Článek
Když se v roce 1953 otevřely dveře nově postaveného amerického velvyslanectví v Moskvě, nikdo z diplomatů netušil, že se zřejmě právě oni stali účastníky jednoho z nejdéle utajovaných experimentů studené války. Cíl pokusu je dodnes nejasný, stejně tak jeho dopady.
Neviditelný posel
Na novou ambasádu mířil z nedalekého domu slabý, ale vytrvalý proud soustředěného mikrovlnného záření o frekvenci 2,5 až 4 GHz. Radiace sice dosahovala zanedbatelné intenzity asi 5 µW/cm² - tedy tisíckrát méně než jsou povolené úniky z mikrovlnné trouby, ale v době zjištění se jednalo o mnohonásobně větší hodnoty, než povolovaly tehdejší sovětské bezpečnostní limity.
Američané detekovali signál v rámci rutinního měření už v roce 1953, později mu dali jednoduchý pracovní název Moskevský signál (Moscow Signal). Ten se objevoval a zase mizel v nepravidelných intervalech, přičemž největší intenzity dosahoval v 60. a 70. letech. V roce 1967 americký ministr zahraničí Dean Rusk oficiálně informoval další představitele vlády USA o tom, že moskevská ambasáda je vystavena neznámému elektromagnetickému zdroji. Přesto bylo rozhodnuto informaci utajit a veřejnost se nic nedozvěděla.
Americká ambasáda v Moskvě
Pandořina skříňka se neotevřela
Ve Washingtonu byl mezitím spuštěn výzkumný projekt Pandora, jehož cílem bylo zjistit, zda slabé mikrovlnné záření může ovlivnit lidskou psychiku, chování nebo zdraví. Během studené války se totiž a zřejmě oprávněně objevily spekulace, že Moskva testuje různé psychotronické metody, jak narušit schopnost amerických diplomatů pracovat.
Američané v rámci akce Pandora plánovali otestovat vliv stejného záření na osmi lidech, přičemž mužům doporučili ochranu pohlavních žláz. Jenže s ohledem na etiku a vědecké doporučení nebyl pokus proveden. Vědci totiž přišli s tvrzením, že vliv takto slabého signálu bude na chování nebo biologické funkce člověka „příliš jemný nebo nevýznamný, než aby byl zřejmý“.
Lékaři ambasádní zaměstnance pracující v Moskvě pravidelně vyšetřovali. Oficiální zprávy hovořily o nulových zdravotních dopadech. Jak se ale po čase ukázalo, nic nebylo až tak růžové.
O pokusy na lidech zřejmě nešlo. Signál ale nebyl vysílán náhodně
Američané se samozřejmě snažili zjistit, proč Sověti signál vysílají. Populární teorii o ovlivňování chování zaměstnanců samozřejmě nelze vyloučit, ale odborníci se spíše přiklánějí k verzi, která hovoří o rušení či o snaze odposlouchávání amerických zařízení na ambasádě. Žádný oficiální dokument nikdy nepřinesl definitivní odpověď.
Interiér moskevské ambasády
Informace o Moskevském signálu se se dostaly na veřejnost až v polovině 70. let. Americká média tehdy psala o „mikrovlnném útoku na ambasádu“, ale téma rychle vyšumělo. Během takzvané politiky detente, tedy v době uvolňování napětí mezi USA, Sovětským svazem a Čínou, nikdo nestál o další skandál mezi dvěma supervelmocemi.
V souvislosti s Moskevským signálem bylo vypracováno několik studií. Už v roce 1976 si nechalo americké ministerstvo zahraničí vyhotovit zprávu, jejíž cílem bylo porovnat zdraví zaměstnanců moskevské ambasády s pracovníky jiných východoevropských ambasád. Studie nebyla nikde oficiálně prezentována, ale politici zveřejnili její závěr, který přišel s informací, že nebyly objeveny žádné rozdíly.
Nicméně tehdejší zkoumání nemohlo brát v úvahu dlouhodobé následky. Těm se věnovala studie z roku 2019 vedená španělskými vědci. Ti zjistili, že moskevští pracovníci měli mnohem vyšší úmrtnost na rakovinu, než je v běžné populaci obvyklé.
O záření poprvé oficiálně informoval ministr zahraničí Dean Rusk
Dnes, když už jsou některé dokumenty ohledně Moskevského signálu odtajněny, víme, že americká vláda situaci sledovala velmi pozorně. Víme také, že diplomatům vyplácela příplatky za „zvláštní služební riziko“. Co ale zůstává nevyjasněné, je samotný účel záření. Šlo o záměrné vystavení lidí mikrovlnám, nebo o vedlejší efekt technologického experimentu?
Repete v Havaně?
Podobná situace se ale objevila i v posledních letech v souvislosti s takzvaným Havanským syndromem. Od roku 2016 začali američtí diplomaté na Kubě a později i v dalších zemích hlásit zvláštní neurologické zdravotní potíže, hlavně bolesti hlavy, závratě, problémy s pamětí či vnímání podivných zvuků.
Přestože přesná příčina problémů nebyla nikdy prokázána, objevily se spekulace, že by mohlo jít o cílené útoky mikrovlnami nebo jinými směrovanými energiemi, případně toxiny. Americké vyšetřování ale dodnes nepřineslo jednoznačnou odpověď, a tak i Havanský syndrom zůstává jednou ze záhad moderní diplomacie.
Zdroje: degruyterbrill.com, arpansa.gov.au, cna.org
