Článek
Byl podle všeho stavěn, lépe řečeno tesán do skály, a to velice pracně za pomocí těch nejprimitivnějších nástrojů, jako byl pazourek či kosti zvířat, a to v několika etapách, od doby kolem 3800 př.nl. až do roku 2500 př.nl.
Celé generace osadníků se tak usilovně snažili napodobit nadzemní megalitické chrámy s oltáři a obětními sály, pravý účel stavby je ale dodnes neznámý.
Jisté je jen to, že všechny nalezené ostatky byly ženského původu. Archeologové ani vědci se dodnes neshodnou na důvodech.
Vysvětlení je několik, od těch prostých – že šlo o kultovní místo, kde byly pochovány kněžky – přes složitých, vycházející z předpokladu, že tehdejší společnost byla matriarchální a pozůstatky mužů byly uloženy jinde.
Nejdivočejší teorie pak hovoří o základně mimozemšťanů, kteří zde sídlí údajně dodnes. Zastánci pro toto tvrzení mají argument, ztrácejí se zde totiž lidi.
A to zcela beze stopy, což je vzhledem k tomu, jak je ostrov malinký, opravdu divné, zmizelo tu už přes sto lidí, první kolem roku 1940 poslední asi před osmi lety.
Za jeden rok tu bylo také údajně pohřešováno až dvacet osob, ani u jednoho se nenašel důvod. Otázkou je, proč to ufoni nedělali nikdy dřív v historii, která je dobře zmapovaná, Malta přes svou miniaturní velikost měla velmi důležitou strategickou polohu.
Na druhé straně je v podzemí spousta spletitých chodeb, které se táhnou pod celým ostrovem a dalo se v nich snadno ztratit.
Pochopitelně se objevila i řada svědeckých výpovědí, podle nichž je někdy uvnitř slyšet srdcervoucí nářek a ve tmě se prý o lidi otírá cosi velkého a kluzkého.
Celý komplex je obrovský, má tři patra, hluboký je až kolem 11 metrů, zabírá plochu kolem 500 m² jeho stěny byly částečně zdobeny okrovou barvou, jde o jediné prehistorické nástěnné malby vůbec.
Vzhledem k tomu, že všude kolem je samá skála museli mít naši prapředci k vytvoření něčeho takového pořádný důvod. Archeologové nalezli torza keramických nádob, knoflíky, kamenné a hliněné korálky, amulety s podobou zvířat a ptáků, které mohly být původně nošeny jako přívěšky.
Největší pozornost budí malá soška, zvaná „Spící kněžka“, která se zachovala celá. Název je ale vymyšlený, koho zpodobovala, se pochopitelně neví. Jediné, co je jisté, je, že těla se neukládala jednotlivě, ale na sebe, mohlo jít také o prehistorickou kostnici.
Tomu zase odporuje to, že některé sály jsou stavěné tak, aby se od zdí odrážela ozvěna, což by pro nebožky nemělo význam. V každém případě stojí za návštěvu…
Zdroj (včetně vstupného)
https://whc.unesco.org/en/list/130/
