Furríci: Jsou mezi námi i bez bizarního kostýmu. Třeba jeden z nich sedí v kanceláři hned vedle vás

S názvem furries (česky furríci) se možná většina z nás ještě nesetkala, přestože v internetovém prostředí jejich komunita vesele kvete už minimálně dvě dekády. Lidé, říkající si furríci, o sobě tvrdí, že na jejich koníčku není nic divného, přesto z pohledu laika může působit převlékaní se do antropomorfních kostýmků zvířat bizarně.

Furríci, nebo také členové furry komunity, jsou na první pohled obyčejní lidé, chodí do práce nebo studují. Mnohdy jejich blízké okolí o jejich vášni nemusí vůbec tušit a třeba to netuší ani někteří rodiče o svých pubertálních potomcích. Furrík se s oblibou stává zvířecí postavou inspirovanou oblíbeným seriálem, filmem nebo komiksem. Takové alter ego je ale antropomorfní, a to z toho důvodu, že zvíře, jehož identitu na sebe furrík přebírá, má lidské vlastnosti, jako třeba vlk z Jen počkej zajíci nebo králík Bugs Bunny. Nemusí se však jednat pouze o inspiraci skutečným zvířetem, ale i tvorem ze světa mytologie nebo fantastických příběhů, typicky drakem.

Furríci svoje druhé já nazývají fursona, se kterým se ve svém fantasy světě ztotožňují. Nejvýraznějším prvkem furríka je pak kostým (fursuit), který obvykle bývá propracovaný do sebemenšího detailu. S tím pak vyráží na setkání (zvané furcony nebo outingy) podobně smýšlejících lidí.

Fandom kultura zastřešuje všechny komunity, které mají společnou vášeň pro určité téma. Ať už jsou to seriály, hry, komiksy nebo cokoliv jiného, fanoušci se stejným zájmem zakládají fóra, skupiny na sociálních sítích nebo si tvoří vlastní obdobu Wikipedie na adrese fandom.com.

Furríci jsou součástí takzvaného furry fandomu, který se začal formovat v zahraničí zřejmě už na konci 80. let minulého století mezi programátory. Do našich končin dorazil tento fenomén o něco později prostřednictvím diskuzních fór. Fanoušci polidštěných zvířat píší vlastní příběhy, kreslí komiksy, plakáty, tvoří videa nebo šijí plyšáky či kostýmy. Právě kostým zvaný fursuit je s furry komunitou spojován nejvíce, ačkoliv ne každý furrík jej má.

Vladimír Bělohradský, jeden z nejstarších českých furríků a správce stránek furrici.info, již dříve pro aktualne.cz řekl, že v Česku má vlastní kostým jen asi desetina příznivců žánru. Výroba kvalitního fursuitu totiž může vyjít i na sto tisíc korun a Bělohradský vysvětluje proč: „Není to tak, že by (furríci) kopírovali nějaké jiné seriály či postavy. To nás odlišuje od například cosplayů.“ Každý furrík je tak vždy originál. I když je výchozí inspirací třeba film Lví král, jeho fursona bude jiná než ve filmu. Fanoušek si totiž vytváří zcela vlastní postavu, která je navíc odlišná i od jeho vlastní povahy. „Je to nějaká jejich představa toho, jací by chtěli být. Často bývají otevřenější, veselejší, bláznivější,“ tvrdí Bělohradský.

Fursona tedy není jen kostým, ale i způsob, jak vyjádřit svou vlastní a třeba i skrytou identitu. Mnozí členové komunity chápou fursonu jako část svého já. Pro někoho tak může být její vytvoření a zapojení se do fandomu jakýsi způsob, jak se vyrovnat s vlastními nejistotami nebo si najít přátele se společnými zájmy.

Zajímavostí je určitě i skutečnost, že mezi furríky převládají muži, kterých jsou v komunitě asi dvě třetiny. Přitom s domácími mazlíčky a kladným vztahem k nim si spojujeme spíše ženy.

Furry komunita se z celkem jasných důvodů setkává s předsudky a nepochopením. Pro někoho je představa dospělých lidí, kteří se oblékají jako zvířata zvláštní nebo dokonce zvrhlá. Někdo může mít dojem, že se jedná o jakýsi druh sexuální deviace. Furríci tvrdí, že jde pouze o zábavu a vyjádření kreativity. Ať tak či onak, z laického pohledu se jedná o velmi zvláštní koníček.

Doplňující zdroje: kafe.cz, furrici.info