Článek
Na celém světě se dlouhodobě rodí přibližně stejný počet chlapců a dívek. Evoluce je v tomto ohledu v podstatě dokonalá. Jde však dokonce ještě hlouběji a předjímá i životní nástrahy dospívajících. I proto s malou převahou vítězí po narození chlapci. Není to ale vítězství, které by mělo vést k nerovnováze. Proč tomu tak je? A jak to evoluce dokáže tak přesně regulovat? Odpověď leží v oblasti pohlavního výběru a takzvané frekvenčně závislé selekce.
Na začátku letošního roku jsem četl článek, že se v Plzni každý rok rodí o něco více chlapců než dívek. V textu starosta konstatuje: „Trend vyššího počtu kluků je u nás již dlouhodobý, dokazují to statistiky několika posledních let. Tak jen doufám, že jsou na tom v jiných krajích opačně a že ti naši chlapci nezůstanou na ocet.“
V jiných krajích ale na tom nejsou opačně a zároveň chlapci z Plzeňského kraje (ani z jiných krajů) na ocet nezůstanou, přestože dlouhodobě mají při narození mírnou převahu. V Česku je statistika taková, že na 100 narozených děvčátek připadá asi 105 narozených kluků. A podobný trend lze vysledovat po celém světě. Má to svůj důvod, ke kterému se dostanu níže.
Počátek přirozené rovnováhy
U člověka určuje pohlaví kombinace pohlavních chromozomů. Ženy mají dvojici XX, muži XY. Mužská spermie tedy určuje, zda se narodí dívka (X) nebo chlapec (Y). V ideálním případě je zhruba polovina spermií s X a druhá polovina s Y chromozomem, což už v samotném počátku vytváří přirozenou světovou rovnováhu v pohlaví.
Fisherův mechanismus
Britský biolog Ronald Fisher už ve 30. letech minulého století popsal princip, který tuto pohlavní rovnováhu vysvětluje. Jestliže by se v lidské populaci rodilo více dívek, měli by pak dospívající kluci větší šanci si najít partnerku a množit se. Pro muže by to bylo výhodné, ale mnoho dívek by zůstalo „na ocet“, nebo by svět ovládla bigamie. Jenže tato výhoda by mužům vydržela jen několik málo generací.
Rodiče, kteří by častěji měli syny, by tedy měli více vnoučat. To znamená, že by se jejich genetické vlastnosti (včetně těch ovlivňujících poměr pohlaví) časem šířily celou populací. Tato frekvenčně závislá selekce tak směřuje k rovnováze: jakmile se pohlaví vyrovnají, evoluční výhoda se vytrácí.
Ronald Fisher se svými syny
Jak Fisher uvádí, čistě evolučně se vyplatí mít potomka opačného pohlaví, pokud je v populaci více vzácný. Tato dynamika pak nekompromisně vede k tomu, že se dlouhodobě ustaluje poměr kolem 1:1.
Proč se tedy rodí více chlapců?
Fisher poměrně racionálně vysvětlil rovnováhu mezi narozenými chlapci a děvčaty. Realita, jak jsem uvedl výše, ale není dokonale symetrická. Přestože se celosvětově rodí o něco více chlapců, evoluce kalkuluje naprosto chladnokrevně. Kluci jsou totiž po narození a během dospívání zranitelnější a mají v předreprodukční době o něco vyšší úmrtnost než dívky. A evoluce tento faktor do své koncepce jednoduše zohlednila „přednastavenou“ převahou chlapců při narození, aby byl v dospělosti poměr vyrovnaný.
Pojďme ale ještě více do hloubky. V moderním světě už děti v kojeneckém a batolecím věku neumírají v takové míře, jako tomu bylo v minulosti. Jak je známo, evoluce pracuje poměrně pomalu a přizpůsobuje se až po několika generacích. Přesto pravidlo o vyšší úmrtnosti chlapců platí i dnes, i když se jeho příčiny trochu proměnily.
I ve světě, kde je dětská úmrtnost obecně velmi nízká, novorození chlapci umírají častěji než dívky. Jejich organismus je statisticky méně odolný vůči infekcím, předčasnému porodu nebo komplikacím při porodu. Tato nerovnováha je dobře zdokumentovaná i v nejvyspělejších zdravotních systémech. Navíc během dospívání se k této statistice přidává ještě jeden faktor – chlapci a mladí muži mají větší sklony k riskování a agresivitě, což se projevuje při autonehodách, experimentováním s drogami a třeba i ve rvačkách. Prokázána je také vyšší míra sebevražd u mladých mužů. U dívky je zkrátka z evolučního hlediska vyšší pravděpodobnost, že se dožije dospělosti, byť ten rozdíl je už menší než v minulosti. „Ztrát“ je méně, ale stále existují.
Muži více riskují. A občas při tom umřou.
Přesto lze v historii vysledovat jeden paradox. V těžkých časech, typicky během válek, se poměr v počtu narozených chlapců a holčiček otáčel. Vědci dlouho nevěděli proč. V roce 2014 ale přišli s možným vysvětlením – ženy, které jsou během těhotenství vystaveny stresu, mnohem častěji potratí plody mužského pohlaví. Evoluce tak koná zřejmě proto, aby na svět přišli jen silní mužští jedinci, kteří budou mít větší šanci na další předávání svých genů.
Rovnováha, která se udržuje sama
Poměr pohlaví při narození naznačuje, že evoluce není jen slepá a náhodná, ale umí velmi jemně ladit detaily. Americký biolog Francisco J. Ayala v knize Evoluce poměrně dobře vysvětlil, jak se výkyvy automaticky korigují a rovnováha se udržuje díky vnitřním evolučním tlakům. Není v tom žádné kouzlo, přesto tento princip působí tajemně.
