil i během svého působení v korejské válce, kdy se definitivně vydal cestou marxismu-leninismu. A tak v jednu chvíli vedl dvojí život a sloužil dvěma pánům. Nakonec byl odhalen. Pro něj se však stal tento okamžik začátkem nového života.

George Blake, původním jménem Behar, se narodil roku 1922 v nizozemském Rotterdamu. Jeho otec byl Egypťan židovského původu, matka Nizozemka. Když mu v roce 1936 otec zemřel, žil nějaký čas u své bohaté tety v egyptské Káhiře. Tam se jako dospívající chlapec spřátelil s o deset let starším bratrancem Henrim Curielem, pozdějším vůdcem Komunistického demokratického hnutí za národní osvobození v Egyptě. Jak sám Blake později uvedl, právě setkání s bratrancem bylo prvním impulsem ve formování jeho politických názorů.

Po vypuknutí druhé světové války se mladý Blake zapojil do nizozemského odboje a později se dostal do Velké Británie, kam uprchla jeho rodina. Na ostrovech vstoupil do Královského námořnictva. Začínal jako podporučík, ale díky svému jazykovému nadání a inteligenci si ho brzy všimla britská rozvědka, která jej už v roce 1944 naverbovala do tajných služeb.

Blake začal kariéru v MI6 jako perspektivní mladý agent, který měl před sebou podle slov svých kolegů slibnou budoucnost. Zpočátku si nesl pověst loajálního a precizního pracovníka. V roce 1946 byl povolán do německého Hamburku, kde měl vést výslechy kapitánů německých válečných ponorek. V Německu se také snažil rozšířit své jazykové schopnosti a vzhledem ke svému smýšlení, o kterém tehdy neměl nikdo tušení, začal studovat ruštinu.

O rok později byl povolán do Soulu, kde oficiálně působil jako vícekonzul. Jeho tajným úkolem však bylo získávat informace o komunistické Severní Koreji, Číně a sovětském Dálném východě. Pracoval výtečně a zdálo se, že jeho služba impériu bude dlouhá a úspěšná.

Pak ale vypukla korejská válka. Blake byl v roce 1950 zajat severokorejskými jednotkami. Držen byl v otřesných podmínkách v zajateckém táboře více než tři roky, a právě tam, podle jeho pozdějších slov, dospěl k závěru, že jedinou správnou cestou pro směřování světa je komunismus. V táboře se dostal ke spisům Karla Marxe a po bombardování Severní Koreji nabyl přesvědčení, že kapitalismus je zodpovědný za veškerou nespravedlnost světa.

Svůj morální obrat si v táboře nenechal pro sebe a prostřednictvím stráží si sjednal schůzku s pracovníky sovětské státní bezpečnosti. Během verbovacích rozhovorů se Blakea zeptali, co jej přimělo změnit stranu. On údajně odpověděl takto: „Bylo to neúprosné bombardování malých korejských vesnic obrovskými americkými létajícími pevnostmi. V nich byli jen ženy, děti a starší lidé, protože mladí muži byli v armádě. Styděl jsem se za to, že patřím k těmto technicky nadřazeným mocnostem, technicky nadřazeným zemím bojujícím proti lidem, kteří mi připadali bezbranní. Cítil jsem, že jsem na špatné straně a že by pro lidstvo bylo lepší, kdyby zvítězil komunistický systém, který by válku ukončil.“

Když byl propuštěn a vrátil se do Londýna, jeho loajalita už nepatřila královně, ale ideálům socialismu. Bezostyšně začal předávat KGB cenné informace a po dobu téměř deseti let prozrazoval jména agentů, lokace operací i strukturu britské špionážní sítě v Evropě. Podle historiků tím mohl přispět ke smrti desítek západních agentů. Sověti byli na počátku studené války díky jeho práci informováni natolik dobře, že některé zprávy museli takzvaně vypouštět a dělat jako by nic, aby protistrana nenabyla podezření. Šlo například o odposlechy telefonních linek z Východního Berlína, které Američané využívali prostřednictvím tunelu. Sověti o odposleších prostřednictvím Blakea věděli, ale tunel „odhalili“ raději až po roce.

V roce 1961 se britské kontrarozvědce MI5 podařilo Blakea odhalit na základě výpovědi zběhlého polského agenta Michała Goleniewského. Zpráva zasáhla Londýn jako blesk z čistého nebe. Muž, kterému všichni důvěřovali, byl zatčen a obviněn z velezrady. O jeho životě tajného sovětského agenta netušila ani manželka, s níž měl tři děti.

Soud s dvojitým agentem probíhal za zavřenými dveřmi a skončil exemplárním verdiktem: 42let vězení. Tehdy šlo o nejdelší trest, jaký kdy britský soud za špionáž udělil. Blake rozsudek přijal bez emocí, tvrdil, že jednal z naivního přesvědčení a nikdy nechtěl nikomu ublížit.

Pět let poté, co strávil ve věznici Wormwood Scrubs, se Blake rozhodl jednat. V žaláři si vytvořil síť kontaktů. Šlo o podobně smýšlející muže, jimž se blížil konec výkonu trestu. Nejvíce mu pomohl irský vězeň Sean Bourke a dvojice dalších mužů.

Útěk byl naplánován na večer, kdy většina vězňů a dozorců byla ve společenské místnosti a sledovala film. Blake se dokázal z vězení dostat skrz malé okno a pomocí provizorního lana vyrobeného z dek se spustil z vězeňské zdi. V dohodnutý čas na něj za zdí čekal Scrubs, který mu hodil žebřík z lan. Blake si sice při útěku zlomil zápěstí, ale akce jako z filmu se mu podařila.

Skrýval se několik měsíců v Londýně, kde mu pomáhali již propuštění muži z vězení. V konání je podporovalo levicové smýšlení a fakt, že trest 42 let odnětí svobody jim přišel nelidský, což později vypověděli u soudu. Z ostrovů se Blake dostal ukrytý v obytném voze, poté byl tajně převezen až do východního Německa. Tam už se snadno kontaktoval se sovětskými agenty, kteří mu vydláždili cestu do Moskvy.

V Sovětském svazu byl přijat jako hrdina. Dostal dům, nové jméno Georgij Ivanovič Bechter, sovětské občanství a práci v zahraničním oddělení KGB. Na dálku se rozvedl se svojí britskou ženou. V Sovětském svazu se oženil s ruskou ženou Idou, s níž měl dalšího syna. Od té doby žil podle vlastních slov konečně klidný a pohodlný život daleko od západního světa. Na západ se nikdy nevrátil. Když byl Brity konfrontován jako vlastizrádce, odpověděl, že se nikdy necítil jako Brit, a tak vlastně nikoho nemohl zradit.

V rozhovorech, které poskytl po pádu Sovětského svazu, tvrdil, že se necítí provinile. „Dělal jsem, co jsem považoval za správné. Věřil jsem, že pomáhám zachovat mír,“ řekl v jednom z posledních rozhovorů.

George Blake zemřel v prosinci 2020 v Moskvě. Bylo 98 let. Kreml mu vystrojil pocty, uznání a soustrasti se mu dočkalo i od prezidenta Vladimíra Putina, který Blakea ocenil za činnost, která „přispěla udržení míru na planetě.“ Jak hořce zní tento výrok s ohledem na ruskou invazi na Ukrajinu, která začala jen o rok a dva měsíce později.

Londýn po Blakeově smrti mlčel. Pro Brity byl a stále je připomínkou zrady, která se neodpouští. Někteří historikové věří, že Blake byl sice inteligentní člověk, nicméně natolik naivní, že se dokázal ztotožnit s režimem, jenž své odpůrce nemilosrdně likvidoval a posílal na Sibiř.

Zdroje: independent.co.uk, bbc.com, lbc.co.uk