Joachim Peiper. Elitní nacistická zrůda vyvázla po válce jen s vězením. Po propuštění byl zavražděn

Peiper se narodil se 30. ledna 1915 v Berlíně a od mládí byl fascinován vojenskou službou. Měl vzor v otci, který sloužil v pruské armádě jako kapitán během první světové války bojoval v Africe.

V roce 1933, když Adolf Hitler převzal moc v Německu, se mladý Peiper stal členem Hitlerjugend, mládežnické organizace nacistické strany. O dva roky později si začal budovat kariéru u oddílu SS. Rok před vypuknutím druhé světové války sloužil tři měsíce jako pobočník Heinricha Himmlera, přičemž se setkával s velícími důstojníky koncentračních táborů. Je tak zřejmé, že o plánech na „konečné řešení židovské otázky“ moc dobře věděl.

Oddaný Peiper rychle stoupal po vojenském žebříčku. Blízký vztah s Himmlerem mu vynesl důležité postavení, a tak se brzy stal velitelem tankových jednotek. Do bojů byl jako velitel nasazen na západní frontu, kde v nacistických kruzích proslul svou tvrdostí a nekompromisností v boji. Za to získal několik vojenských vyznamenání včetně prestižního rytířského kříže s dubovými ratolestmi a meči.

Pomineme-li už samotný fakt hrůzné války, Peiperovy praktiky se často vymykaly vojenským konvencím. Jako velitel byl přímo zodpovědný za několik masakrů zajatců i civilistů.

V roce 1943 rozhodl během operace v Itálii o povraždění několika civilistů ve vesnici Boves. Tam se nacistické jednotce podařilo dojednat propuštění několika zajatých vojáků a vydání mrtvých těl svých spolubojovníků, ale jakmile k předání došlo, nařídil Peiper svým vojákům, aby do vesnice vtrhli a vyplenili jí. Během řádění bylo zavražděno 24 mužů a jedna žena, mimo to vojáci zapálili více než 350 domů.

Během bitvy v Ardenách na přelomu let 1944 a 1945 se Peiper prokazatelně podílel na dalších brutálních válečných zločinech. Jedním z nejznámějších je tzv. malmédský masakr u Malmédy, kde jeho jednotky postřílely více než osmdesát bezbranných amerických válečných zajatců.

Na smrti nevinných se ale podílel i v Maďarku nebo na Ukrajině. Během bojů také neváhal své podřízené posílat od předem prohraných akcí, čímž se stal zodpovědným za jejich smrt.

Po válce byl Peiper postaven před soud, kde byl obviněn z válečných zločinů a odsouzen k trestu smrti oběšením. Trest byl nakonec kvůli údajné neférovosti procesu zmírněn na doživotí, ale Peiper nakonec strávil ve vězení pouze 11 let. Podmínečně propuštěn byl v roce 1956.

Jeho propuštění vyvolalo značné kontroverze. Pro mnoho lidí se stal symbolem nespravedlnosti, což ještě více umocňoval fakt, že se stále považoval za horlivého nacistu a dával to o sobě rád najevo. Jenže sousedé pro jeho politické přesvědčení neměli žádné pochopení a snažili se mu notně ztěžovat život. Dlouho si nemohl najít práci, chvíli soukromě prodával automobily pro Volkwagen, ale s nacistických cejchem se mu moc nedařilo, proto v roce 1970 zkusil odejít z Německa do Francie, kde mu ve městě Traves sehnal bydlení bývalý důstojník Waffen-SS Erwin Ketelhut.

Ani tam nenašel klid. Přestože sousedil se spřízněnou duší a krajanem, i ve Francii pocítil nevraživost místních. Dlouhou dobu čelil výhrůžkám smrtí, ale zřejmě je nebral až tak vážně. Situace se ale vyhrotila v červnu 1976, kdy se na zdi jeho domu objevili nápisy „Peipere, dojdeme si pro tebe 14. července!“ Ten den slaví Francie Dobytí Bastily. Nacista raději poslal svoji nemocnou manželku do Německa, sám se vyzbrojil a dům nechal hlídat i Ketelhutem.

Nic nepomohlo. Neznámí útočníci v noci onoho dne Peiperův dům zapálili, ten se sice snažil bránit, přičemž vyslal i několik střel. Elitní nacista, válečný zločinec a krvelačný velitel Joachim Peiper zemřel zřejmě na udušení. Jeho ohořelé tělo bylo nalezeno až ráno mezi troskami domu.

Za vraždou stála francouzská protinacistická skupina The Avengers. Konkrétní viník však nikdy nebyl dopaden.

Zdroje: nationalww2museum.org, druhasvetova.com