Tajemství nekrologů. Jste-li významná osobnost, píše se již za vašeho života

Zveřejňování obsáhlých nekrologů významných osobností bezprostředně po jejich smrti má zejména v západních zemích velkou tradici. Noviny a časopisy nekrologům věnují velkorysý prostor, který je vyplněn vyčerpávajícími informacemi ze života zesnulého. Dnes se fenomén nekrologů částečně dostává i na internet. Přestože se obvykle oproti tištěným periodikům nejedná o tak vyčerpávající texty, stále bývají obsahově velmi kvalitní a je tak nad slunce jasné, že daný článek nemohl vzniknout na koleni během pár hodin. A také, že nevznikl. V podstatě všem významným osobnostem se píší nekrology již za jejich životů.

Zveřejnění nekrologu bezprostředně po úmrtí slavné osoby tak nepředstavuje čerstvý text, ale spíše dílo, které se připravovalo dlouhé roky a mohlo na něm pracovat i několik novinářů. Známé jsou také případy nekrologů vznikajících dlouhé dekády či textů, které procházely několika přepracováními. Skutečnost, že je článek už kdesi napsaný, také může vést, jak ukázala historie, k omylům, kdy je nekrolog předčasně publikován.

Nekrology se začaly v tištěných médiích objevovat ve větším množství na konci 19. století. Smrt významných osobností byla příležitostí připomenout si jejich zásluhy a zároveň veřejnosti představit jejich životní cestu. Populárními se staly hlavně ve Spojených státech, ve Velké Británii a ve Francii. Později se dostaly i do rozhlasu a televize, nicméně jejich hlavním nositelem byla, a v určité míře stále jsou, tištěná média.

Možná by se zdálo, že v dobách internetového věku nekrologům hrozí umíráček, opak je pravdou. Čtenář si sice informace o většině osobností může přečíst na Wikipedii (která je v případě stránek známých osobností v podstatě živoucím nekrologem), nicméně seriózní periodika sází na detaily i informace, které o dané osobnosti v minulosti zveřejňovaly. A také chtějí být první, kdo kvalitní autoritativní nekrolog zveřejní. Věřte, že v online světě jde o minuty, ne-li o vteřiny.

Významným osobnostem tak jejich nekrology vznikají už za jejich životů, udržují se a aktualizují dle potřeby. Někdy také zemře zakládající tvůrce nekrologu dříve než samotná osobnost.

Nekrology psané do zásoby, známé také jako předběžné nekrology, často žijí dlouhým životem stejně jako osobnost, o které pojednávají. Třeba novináři z Los Angeles Times uvedli, že v roce 1999 po tříměsíčním výzkumu vypracovali autoritativní a dlouhý text pro Elizabeth Taylorovou. Je možné, že jeho základem byl již jiný text, což nikdo ale neuvádí. Každopádně od onoho devětadevadesátého byl nekrolog pečlivě udržován a aktualizován až do roku 2011, kdy herečka skutečně zemřela.

Podle Margalit Foxové z New York Times se u nich v redakci řídí jednoduchými pravidly pro psaní nekrologů. U osobností, které žijí spořádaným životem a nemají pochroumané zdraví, se detailnější texty začínají tvořit, až když je tato osoba starší. Pokud někdo mladý zemře nečekaně, je nekrolog sepisován týmem odborníků tak, aby byl vydán co nejrychleji.

Paul Farhi z The Washinton Post v podstatě výše uvedená slova kolegyně potvrzuje. Pokud ale významná osobnost žije „chaoticky“, nekrolog je jí systematicky sepisován třeba už od dvacátých narozenin. I proto měl tento washingtonský deník předem připravený nekrolog zpěvačky Amy Winehouse, která zemřela v roce 2011 ve věku 27 let.

Oba novináři se také zmiňují, že jejich periodika aktuálně disponují obrovským počtem napsaných a pravidelně aktualizovaných nekrologů. New York Times jich má zhruba 1850, The Washington Post necelou tisícovku.

Pokud je osobnost natolik významná, typicky jde o vysoké politiky, podnikatele a další „hybatele dějin“, nekrology jsou psány bez ohledu na jejich vitalitu. Například práce o Fidelu Castrovi začala u New York Times vznikat už v roce 1959 a editoři nad ním strávili tisíce hodin. Castro zemřel až v roce 2011, tedy 52 let po vzniku první verze svého nekrologu. Ještě staří byl spis královny Alžběty II., ten totiž začal vznikat ještě v době, kdy byla dědičkou trůnu, načež vládla celých 70 let.

Příprava nekrologů za života osobností není bez rizik. Stalo se několikrát v průběhu historie, že byl zveřejněn posmrtný text na základě neověřených faktů. Třeba v roce 1998 se rozkřikla zpráva o smrti amerického komika Boba Hopea. Ten však nezemřel, a tak si mohl v klidu přečíst svůj vlastní nekrolog. V roce 2020 předvedlo Radio Francie Internationale obrovské faux pas, když na svém webu omylem zveřejnilo asi stovku předem napsaných nekrologů, mezi nimiž byl třeba spis Clinta Eastwooda.

V českém mediálním prostředí došlo k přirovnatelné situaci v roce 2021, kdy byla oznámena smrt bývalého šéfa hradního protokolu Jindřicha Forejta. O jeho skonu referovala všechna významná média, nicméně jak se ukázalo, šlo o neověřenou informaci z Twitteru, kde oznámil úmrtí bývalý ministr kultury Daniel Herman. Forejt nezemřel. Prodělal sice mrtvici, nicméně příhodu přežil.

Předpřipravené posmrtné texty se mohou některým čtenářům zdát neetické. Na druhou stranu, dobře zpracovaný nekrolog velmi dobře shrne působení dané osobnosti, ať už jde o významného herce nebo diktátora. Nebýt náročné a roky trvající detailní práce skupiny novinářů, jistě by tak kvalitní článek nemohl vyjít.