Článek
Dvoudolarovka se v americké historii objevuje už od 19. století. První dvoudolarové bankovky vydala federální vláda v roce 1862. Thomas Jefferson se na jejich přední straně objevil poprvé v roce 1869 a jeho portrét tam zůstal zachován dodnes.
Dnešní podoba bankovky má ale kořeny až v roce 1976. Tehdy se po téměř deseti letech, kdy se netiskla, vrátila do oběhu při příležitosti amerického dvoustého výročí. Na zadní straně se objevil výjev z Trumbullova obrazu Declaration of Independence, tedy podpisu Deklarace nezávislosti. Jenže místo toho, aby byla běžným prostředekem placení, což vláda tehdy zamýšlela, se z ní stal spíš suvenýr.
Američan, kterému se dnes dvoudolarovka dostane do rukou, si tak zkrátka řekne, že je neobvyklá. Proč ji tedy utrácet? Schová si ji do šuplíku nebo do sbírky. Někdo ji dá dítěti, jiný si ji nechá pro štěstí. Zhodnocení se ale zřejmě nedočká.
Tak vzniká pozoruhodný začarovaný kruh. Američané dvoudolarovku nevídají v oběhu, protože ji neutrácejí. A neutrácejí ji právě proto, že ji nevídají.
Oficiální údaje skutečně ukazují, jak malou roli dvoudolarovka v americké hotovosti hraje. V roce 2024 připadalo na dvoudolarové bankovky jen asi 300 milionů dolarů z hodnoty nově vydané hotovosti, zatímco u oblíbených jednodolarovek to bylo 7,6 miliardy dolarů. Paradoxně jsou přitom náklady na tisk jednoho kusu dvoudolarové bankovky srovnatelné s jedním dolarem, tudíž se její tisk vyplatí více.
Mezi běžnými bankovkami najdete dvoudolarovku jen zřídka
Z bankovky se stala kuriozita
Ke zvláštní pověsti bankovky ale přispěla také historie. Dvoudolarovka nebyla v minulosti vždy vnímána jako obyčejné platidlo. V různých obdobích se spojovala s hazardem a nebo prostitucí. Postupně se kolem ní vytvořily nejrůznější pověry. Někde se považovala za nešťastnou bankovku, jinde naopak za talisman.
Část těchto příběhů je dnes obtížné přesně doložit a některé populární historky o dvoudolarovkách se v průběhu let přikrášlily. Jisté ale je, že bankovka získala pověst něčeho neobvyklého, což se udrželo dodnes.
S dvoudolarovkou se přitom v některých prostředích setkáte dodnes častěji než jinde. Historicky byla spojována například s koňskými dostihy, kde dva dolary představovaly běžnou částku za sázku. Podobně se objevovala v kasinech a dalších místech spojených s hazardem. V některých amerických strip barech je provozovatelé záměrně vracejí při útratě na barech, aby je pak zákazníci používali při spropitném pro tanečnice namísto běžných jednodolarovek.
Zadní strana aktuální verze zobrazující podepsání Deklarace nezávislosti
Vyrábí se vůbec ještě?
Sice nepravidelně, ale stále se tisknou nové kusy. Například v roce 2025 bylo státem objednáno 416 milionů kusů a v předchozích letech se objednávky rovněž měnily podle potřeby.
Navíc americké úřady uvádějí, že dvoudolarovku i přes její nízkou popularitu neplánují ukončit. Není k tomu zkrátka důvod. Pokud bankovka stále funguje jako platidlo a existuje po ní alespoň určitá poptávka, může zůstat součástí měnového systému. Její malá obliba sama o sobě neznamená, že by ji bylo nutné rušit.
Podobná situace ostatně platí i u amerického jednodolarového papírového platidla. Tam je ale situace mnohem komplikovanější. Ekonomové a vládní úřady už mnohokrát propočítávali výhody jeho nahrazení mincí. Kovová mince vydrží v oběhu v průměru 30 let a její používání by podle analýz mohlo státu přinést úspory. Jenže Američané papírový dolar doslova milují a dlouhodobě ho preferují, přestože životnost jedné bankovky je jen několik let.
Žádná americká vláda se proto dosud neodhodlala k nepopulárnímu kroku, aby jednodolarovou bankovku z oběhu stáhla. USA se tak nikdy nevydaly stejnou cestou jako Kanada, která papírový jednodolarový dolar nahradila mincí.
Jednodolarová bankovka je pro Američany tak významná, že její nahrazení mincí nepřipadá v úvahu
Americká vláda se však v minulosti o změnu několikrát pokoušela. Problémem nebyla jen veřejnost, ale také nutnost upravovat pokladny, automaty, zařízení pro práci s hotovostí a další infrastrukturu. Vládní analýza GAO už v minulosti konstatovala, že samotné zavedení mince vedle papírové bankovky nestačí – lidé budou dál přirozeně používat bankovku, na kterou jsou zvyklí a která pro ně představuje skutečnou Ameriku.
Dvě dolarovky za jednu – ale úplně jiný pocit
Na dvoudolarovce je vlastně nejzajímavější něco zcela jiného. Ekonomicky je to jen dva dolary. Kulturně jde ale o výjimečný fenomén.
Američan může mít v ruce dvě jednodolarovky a vůbec ho nenapadne, že drží něco zvláštního. Jedna dvoudolarovka okamžitě vyvolává otázku: Kde jsi ji vzal?
A právě to je možná nejlepší vysvětlení jejího podivného postavení. Není vzácná v pravém slova smyslu. Je pouze neobvyklá. A protože lidé neobvyklé věci méně utrácejí a více schovávají, stává se ještě neobvyklejší.
Dvoudolarovka tak přežila už několik desetiletí nejen díky rozhodnutí amerických úřadů, ale i díky tomu, že kolem ní vznikla zvláštní kulturní tradice. A své místo v americkém peněžním systému si stále drží také díky existující infrastruktuře pro výrobu bankovek.
Na jejím vzniku a výrobě se ostatně dlouhodobě podílí také americká společnost Crane Currency, která dodává speciální papír používaný pro americké bankovky. Firma z Massachusetts vyrábí bankovkový papír už od 19. století a patří k tradičním dodavatelům amerického měnového systému.
Dvoudolarovka tak zůstává zvláštním americkým paradoxem. Není vzácná, není drahá a není ani neplatná. Jen se s ní člověk v USA setká tak málo, že se z obyčejné bankovky postupně stala malá kulturní kuriozita.
Zdroje: autorský text + gao.gov, federalreserve.gov, bep.gov, uscurrency.gov
