Dětství a dospívání v devadesátkách. Zavzpomínejte na tehdejší fenomény

Devadesátá léta minulého století byla poslední dekádou, ve které děti a dospívající nebyli formováni internetem. Ten se sice v průběhu posledních let předchozího milénia již hlásil o slovo, ale jeho masivní rozšíření mělo teprve přijít. To samé lze říci o mobilních telefonech.

Mladá generace se tedy musela zabavit jinak, třeba pobíháním venku nebo ztrácením času u televize. K té se mimochodem ještě dostaneme. Připomeneme si několik pomalu zapomenutých fenoménů, které „frčely“ v devadesátkách.

Hra s kartonovými kolečky nejrůznějších motivů se do Česka dostala v roce 1997. Balení s nimi se dala koupit v podstatě všude - od hračkáren přes tabáky až po samoobsluhy. Mezi dětmi se strhla sběratelská mánie. Čím zajímavější a barevnější motiv pog měl, tím byl mezi dětmi cennější. O pogy mezi sebou soutěžily ve hře, při níž měly plastovým házítkem zvaným kin otáčet pogy z rubu na líc.

Hra s pogy se často řešila i mezi kantory a rodiči ve školách. Děti hrou totiž trávily celé přestávky a ne zřídkakdy jeden hráč přišel velmi rychle o všechny své zásoby pogů, a tím třeba i o své celé kapesné.

I na tuto zábavu musely děti ze svého kapesného vynaložit nemalé prostředky, ale sběratelská samolepková alba byla v první polovině devadesátých let otázkou prestiže. Princip sbírání byl jednoduchý. Zakoupili jste si tematický časopis, do kterého jste do prázdných okének postupně lepili samolepky, které se daly koupit v neprůhledných balíčcích v trafikách a hračkárnách.

Nadbytečné samolepky si děti mezi sebou měnily a předháněly se, kdo první album zaplní. Nejoblíbenější samolepková alba se točila kolem seriálu Želvy Ninja, dále pak existovala verze s Barbie, sportovními vozy a samozřejmě se sportem. Sportovní nálepky do alb dokonce lze zakoupit i dnes.

Barevné plastové vajíčko s digitálním displejem se na trhu objevilo ve druhé polovině 90. let. V podstatě šlo o jednoduchou digitální hru, jejíž smysl byl v opečovávání virtuálního mazlíčka, třeba slepice. Toho bylo nutné krmit, uklízet po něm a bavit jej. Čím lépe jste se o Tamagočiho starali, tím déle žilo.

Tamagoči oslovilo především dívky, a tak bylo hlavně z jejich kapes a aktovek slyšet specifické pípíní, když mělo virtuální zvířátko třeba hlad. Hra se dá za pár korun sehnat i dnes, ale jeho aktuální popularita mezi dětmi je mizivá.

Časopisy pro děti a teenagery byly nedílnou součástí jejich dospívání. Mezi desítkami titulů vyniká především česká mutace časopisu Bravo. Tam se vše točilo kolem mainstreamové popkultury. Za kultovní pak lze označit rubriku „Láska, sex a něžnosti“, kde odborníci odpovídali na intimní otázky čtenářů. Bravo vycházelo až do roku 2015.

Po sametové revoluci se dětem a dospívajícím otevřela zcela nová komiksová dimenze. Do Československa vstoupily nové komiksové postavy ze Západu a komiksoví nadšenci tak mohli k Rychlým šípům, Čtyřlístku a Kometě přidat další čtení.

Nejprve začaly pod hlavičkou vydavatelství Egmont ČSFR vycházet tituly z disneyovského světa - Mickey Mouse, Duck Tales a nakonec Kačer Donald. Nechyběly ani oblíbené Želvy Ninja nebo Tom a Jerry. Někdy na přelomu let 1991 a 1992 se v našich končinách objevily i komiksy se Spidermanem, které v mizerné grafické kvalitě vydávalo nakladatelství Semic-Slovart. Ke Spidermanovi postupně přidalo i tituly jako Conan Barbar, G. I. Joe, Transformers či Garfield. Dnes patří tyto sešity mezi ceněné sběratelské artikly. Ke konci dekády pak vzniklo komiksové nakladatelství Crew, které dodnes vydává světově uznávané tituly.

Devadesátá léta byla obdobím, kdy se dostávaly první počítače do domácností. Vzpomeňme na diskety, MS DOS, Windows 95 a především na počítačové hry jako třeba Doom, Golden Axe, Transport Tycoon, Prince of Persia nebo Prehistorik.

Muzika se v devadesátkách mezi mladými konzumovala především z televize a rádia. Kupování fyzických nosičů bylo v té době velmi nákladnou záležitostí, a tak není divu, že teenageři nejvíce využívali kazety. Ty si mezi sebou přehrávali, a tak vznikaly kopie nevalné kvality plné šumu. Kdo měl nějakou tu korunu navíc, kazetu si mohl koupit jako originální nosič. Ve druhé polovině dekády se objevil fenomén hudebních kompilací, které se právě nejlevněji daly zakoupit na kazetách.

Kazety v poslední době zažívají malou reinkarnaci. Někteří streameři je na sociálních sítích doporučují jako alternativní médium a zkoušejí, jak generace jejich rodičů poslouchala muziku. Někteří hudebníci svá alba vydávají na MC kazetách stále - příkladem je třeba poslední album Björk.

Televizní pořady 90. let je téma, které by vystačilo na samostatný článek. Seriály a pořady se staly neodmyslitelnou součástí dětství a dospívání mnohých z nás, a to zejména díky nástupu prvních komerčních stanic.

Menší děti si nedovedly představit úterní podvečer bez již zmiňovaných Želv Ninja nebo víkendových Kačeřích příběhů. Pak tu byly pořady jako Magion nebo hitparáda Eso. Teenageři milovali Beverly Hills 90210 nebo Pobřežní hlídku. Lidé hltali soutěže Kufr, Riskuj či Kolotoč. Největší nadšenci si své oblíbené pořady natáčely na VHS kazety.

V devadesátých letech 20. století se samozřejmě objevilo mnoho dalších fenoménů, které článek nezmiňuje. Co tehdy chytlo vás? Hlasujte v anketě, nebo to napište do diskuze.

Zdroj: autorský text