„Já jsem internet.“ Výstřední Kim Dotcom a strmý pád Megauploadu

Na začátku vše působilo jako sen internetového podnikatele. Psal se rok 2005 a digitální svět stál na prahu rozmachu. Německý rodák Kim Schmitz, později známý jako Kim Dotcom, měl na takové příležitosti nos. Jeho server Megaupload se totiž stal během pár let jednou z největších stránek světa.

Uživatelé mohli na server jednoduše nahrávat a sdílet obrovské soubory od rodinných videí po hollywoodské blockbustery. Všechen tento materiál bylo možné sdílet i veřejně, podobně jako tomu bylo na českém Ulož.to, a tak stránka rostla do nebes. To se však nelíbilo tvůrcům přicházejícím o zisky.

Kim Dotcom se sice narodil v Německu, ale jeho aktivity ho dovedly až na Nový Zéland. V Evropě měl totiž horkou půdu pod nohama už v devadesátých letech. V roce 1994 byl odsouzen k podmínce jako hacker za podvody a špionáž. Druhý podmíněný trest vyfasoval v roce 2003 za zneužití důvěrných informací a zpronevěru. Oba tresty měly spojitost s digitálním světem, ve kterém se cítil jako ryba ve vodě.

Dvoumetrový a stotřicetikilový Dotcom byl vždy magnetem přitahujícím pozornost. Kromě hackerských kauz si liboval v provokacích a říkalo se o něm, že dokáže vybudovat byznys z ničeho. Miloval luxus a bohatství, které po roce 2005 dával okatě na odiv. Kupoval drahá auta, domy nebo jachty a třeba i zveřejňoval videa, ve kterých si hrál na bondovského padoucha.

Taková image byla v podstatě součástí jeho úspěchu. Zatímco tehdy také slavný RapidShare působil spíše anonymně a jejich majitele pomalu nikdo neznal, Dotcom udělal ze svého projektu show. Megaupload totiž na rozdíl od RapidSharu lákal uživatele na jednoduchost a rychlost. Nebyly potřeba žádné složité torrenty, ani dlouhé čekání a proklikávání se přes několik odkazů. Stačil jeden klik a soubor se stahoval do počítače. A pro ty, kteří chtěli ještě více, existoval i prémiový účet s vysokou rychlostí stahování.

V roce 2011 byl Megaupload skutečnou mocností. Podle amerických úřadů ale generoval obrovské zisky z pirátského obsahu, zejména pak z filmů, seriálů, hudby a softwaru. Tehdy ještě bylo streamování obsahu v plenkách, a tak se počítače, dvd a externí disky uživatelů internetu z celého světa plnily obsahem, který by za jiných podmínek získali pouze koupí nebo shlédnutím v kině či televizi. Společnosti zábavního průmyslu tak Megaupload začaly označovat za „největší pirátskou stránku na světě“.

Dotcom ale nesouhlasil. Tvrdil, že poskytuje jen online platformu a nenese odpovědnost za to, co nahrávají uživatelé. Podobně argumentovaly i jiné služby. Jenže rozdíl tu přece jenom byl. Megaupload přímo motivoval k šíření populárního obsahu udílením bonusů za počet stažení a podobně.

Život Dotcoma byl v těchto letech plný exhibicionismu. Účastnil se se svými sportovními auty závodů Gumball, vystavoval se na jachtách v Monaku a okázale utrácel peníze za život v luxusu. Snad i jemu však muselo být jasné, že jednou spadne klec. Asi ale netušil, jak moc dramatický tento pád bude.

Došlo k tomu 19. ledna 2012.Tehdy se v novozélandském Aucklandu odehrála scéna, která by klidně mohla být motivem akčního filmu. Novozélandská policie provedla razii v Dotcomově luxusním sídle. Nad domem létaly helikoptéry, do rezidence vtrhli těžkooděnci a sjížděly se desítky houkajících policejních vozů. Majiteli Megauploadu byl zabaven veškerý majetek včetně jeho luxusních aut a lodí. Ve stejný den nechala americká FBI vypnout Megaupload, což okamžitě ochromilo miliony uživatelů po celém světě.

Dotcom byl obviněn z řady trestných činů, zejména pak z praní špinavých peněz a masivního porušování autorských práv, přičemž škoda pro filmová studia a hudební průmysl byla vyčíslena na více než půl miliardy dolarů. Dotcom byl vzat do vazby, později byl ale propuštěn na kauci.

Od té doby Spojené státy usilují o Dotcomovo vydání, ale novozélandské soudy celou věc neustále protahují. Proběhlo už několik řízení, kdy soudy sice vyhověly americké straně, ale odvolací procesy stále běží. Aktuálně nejvyšší novozélandský soud rozhodl, že Dotcom může být do Států vydán, kde bude čelit dvanácti obviněním souvisejícím s autorskými právy. Nicméně Dotcom a jeho právníci, kteří jej údajně stáli už desítky milionů dolarů, rozhodnutí znovu napadli a celý proces se opět přezkoumává.

Dotcom se na Novém Zélandu brání s typickou pompézností. Tvrdí, že je obětí politického procesu, protože Megaupload ohrožoval zavedené modely zábavního průmyslu. Tvrdí také, že útok na něj měl souvislost s tehdejší debatou o kontroverzním zákonu SOPA, jenž měl posílit ochranu autorských práv online.

Robustní majitel Megauploadu se současně stal pro část internetové komunity hrdinou, jakýmsi symbolem boje proti nadnárodním korporacím a přehnaným zásahům státu. Pro jiné byl zase ztělesněním pirátství, které připravilo tvůrce o miliardy.

Megaupload už nikdy nebyl obnoven, i když se Dotcom několikrát pokusil o nové projekty, například službu Mega. Jeho hvězda postupem času vybledla. Soudní spory, ztráta značky i neustálý dohled úřadů mu už nedovolily zopakovat dřívější úspěchy.

Příběh Megauploadu je ale zajímavý ještě z jednoho ohledu. Ukazuje totiž, jak se během jediné dekády změnil internet. Na počátku minulého desetiletí byl ještě jakýmsi divokým západem, kdy bylo hlavním zdrojem pro šíření obsahu stahování. Dnes digitálnímu světu dominuje streamování, za které uživatelé platí a velká studia a vydavatelství mohou být spokojená.

Ať už na Dotcoma nahlížíme jako na piráta, vizionáře, nebo jen velkého showmana, zůstane symbolem éry, kdy byl internet nespoutaný a kdy se zdálo, že je v digitálním světě možné snad všechno.

Zdroje: