Článek
Začalo to jedno čtvrteční ráno. Sešli se mi hned dva zákazníci a první (takový neopečovávaný) si chtěl koupit pivo. Z kapsy vyhrabal hromádku drobných a s vlezlým úsměvem mi je vysypal na pult s tím, že se moc omlouvá, ale chybí mu dvě koruny. Nabídl jsem mu platbu kartou, kterou odmítl. V té chvíli mi bylo jasné, že nemá ani vindru.
Jenže chlapíkovi za ním (vypadal jako někdo trochu slušnější) se to nelíbilo. Zamračil se na mě, řekl, že mu nevadí dát dvě koruny, a přiložil je pohrdavě ke zbytku. Když jsem pak prvnímu zákazníkovi pivo podával, rozpačitě prohlásil, že míří do práce, tak si musí dát pivo, aby to tam přežil. Nepřišlo mi to v pořádku. A přesto jsem jako ten špatný byl nakonec já. Kdyby si onen muž chtěl koupit třeba obyčejnou vodu, v takovém případě bych problém neměl. Přece bych ho nenechal trápit se žízní. Ale v tomhle případě mě prvotní instinkt nezklamal. Nepochybně to byl někdo, kdo neměl peníze permanentně, protože je všechny prochlastal. Kdo jiný by si kolem osmé ráno kupoval ve čtvrtek pivo?
Bez peněz do hospody nelez
Podobné případy člověk může vidět asi u každého hlavního nádraží ve větším městě. Pořád se tam někdo potuluje a s historkami, že někam musí jet, ale že mu ukradli peněženku (či podobné výmysly), žebrá peníze. I když jich dostane dost, stejně nikam neodjede a postává tam dál.
Lidé, kteří přijdou do obchodu a chtějí si něco koupit, aniž by na to měli, považuji automaticky za úplně stejnou sortu. Ne, protože bych jimi pohrdal, ale protože předpokládám, že to nebude poprvé a ani naposledy. Já osobně bych se hanbou propadl, kdybych měl přijít do obchodu a chtěl si koupit něco tak naprosto zbytného jako pivo, a přitom bych na něj neměl a očekával, že mi zbytek prodavačka nebo prodavač odpustí.
Jenže to není ten největší problém. Překvapilo mě spíše chování druhého zákazníka. Proč se vůbec něco takového, jako že někomu odpustím, byť i tak malou částku, očekává? Zvlášť, když je na první pohled jasné, že se jedná o někoho, kdo si za prázdné kapsy může sám? Pro mě jako pro prodavače je to ohromně nepříjemná situace. Jen málokdo, kdo nedělal na takové pozici, si to umí představit. Přijde mi naprosto nevhodné, aby nějaký přihlížející ještě stavěl prodavače do pozice toho zlého.
Ať už je to jen malý stánek nebo jakákoliv jiná menší prodejna občerstvení, pořád je to obchod. V supermarketu byste si taky nejspíš netroufli ukecávat prodavačku nebo prodavače, aby vám něco odpustili. To, že ve stánku je prodávající úplně sám, rozhodně není příležitost ke smlouvání. Peníze v kase musí sedět. Nikdo (leda by tam prodával sám majitel podniku) nikomu slevu dát jen tak na požádání nemůže.
