Článek
Horečka omladnic, známá také jako puerperální sepse, byla po staletí noční můrou rodiček. Infekce způsobená bakterií Streptococcus pyogenes si v historii lidstva vyžádala miliony obětí. Přitom s velkou pravděpodobností nemuselo být obětí tolik, lékaři a medici totiž dlouhou dobu předpokládali, že jsou přenašeči infekce právě oni, jen si to nechtěli přiznat.
Horečku omladnic popsal už Hippokratés v dobách antického Řecka. K dramatickému výskytu tohoto smrtelného onemocnění však došlo na evropském kontinentu v 18. a 19. století v souvislosti s rozmachem porodnic. Tehdy úmrtnost rodiček dosahovala opravdu tragických čísel.
Odborná periodika uvádějí, že počátkem 18. století se při porodech v domácím prostředí úmrtnost rodiček pohybovala okolo 35 %. V některých porodnicích to ale bylo 80 až 90 %. Takový markantní rozdíl dříve či později nemohl uniknout pozornosti odborníků.
Lékař, který ukázal na kolegy přenašeče, byl hanebně zlikvidován
Odborníci se nemocí zabývali již dlouhá staletí. Ve středověku lékaři a porodní báby věřili, že smrt způsobuje zadržování zbytků tkání v porodních cestách. S příchodem novověku se objevilo více teorií. Třeba Leonardo da Vinci předpokládal, že ženy umírají v důsledku špatné tvorby mateřského mléka. Jiní zase vycházeli z předpokladu, že tělo nezvládne porodní šok.
První, kdo v roce 1795 nahlas vyslovil myšlenku, že by sami doktoři a medici mohli být příčinou vyšší úmrtnosti v porodnicích, byl skotský lékař Alexandr Gordon. Jenže svým názorem si akorát znepřátelil další lékaře. Ti si samozřejmě nechtěli připustit, že by oni, jako vážené autority, mohli způsobovat něco tak hrozného, jako je horečka omladnic. Současně ale tušili, že by jejich zatracovaný kolega mohl mít pravdu.
Až maďarský lékař Ignác Semmelweis (1818 až 1865) začal jednat ve prospěch rodiček. Všiml si totiž, že úmrtnost na jeho oddělení, kde asistovali medici po pitvách, byla výrazně vyšší než na oddělení vedeném porodními bábami. Lékaři a medici přicházející z pitev přímo k porodům si nemyli ruce, nepoužívali rukavice ani nedezinfikovali své nástroje. V té době bylo takové jednání běžné a nikdo se nad ním nepozastavoval. Jenže taková praxe vedla k šíření infekce mezi pacientkami.
Ignác Semmelweis v roce 1860
Semmelweis zkusil intuitivně nařídit povinné mytí rukou v roztoku chlorového vápna a vykuřování lékařských oděvů. Netrvalo dlouho, a úmrtnost rodiček se na obou odděleních vyrovnala.
Jenže lidská ješitnost má s racionalitou společného velmi málo a v budoucnosti a současnosti stále způsobuje oběti. Lékaři Semmelweisovo opatření hrubě kritizovali, jeho samotného ponižovali a během několika měsíců ho zdiskreditovali. Skončil v ústavu pro choromyslné, kde s ním bylo ošklivě zacházeno. Zemřel tam ve věku pouhých 47 let a rodičky další dlouhá desetiletí zbytečně umíraly.
Až nezvratné důkazy pomohly k ústupu nemoci
Až když v roce 1879 identifikoval Louis Pasteur bakterii Streptococcus pyogenes, která horečku omladnic způsobuje a jejím jediným přirozeným nositelem je člověk, došlo v porodnicích ke změně. Šlo o tak nezvratný důkaz, že už jej ani ti nejkonzervativnější lékaři nemohli neakceptovat. Pasteurův objev vedl k přijetí antiseptických a aseptických metod v lékařství. Později pak Joseph Lister zavedl sterilizaci nástrojů pomocí kyseliny karbolové, což vedlo k dalšími poklesu infekčních nemocí.
Lékaři v Bostonu debatují o možných příčinách horečky omladnic (1843). Přednášejícím byl Oliver Holmes, který věřil Semmelweisově teorii.
Je až paradoxní, jakou cestou se bakterie do těl oslabených rodiček dostávaly. Ti, kteří jim měli pomáhat, byli zdrojem smrti. Infikované ženy v devadesáti procentech dlouho a zbytečně umíraly v těžkých bolestech, měly nafouklá břicha plná hnisu a poslední dny svého života prozvracely.
Dalším skokem v boji s horečkou omladnic byl ve 30. letech minulého století objev sulfonamidového léku Prontosil, který se ukázal jako účinný proti streptokokům. Od roku 1941 jej ale nahradil nově objevený penicilin. Antibiotika tak v podstatě znamenala konec horečky omladnic v západním světě. V rozvojových zemích ale její hrozba trvá. Podle některých zdrojů je bakteriální infekce v zemích třetího světa příčinou úmrtí matek až v 10 % případů.
