Londýnská Operace Nimrod: 17 minut, které ukázaly, že s teroristy se nevyjednává

Vše začalo poslední dubnový den. Tehdy vtrhlo šest ozbrojených mužů z organizace Demokratická revoluční fronta za osvobození Arabistánu (DRFLA) do íránské ambasády na Prince's Gate v londýnské čtvrti Jižní Kensington.

Požadavkem těchto povstalců byla autonomie íránské provincie Chúzistán, která byla bohatá na ropu. Zároveň žádali propuštění jejich 91 spolubojovníků, kteří si odpykávali tresty v íránských věznicích. Že své požadavky myslí smrtelně vážně, dokázali ihned po obsazení ambasády, kde zadrželi 26 rukojmích. Mezi zadrženými nebyli jen zaměstnanci ambasády, ale i diplomat, novinář BBC a jeden policista jménem Trevor Lock.

Policie rychle budovu obklíčila a zahájila vyjednávání. To nebylo jednoduché a táhlo se několik dní. Vyjednavači dokonce posílali teroristům jídlo a cigarety, aby alespoň trochu uklidnili napjatou situaci. Radikálové naopak požadovali odvysílat v BBC jejich prohlášení, což jim bylo třetí den umožněno. Kromě svých požadavků ale v rádiu otevřeně vyhrožovali zabitím rukojmích. Pět zadržovaných sice díky umu vyjednavačů propustili, ale dvě desítky osob byly stále uvnitř.

Napětí v budově houstlo každou hodinou. Vůdce teroristů své skupině slíbil, že jim jordánský velvyslanec zajistí bezpečný odchod. Jakmile se však ukázalo, že se tak nestane, nastala krize a situace se stávala stále nebezpečnější.

Situace eskalovala 5. května, kdy teroristé krátce po poledni zavraždili jednoho z rukojmích, íránského tiskového atašé Abbáse Lavasáního, a jeho tělo vyhodili demonstrativně z okna. Již den předtím se ale rozhodla britská vláda k ráznému kroku. Premiérka Margaret Thatcherová vydala příkaz k záchranné vojenské operaci. Speciální jednotka složená z přibližně tří desítek mužů Special Air Service (SAS) tak večer vtrhla do budovy a nastalo nekonečných 17 minut nejistoty.

Vpád speciální jednotky SAS, označovaný jako Operace Nimrod, samozřejmě nebyl žádnou akcí, která by byla připravena během jednoho dne takzvaně „na koleni“. Už první den, kdy teroristé vnikli na ambasádu, byli vybraní vojáci v pohotovosti a cvičili si možný útok v maketě budovy tak, aby její interiér dokonale znali. Husarský kousek předvedli i agenti tajné služby, kteří dokázali teroristy i rukojmí pozorovat pomocí optických sond, které nenápadně dostali do budovy přes sousední objekt, z něhož také prováděli odposlechy.

Jakmile bylo rozhodnuto o akci s cílem osvobodit rukojmí, snížily se na blízkém letišti Heathrow přistávací dráhy letadel, aby jejich motory byly více slyšet. V sousední ulici nedaleko ambasády také došlo k fingované havárii na plynovém potrubí, takže se celý den prostorem rozléhalo nepříjemné vrtání, což umožnilo SAS nenápadné přesuny na pozice.

5. května 1980 v 19:23 se v zadním traktu budovy ozvala ohlušující rána. Šlo o zábleskový granát. V tu chvíli byla do ambasády přerušena dodávka energie. Teroristé se okamžitě přesunuli ke schodišti, kde granát vybuchl, jenže šlo pouze o zastírací manévr. Hlavní skupina SAS pronikla do objektu střechou a okny.

Pět ze šesti teroristů bylo během akce trvající 17 minut zabito, jeden byl zajat. Šlo o muže, který se snažil splynout s ostatními rukojmími, ti jej ale při vycházení z budovy identifikovali a prozradili. Jeden z vojáků SAS ho chtěl zatáhnout zpět do objektu a pravděpodobně zastřelit, ale vzhledem k tomu, že zásah byl z venčí budovy vysílán živě v televizi a sledován miliony diváků, čin si rozmyslel. Nakonec se podařilo zachránit 19 rukojmích, jeden byl bohužel radikály zavražděn. Z jednotek SAS utrpěl jen jeden z mužů lehčí zranění.

Zajatému policistovi Trevoru Lockovi se po celou dobu v zajetí dařilo ukrývat svou služební zbraň, kterou ale kvůli možnému ohrožení životů ostatních zadržovaných nepoužil. Jak se později ukázalo, právě on však dokázal udržet v klidu ostatní rukojmí a výborně komunikoval s únosci, za což později obdržel Řád za chrabrost. Mimochodem, Lock zemřel letos 1. dubna ve věku 85 let.

Úspěšný zásah posílil postavení premiérky Margaret Thatcherové a ukázal odhodlání britské vlády neustupovat teroristům. Jednotka SAS se stala symbolem profesionality a odvahy. To v následujících letech vedlo k nárůstu zájmu o službu v tomto elitním útvaru.

Po zásahu se ale na jednání SAS objevily i negativní komentáře související s tím, že ne všichni radikálové museli být při akci zabiti. Kritici poukazovali například na fakt, že jeden ze zabitých měl v těle 27 kulek. Podle svědků se také měli dva z teroristů vzdát, načež ale byli zastřeleni. Vojáci zodpovědní za jejich usmrcení sice potvrdili, že se radikálové vzdali, ale současně měli obavu, že sahají do kapes pro granáty. Následné vyšetřování dalo mužům z SAS za pravdu a jejich zásah byl shledán zcela legitimním.

Ambasáda byla po akci značně poškozena požárem a znovu otevřena až v roce 1993. Přeživší terorista byl odsouzen na doživotí. Na motivy akce bylo natočeno několik filmů a vznikly i dokumentární pořady. Všechny svorně vyzdvihují bleskový zásah SAS, který se obešel bez obrovského krveprolití, jímž celé obléhání ambasády zavánělo.

Zdroje: theguardian.com, bbc.com, časopis Válka 3/2024