Facebook. Zombie síť plná falešných účtů. Kdo ji ještě může používat?

Když jsem tady na Médiu poměrně nedávno psal o pohovoru na pracovní místo, po němž jsem se dozvěděl, že je zvláštní, když nepoužívám sociální sítě, vzpomněl jsem si na svůj dávný účet na Facebooku. Zkusil jsem jej asi po dvanácti letech otevřít a velmi rychle jsem dostal odpověď, že o nic nepřicházím.

Ke sdílení osobních údajů na internetu jsem byl vždy opatrný a možná až přehnaně. Už když jsem ho v roce 1998 začal používat, vždy jsem přemýšlel nad tím, zda by někdo dokázal moje aktivity či údaje, které do sítě zadávám, vystopovat. Brzy se ukázalo, že je v digitálním světě možné téměř vše. S příchodem takzvaného internetu 2.0, tzn. prostředí, když i sami uživatelé mohou utvářet obsah webu, typicky na sociálních sítích, se však problematika zveřejňování osobních údajů začala řešit v širším měřítku. Na Facebook jsem se někdy v roce 2010 také podíval, sledoval jsem přátele, četl jsem si zprávy vybraných webů a občas jsem našel i zajímavé informace. Pak se ale síť začala rozrůstat a přišlo mi, že je zajímavý obsah na zdi stále hůře dosažitelný, až jsem síť zcela přestal používat.

Můj návrat na modrou síť bych přirovnal k postapokalyptickému filmu. Místo, které bylo kdysi jakýmsi živým náměstím internetu, na mě nyní působí jako město duchů. Ulice jsou prázdné, okna temná, ale všude svítí reklamy na zaručené investiční tipy a zázračné prostředky na hubnutí. Když už v té ulici někoho potkám, není to živý člověk, ale robot prosazující zájmy bůhví koho. Jen mezi ruinami občas proběhne někdo reálný, ale vždy se rychle ztratí v některé z uzavřených skupin, kam algoritmy nevidí.

V době mezi roky 2010 až 2015 bylo nemožné Facebook minout. Lidé tu sdíleli fotky z dovolených, zakládali události, vedli nekonečné diskuse a přidávali si stovky „přátel“. Všichni o Facebooku mluvili jako o zázraku. Byla to taková digitální kavárna, tržiště i osobní nástěnka v jednom.

Dnes je situace jiná. Mladší generace už dávno utekla na Instagram a TikTok. Na Facebooku zůstali hlavně ti, pro které se síť stala zvykem. Pak jsou tu ještě firmy a marketéři a plno skupin všemožných zájmů, mezi něž se ale infiltrují trollové a boti.

Meta, tedy provozovatel Facebooku, oficiálně přiznává existenci milionů falešných účtů. V praxi to znamená, že pokud si na Facebooku budete číst příspěvky někoho, koho fyzicky neznáte, nemusí tento člověk vůbec existovat. Roboti zde sdílí identické statusy, reagují sériově a jejich jediným cílem je nalákat vás na podvodný odkaz, falešnou soutěž nebo investici.

Kromě falešných účtů se Facebook stal ideálním prostředím pro šíření dezinformací. Jeho algoritmus totiž rád zvýhodňuje obsah, jenž vyvolává emoce. Nejlépe pak samozřejmě strach nebo vztek, což funguje nejlépe. V uzavřených skupinách tak bují konspirační teorie, politické lži či další informace vytržené z kontextu, které se šíří rychleji než jakákoli oficiální zpráva.

Pro nově příchozího nebo navrátilce, jako jsem já, je Facebook jakousi směsicí politického křiku a přeposílaných hoaxů bez jakéhokoli ověření. Divím se, že tam ještě někdo zůstal.

Facebook dnes slouží hlavně třem skupinám. Jednou z nich je starší generace, tedy lidé, kterým je dnes 40 a více. Na Facebook si zvykli a nevidí důvod přecházet jinam. Pak jsou tu firmy a podnikatelé, pro něž je tato sociální síť stále účinným reklamním kanálem. Třetí skupinu pak tvoří lidé využívající skupiny a sdílejí svůj obsah.

Všichni ostatní chodí na Facebook spíš z povinnosti nebo náhodou, když potřebují najít starý kontakt.

Facebook dnes připomíná přístroj, který dříve držel při životě obrovské digitální město. Teď ale bliká jen občas a jeho chod udržují roboti a hrstka obyvatel. Návrat po letech může být pro někoho nostalgický, ale pro mě to byl spíše šok. Z kdysi živé sítě se stal prostor, který už asi ztratil svůj původní smysl. Je tak na společnosti Meta, aby tento ošklivý trend zvrátila, protože takto Facebook určitě nevnímám jen já.