V Česku téměř zapomenutý botanik s duší dobrodruha Václav Bojer dobýval svět v exotických končinách

Václav Bojer se narodil 23. září 1795 v Řesanicích u Kasejovic v dnešním okrese Plzeň-jih. Jeho původní příjmení bylo Pojer, ale jak už tomu dříve bývalo, jména se špatně přepisovala a zkomolovala, a tak vznikl Bojer. Ostatně spekuluje se i o datu narození. Možná, že spatřil světlo světa až 25. září. To ale nejsou jediné zajímavosti z jeho života.

Už od dětství jej lákala příroda, zejména flora. Se svým bratrem se vyučil zahradnickému řemeslu a následně působil jako zahradník u hraběte Šternberka v Březině u Rokycan, poté pracoval v klášteře v Plasích. Jeho vášeň jej ale táhla do světa. Hned po dosažení plnoletosti vstoupil do služeb císařského muzea ve Vídni, a díky kontaktům s naturalisty jako František Wilhelm Sieber se mu otevřely dveře k zámořským expedicím.

V roce 1821 doplul po sto dnech plavby z Francie jako člen přírodovědecké expedice C. T. Hilsenberga na ostrov Mauricius. O rok později byl mauricijským guvernérem Robertem Townsendem Farquharem vyslán s britským vládním vyjednavačem Jamesem Hastiem na Madagaskar, aby prozkoumali dosud málo známé vnitrozemí ostrova a kontaktovali panovníka Radama I. ohledně jeho postoje k obchodu s otroky.

Madagaskar Bojera uchvátil. Jeho endemická flora, tj. druhy nevyskytující se jinde na světě, na něj působila jako magnet. To dokazují deníkové a cestopisné zápisy, které ve své době vzbudily v Evropě velký ohlas. V češtině vyšly tyto texty poprvé v roce 1836 v časopisu Krok a popisovaly nejen ostrovní floru, ale i poměry v království Emerina (Imerina), které leží v centrální části ostrova.

Nešlo ale o žádné nudné vědecké popisy přírody. Bojer čtenářům poutavě popisoval, jak na ostrově žijí domorodí obyvatelé, velice obsáhle a barvitě se věnoval královskému paláci, vladaři a místních zvycích. Zaujaly jej i místní hudební nástroje. Naopak panovníka Radama I. oslovily možnosti vylepšení jeho armády.

Madagaskar je čtvrtým největším ostrovem světa a i v dnešní době dokáže jeho fauna a flora vědce překvapit. V 19. století byl kromě prací několika cestovatelů a vyprávění obchodníků a misionářů zcela neprobádaný. Radama I. byl velmi osvíceným panovníkem, vítal cizince a respektoval jejich zvyky i náboženství. Za jeho krátké vlády ostrovní království vzkvétalo, zemřel však v roce 1928 velmi mladý. Jeho nástupkyně zavedla „staré pořádky“ a ostrov se tak světu znovu uzavřel. Toto krátké období nicméně pomohlo badatelům přednést své poznatky Evropanům.

Co se týče Bojerova přírodovědeckého výzkumu, s Hilsenbergem na ostrově sbíral rostliny a živočichy – některé druhy objevil on, u jiných pomáhal s jejich vědeckým popisem. Mezi jeho odborná a celosvětově uznávaná díla patří mimo jiné Hortus Mauritianus (1837) a Espèces nouvelles de plantes à Madagascar et îles Comores (1841).

Z Madagaskaru odcestoval roku 1829, tedy krátce po králově smrti. Zbytek života strávil na Mauriciu, ale velmi často cestoval i po dalších ostrovech v Indickém oceánu. Působil jako ředitel botanické zahrady v Pamplemousses a později jako profesor přírodních věd na mauricijském gymnáziu v Port Louis.

V Bojerově vědeckém rejstříku je přes 900 položek v IPNI (International Plant Names Index). Mnoho druhů nese jeho jméno – rostliny jako Gladiolus bojeri, Grewia bojeri, Hypericum bojerianum, Phyllarthron bojeranum či Uapaca bojeri. To samo o sobě svědčí o rozsahu Bojerova vlivu.

Přesto se Václav Bojer u nás stal v podstatě zapomenutou osobností. Přitom jako chlapec z Řesanic udělal skutečnou díru do světa. Stal se jedním z průkopníků badatelské botaniky v tropických oblastech a svým způsobem byl i velmi odvážným dobrodruhem. Pohyboval se v neprobádané krajině s nedostatkem zásob a vody, čelil riziku tropických chorob a v kontaktu byl s nevyzpytatelným domorodým obyvatelstvem. Cestoval s Hilsenbergem, který na Madagaskaru podlehl malárii v pouhých 22 letech, seznámil se s místním králem, a při tom všem tvrdě pracoval. Díky svému smyslu pro detail nepopsal jen rostliny, ale i domorodé kultury a to vše zaznamenal v dílech s vědeckou i literární hodnotou.

Zemřel na následky mrtvice 6. června 1856 v Port Louis na Mauriciu. Jeho poslední vůle zmiňovala odeslání sbírek, herbářů a rukopisů císaři rakouskému jako v podstatě jedinému dědici vědeckého díla, které sám vytvořil.

Zdroje: tiscali.cz, botany.cz, kasejovice.cz