Článek
Kolem jedné hodiny ráno vypukl v domě požár. Čtyři děti a rodiče se zachránili, ale zbývající - Maurice (14) Martha (12) Louis (9) Jennie (8) Betty (5) zůstaly uvězněny v podkroví. Otec se k nim pokoušel dostat, ale narazil na řadu potíží. Voda, která by mu pomohla, byla zamrzlá, žebřík, obvykle opřený o dům, nebyl k nalezení - nakonec se záhadně našel až na konci zadního dvorku, malý náklaďák, přes který by se mohl pokusit vlézt oknem do místnosti, nešel náhle nastartovat, telefon nefungoval.
Jedno ze zachráněných dětí, sedmnáctiletá Marion, se okamžitě vydala pro pomoc do nejbližšího domu. Operátor hasičského sboru však hovor nezvedal. Požáru si všiml také soused, i ten se marně pokoušel dovolat. Následně se vydal osobně informovat velitele hasičů FJ Morrise. Město bohužel mělo katastrofální verzi požárního poplachu - jeden hasič volal druhému a ten volal dalšímu, což trvalo v tuto hodinu hrozně dlouho. Takže na místo dorazili až v osm hodin ráno!
V tu dobu už dávno nebylo co hasit, z domu se stala jen velká hromada popela. Začali ho alespoň důkladně prohledávat, aby mohly identifikovat ostatky dětí, ale marně, nenašli vůbec nic, ani jednu kost, jakoby se jejich těla vypařila do vzduchu. Do hlášení pak uvedli, že žár byl natolik silný, až je zcela zpopelnil. S tím se rodiče, kteří nemohli ostatky dětí pochovat, odmítli smířit. Provedli pokusy, kdy do obrovského ohně, do kterého přikládali dřevo celý den, vložili zvířecí kosti.
Po vyhasnutí je našli ohořelé, ale - ty velké - téměř celé. Poradili se také s pracovníkem krematoria. Ten řekl, že k úplnému rozkladu těla je zapotřebí přibližně dvouhodinového hoření ohně o teplotě 2 000 °C. Ten ale v domě nikdy nemůže dosáhnout tak vysokých teplot, navíc požár trval jen 45 minut. Otázka byla, proč by se děti nesnažily zachránit skokem z okna, byly, až na nejmladší, pětiletou Betty už dost velké.
Policie se to snažila vysvětlit tím, že byly omámeny kouřem, což je sice možné, ale oheň hořel silně, hlučně a i poměrně dlouho na to, aby ani jedno nevzbudil. Jennie tvrdila, že se během požáru stále dívala do oken, ale nikoho nespatřila a upozornila, že necítila zápach hořícího masa, který by měl být v tomto případě silný. Neozvalo se ani volání o pomoc. Ve vyhořelém sklepě byly nalezeny zbytky domácích spotřebičů, které „přežily.“
Důvodem požáru byla podle úřadů vadná elektroinstalace. Ale rodina toto tvrzení vyvrátila, protože viděla, jak svítí vánoční světla na druhé straně domu. Nicméně s tímto tvrzením neuspěla. Stejně tak se nic nezměnilo poté, když se jako svědek přihlásil řidič autobusu. Ten měl v tu dobu trasu kolem domu a uvedl, že viděl skupinu lidí házet ohnivé láhve. Jennie uvedla, že ji krátce před požárem probudil telefon, jenže šlo o omyl. Když pak znovu usínala, uslyšela, jako by něco narazilo na střechu – asi jako gumový míč - ale nevěnovala tomu pozornost.
Brzy se objevily divoké teorie, jedna z nich byla, že šlo nejprve o únos, který měl oheň jen zakrýt. Jenže unést nepozorovaně a potichu pět dětí, z nichž těm nejstarším je čtrnáct a dvanáct, by šlo asi dost těžko, navíc z podkroví. Objevilo se také podezření na úmyslné založení požáru. Místní pojišťovací agent jim poté, co odmítli jeho nabídku, vyhrožoval, že jejich dům vzplane jako dým a děti budou zničeny. Později byl členem poroty koronera, ale nikdo ho nevyšetřoval. To, že se pravá příčina požáru vlastně nikdy nezjistila, se jenom přidalo k pochybám o postupu policie a hasičů.
Poté, co událost vešla díky podezřelým okolnostem ve všeobecnou známost, vyskytla se, jak to obvykle bývá, různá „věrohodná“ svědectví. Zaměstnankyně turistického centra prohlásila, že dětem ráno po požáru dala snídani, někdo je spatřil v doprovodu dvou mužů a dvou žen v autě s floridskými značkami. Ale protože tonoucí se stébla chytá, George rozeslal po celých Spojených státech plakáty s fotkami dětí, spojené nejdřív s odměnou 5 000 dolarů za jejich nalezení, - tu pak zvýšil na 10 000 - a potom bezvýsledně jezdil na místa, kam ho posílali lidé s tím, že je zahlédli.
Dokonce si najal soukromého detektiva, který nepřinesl žádná vodítka, že by děti mohly být ještě naživu. Navíc by se časem musely rodičům ozvat, zvlášť ty nejstarší. Požádal také - marně - o pomoc FBI, stejně tak dopadla jeho snaha o obnovu vyšetřování, soudce konstatoval, že nic nevyvrátilo nešťastnou náhodu. Nicméně se až do smrti nesmířil s myšlenkou, že se jeho děti „rozplynuly.“ Jeho choť ho přežila bezmála o dvacet let. Vytvořila v troskách domu, který byl pět dnů po tragické události srovnán se zemí, zahradu na památku ztracených dětí. To, proč se z jejich těl nezachovala ani kostička, se už asi nikdy nedozvíme…
Zdroj. https://www.smithsonianmag.com/history/what-happened-sodder-children-siblings-who-went-up-in-smoke-west-virginia-house-fire-172429802/
https://www.huffpost.com/entry/sodder-children-disappearance-unsolved-mystery_n_6574961ae4b09724b4345a46
https://people.howstuffworks.com/sodder-children.htm
