Článek
Káva v internetové kavárně nebyla tím hlavním produktem, pro který jste se tam šli posadit. Pokud vám není 35 let a více, fenomén těchto míst vás zřejmě zcela minul a možná jste o něm nikdy neslyšeli. Pro mnoho pamětníků však šlo o místo, kde se s internetem seznámili vůbec poprvé.
Kam za internetem v plenkách? No přece do kavárny
Internetové kavárny se začaly hojně objevovat na přelomu milénia. V té době ještě neexistoval mobilní internet. K síti se sice dalo z hrstky mobilních telefonů připojit prostřednictvím protokolu WAP, ale rozhodně nešlo o žádné komfortní surfování. Internet v domácnostech byl také ještě v plenkách a poměrně drahý, většinou si provozovatelé účtovali za čas strávený na síti, takže museli zákazníci mnohdy sáhnout hluboko do peněženky.
Jenže internet jako takový už byl před čtvrt stoletím fenoménem, který si chtěl každý počítačově gramotný člověk vyzkoušet. Studenti měli omezený přístup ve školách, někomu se poštěstilo vyzkoušet si surfování v práci. Třetí možnost představovaly internetové kavárny, které vyrůstaly jako houby po dešti.
Káva k internetu, ale nebyla povinná
Většina internetových kaváren ty klasické nepřipomínaly ani vzdáleně. Měly recepci, kde jste si vybrali místo, případně vám bylo přiděleno, a místnost se stolními počítači. Usadili jste se, připojili k síti a už jste mohli prohledávat web, kontrolovat e-maily a třeba si i vyzkoušet jeden z mála e-shopů, které v té době fungovaly. K tomu všemu jste si mohli dát kávu nebo jiný nápoj.
Kávu většinou připravovala recepční, takže nešlo o žádný výjimečný zážitek. Některé kavárny dokonce připravovaly jen instantní, další mívaly jen obyčejný kávovar. Ale o kávu tady nešlo. Jen hrstka takových podniků opravdu navozovala dojem kaváren.
V internetových kavárnách bylo důležité i rozmístění jednotlivých počítačů. Některé dbaly na soukromí návštěvníků a monitory byly obráceny směrem ke zdem tak, aby měl uživatel maximální komfort. V jiných podnicích se na soukromí nehrálo a pokud jste schytali počítač u dveří, každý nový příchozí viděl vše, co zrovna hledáte.
Leták z roku 2002. Rychlost připojení by v dnešní době byla zcela nedostatečná. Cena surfování vychází na 48 Kč za hodinu při tehdejším průměrném platu cca 15 tisíc korun. Podnik již dlouhé roky neexistuje.
Rychlý konec jednoho malého fenoménu
V raných internetových kavárnách sice lidé neměli rádi nechtěné pohledy do jejich monitorů, ale o svoje online soukromí moc nedbali. Kolem roku 2000 někteří surfující netušili o existující historii prohlížení ani o tom, že je potřeba se z otevřených e-mailových účtů odhlásit. A tak následující návštěvník mohl brouzdat historií, případně si číst cizí poštu. V dnešní době nepředstavitelné, ale takové byly začátky veřejného internetu.
S postupem času se internetové připojení stávalo dostupnější pro stále více domácností a zájem o kavárny s počítači začal upadat. Nějakou dobu je nad vodou drželi turisté, a pak ještě začínající sociální sítě. S příchodem chytrých telefonů a mobilního internetu bublina definitivně splaskla. Snad jedna z posledních klasických internetových kaváren existuje ještě v Praze, případně mohou zájemci vyzkoušet veřejný internet v knihovnách.
