Článek
John Malcolm Thorpe Fleming Churchill se narodil 16. září 1906 na Cejlonu. Jeho otec byl britský koloniální úředník, což znamenalo, že měl Jack možnost cestovat a poznávat různé kultury již od raného věku. Po studiích v Anglii se připojil k britské armádě, se kterou sloužil v dnešním Myanmaru u jednotek Burma Rifles. Vojenskou kariéru přerušil v roce 1936, kdy se rozhodl armádu opustit a věnovat se civilnímu životu.
Nejprve pracoval jako novinář, také se snažil o herectví a modeling. Nejraději ale střílel z luku a hrál na dudy, což se později stalo jeho poznávacím znamením na bojištích.
Do druhé světové války s dudami, mečem, lukem a šípy
Když v roce 1939 vypukla druhá světová válka, Jack Churchill se vrátil do armády. Jeho odvaha a nadšení pro nebezpečné akce ho mezi ostatními vojáky rychle proslavily. Co ho ale opravdu odlišovalo od ostatních vojáků, byly jeho zbraně, které v boji používal. Netajil se tím, že na rozdíl od ostatních vojáků spěchal do bojů s nadšením a radostí. Do akcí vyrážel s typickým skotským mečem známým jako Claymore, lukem a šípy. Tyto na první pohled nemoderní a ve druhé světové válce možná i neefektivní zbraně však nenosil jen na ozdobu. Jack je dokázal náležitě využít a v jeho rukou se stávaly nečekanými trumfy. Nezřídka s sebou nosíval i tradiční skotské dudy, na které rád hrával před bojem.
V roce 1940 se přihlásil do slavných Commandos, kde údajně kapitánovi na dotaz, k čemu má tak archaické zbraně, odpověděl: „Každý důstojník, který jde do akce bez svého meče, je nevhodně oblečen.“
Šílený Jack vyráží do akce s mečem (vpravo)
Jedním z prvních velkých nasazení šíleného Jacka jako vedoucího jednotky byla operace „Lukostřelba“ v Norsku. Cílem byla německá posádka ve vesnici Vågsøy. Psal se chladný prosinec 1941, Jack však neohroženě vyskočil z právě kotvícího člunu a než hodil první granát, krátce zahrál na dudy. Na morálku vojska to mělo neuvěřitelně povzbudivý vliv a Jack později za svoji odvahu v akci obdržel vyznamenání v podobě Vojenského kříže. Krátké výstupy s dudami se pak staly vojínovou tradicí. Takové excentrické chování mu vyneslo respekt a obdiv nejen mezi spolubojovníky, ale i mezi nepřáteli, mezi nimiž se začala nést legenda o šíleném vojákovi s dudami, mečem a lukem.
Především lukem dokázal efektivně likvidovat nepřátele. Ještě než padly první výstřely, Jack dokázal neslyšně kosit překvapené nepřátele.
V roce 1943 byl Churchill nasazen v Itálii, kde vedl úspěšný útok na německé pozice u Salerna. Zde dokonce jen s pomocí jednoho desátníka zajal 42 německých vojáků včetně minometné čety. V akci si vystačil s mečem. Prvního zajatce chytil pod krkem a s ním obešel zbytek nacistické posádky, která se mu postupně vzdala.
V předposledním roce druhé světové války se štěstí od šíleného Jacka odvrátilo. Tehdy už standardně vyrážel do akcí jako první a jeho mystérium se neslo Evropou. Mnozí si tehdy i mylně mysleli, že je v příbuzenském vztahu s jeho jmenovcem Winstonem Churchillem, což mu později dokonce zachránilo život. V roce 1944 byl totiž zajat německými jednotkami v Jugoslávii. Byl převezen do koncentračního tábora Sachsenhausen, odkud se mu sice podařilo utéct, ale po několika dnech byl znovu lapen, načež ho převezli do speciálního zařízení v Tyrolsku pro „prominentní“ válečné zajatce v domnění jeho výše uvedeného příbuzenského vztahu. I odsud ale s několika dalšími zajatci uprchl a vydal se na 150 kilometrů dlouhý pochod do italské Verony, kde dle předpokladů narazil na americké jednotky.
Šílený Jack si prohlíží ukořistěné dělo
Válka končí? Škoda, ale ještě jsou tu Japonci!
Když válka v Evropě skončila, Jack se nemohl smířit s tím, že „dobrodružství“ skončilo. Přestože byl v bitvách zraněn granátem i lehce postřelen, jeho odhodlání jej táhlo na východ, kde stále probíhaly boje s Japonci. Vydal se tedy po boku britských jednotek přes Indii k americkým jednotkám. Jenže než posily dorazily, Američané utnuli japonské bojové choutky svržením atomových pum na Hirošimu a Nagasaki. Válka tak definitivně skončila.
I po válce byl excentrickým mužem
Jack pokračoval i po druhé světové válce v aktivní službě, ale jeho život už nikdy nebyl tak dramatický jako během válečných let. Sloužil v Palestině a Malajsii, kde se podílel na potlačování povstání. V roce 1959 odešel do důchodu, ale jeho příběhy z války se staly součástí vojenských legend. Jedna z nich se týká i jeho zvláštního zvyku. Vždy když se vracel do rodné Británie vlakem, vyhazoval svůj batoh za jízdy z okna. Nevěřícím spolucestujícím vysvětlil, že právě míjel svoji zahradu, kam si zavazadlo hodil, aby jej nemusel nosit z nádraží.
Jack Churchill zemřel 8. března 1996 ve věku 89 let. Jeho život a činy jsou dodnes připomínány jako příklad neuvěřitelné odvahy mísící se s kapkou šílenství. Každopádně to byl muž, který se nikdy nebál být sám sebou. I proto se stal legendou.
Zdroje: warfarehistorynetwork.com, xman.cz, medium.com
