Článek
Hollywood třicátých a čtyřicátých let miloval její tvář a filmoví kritici dokonce mluvili o nejkrásnější ženě světa. Jenže Hedy Lamarrová měla ještě jednu vlastnost, o které se tehdy moc nevědělo, brilantní mozek. A tak v době, kdy většina mladých a krásných hereček zápasila o dobré role, Lamarrová po večerech sestrojovala technické prototypy a přemýšlela o slabinách armádních komunikačních systémů. Její životní dráha se tak rozdělila na dvě rovnocenné linie, přičemž ta filmová byla ceněna v době jejího mládí, ta technická byla doceněna až o mnoho desítek let později. Ale právě díky jejímu nadčasovému myšlení dnes fungují bezdrátové technologie, na které se každý den spoléháme.
Ikona krásy s tváří Sněhurky
Narodila se roku 1914 ve Vídni jako Hedwig Kieslerová. Pocházela z dobře situované rodiny, přičemž její předci z matčiny strany měly kořeny na Moravě. Už jako dítě ráda rozebírala hračky, aby zjistila, jak fungují, a s podobnou energií se později v Berlíně vrhla na divadlo a film. Po provokativní a téměř až erotické roli ve filmu Extase, který mimochodem natočil český režisér Gustav Machatý, se její jméno skloňovalo v celé Evropě a spolu s ním i pověst krásy. Vždyť v některých scénách hrála zcela nahá.
Heddy (tehdy ještě Kieslerová) ve filmu Extase
První manželství se krásné herečce moc nevydařilo. Vdaná byla za zbrojařského magnáta Fritze Mandla, který ji nechal střežit tak, jako by patřila jen jemu. Mandl byl natolik posedlý, že se snažil skoupit všechny kopie filmu Extase, aby jeho ženu nemohl nikdo okukovat na plátně. Hedy byla zoufalá a v roce 1937 od despoty utekla za oceán a na dálku se nechala rozvést.
Jakmile přijela do Ameriky, studia ji ihned nabízela role. Společnost MGM z ní rychle vytvořila hvězdu. Filmy jako Alžír, Ziegfeld Girl nebo Samson a Dalila z ní udělaly jednu z největších ikon své doby. Podle její tváře dokonce byla vytvořena ikonická Disneyho Sněhurka.
Jenže pozlátko filmového průmyslu ji nikdy zcela neuspokojovalo. V zákulisí mezi natáčeními přemýšlela o tom, jak přispět k boji proti nacismu, který ovládl její rodnou Evropu. A tehdy se v hlubinách jejího mozku začal rodit příběh moderní komunikace.
S Johnem Garfieldem v roce 1942
Vynález, který předběhl svět o desítky let
Hedy Lamarrová se v amerických salónech seznámila s avantgardním skladatelem Georgem Antheilem. Společně přemýšleli, jak vytvořit systém, který by zabránil rušení rádiem naváděných torpéd. Lamarrová znala zbrojní technologie díky svému prvnímu manželství, Antheil zase experimentoval s automatickým řízením hudebních přístrojů.
Jejich nápad byl jednoduchý, ale zcela revoluční. Vysílač i přijímač by rychle a nepředvídatelně přeskakoval mezi různými frekvencemi. Nepřítel by tak neměl šanci signál rušit. Dnes je tato metoda známá jako FHSS (Frequency-hopping-spread-spectrum). V roce 1942 na ni získali patent. Tehdy ale ještě vůbec nemohli tušit, že vymysleli princip, který se až za dlouhá desetiletí stane jedním z pilířů digitální komunikace.
Patent Lamarrové a Antheila z roku 1941
Armáda jejich nápad nepřijala. Technologie přeskakování mezi frekvencemi byla ve čtyřicátých letech pro vědecké špičky příliš složitá a námořnictvo ji do výzbroje zařadilo až o dvacet let později. Hedy mezitím hrála dál, aniž by svět tušil, že v hlavě filmové hvězdy vznikl jeden z klíčových vynálezů moderní doby.
Život za zrcadlem slávy
Jako mnoho hvězd zlaté éry Hollywoodu i Lamarrová pocítila, jak vrtkavý může být úspěch. Po válce se filmový průmysl změnil a její sláva upadala. Ona se trápila uvadající krásou a mládí se pokoušela zachránit plastikami. Ty ale její tváři spíše uškodily. Poslední film natočila v roce 1958. Nedařilo se jí ani ve vztazích. V roce 1965 už byla pošesté rozvedená.
Ve stáří žila spíše v ústraní, ale právě tehdy začal svět objevovat její skrytý talent. Sláva na filmovém plátně je pomíjivá, přínos vědě se ale nezapomíná. V devadesátých letech totiž technologičtí historici znovu objevili její patent a zjistili, jak moc byl vizionářský a potřebný pro dnešní standardy Wi-Fi a Bluetooth.
V roce 1997 dostala Hedy Lamarrová společně s Georgem Antheilem ocenění od americké organizace Electronic Frontier Foundation, které jí přiřklo status inovátorky světového významu. Byla to satisfakce, na kterou čekala téměř celý život.
George Antheil pomohl Hedy Lamarrové s vizí frekvenčního přeskakování
Lamarrová se stala tématem dokumentů, výstav i odborných přednášek. Technologové ji dnes staví po bok největších inovátorů dvacátého století, protože každé spojení přes Wi-Fi, každý Bluetooth reproduktor a každý chytrý telefon v sobě nese kousek jejího nápadu. Je to paradoxní, ale přesto krásně symbolické. Technologie, kterou kdysi odmítli nejvyšší generálové, se nakonec stala neoddělitelnou součástí všedního života.
Hedy Lamarrová zemřela v roce 2000 ve věku 85 let a její odkaz žije jak na filmovém plátně, tak v každém datovém paketu, který se šíří vzduchem.
