Článek
I když se objevila ve filmu už v roce 1944, velkou příležitost dostala až v dramatu Ošklivá slečna (1959) po boku Karla Högera. Ten byl jejím častým hereckým partnerem, excelovali v televizním romantickém filmu Romeo a Julie na konci listopadu. Na obrazovce bohužel dostávala mnohem víc příležitostí, než na filmovém plátně. Příležitost ji dal ale třeba Karel Kachyňa v komedii Fandy, ó Fandy, kde hrála maminku hlavního hrdiny.
Šlo (bohužel) o její poslední český film, pak natočila v Maďarsku ještě dramedy Konec zázraku s Vlastou Fabianovou. S tou hrála i ve své nejznámější a nejúspěšnější divadelní hře Istvána Örkényho Kočičí hra. Ironií osudu vedení Národního divadla nastudovalo dílo neznámého maďarského autora proto, aby se z něj stal propadák a tím ji znemožnili. Nebyla totiž "nahoře"moc v oblibě, nebrala si servítky a říkala i to, co se nehodilo.
V Kočičí hře
Nakonec hra byla na repertoáru osm let a měla 403 repríz. I když Dana Medřická neoplývala krásou obličeje, bohatě to vyvažovalo její charisma, o zájem mužů nikdy neměla nouzi, ale kladla na první místo charakter. Proto se nakonec provdala za 18 let staršího Václava Vydru. Jejich vztah prošel krutou zkouškou, když jim po sedmi měsících zemřel prvorozený syn. Přesto v den jeho pohřbu statečně odehrála divadelní představení.
Nakonec se ale potomka dočkali, ironií osudu v momentě, kdy už s ním moc nepočítali. Otci totiž bylo už 58 let, nicméně syn Václav, kterému říkali Citrónek, rostl jako z vody a stal se pokračovatelem rodinné tradice, kterou založil už jeho dědeček (od roku 1913 hrál a režíroval ve Vinohradském divadle.)„Táta byl okouzlující společník, vtipný, galantní, milý a pozorný. Myslím, že mámě hodně imponoval,“ vzpomínal herec.
Dana byla diváky milována díky tomu, jak dovedla bravurně zahrát svou roli. Kolegové si jí zase vážili a respektovali, byla skromná, nikdy si nepotrpěla na hvězdné manýry, ke všem se chovala přirozeně, nikdy se na nikoho nepovyšovala. Měla sociální cítění i levicové názory, ostatně její tchán i manžel byli kovaní komunisté. Ona ale ze strany vystoupila v roce 1968 na protest proti sovětské okupaci. To jí soudruzi nemohli zapomenout.
Z Barrandova dostala zákaz, ale kupodivu se nějak nedostal na Kavčí hory, takže si zahrála v desítkách televizních filmů či inscenací, ale i v populárních seriálech - Sňatky z rozumu, F.L. Věk, Byl jednou jeden dům, Žena za pultem, Nemocnice na kraji města, Bakaláři. Asi nejpopulárnější byla role maminky v prvním českém sitkomu Taková normální rodinka, šlo pro ni o jednu z mála komických postav a zahrála ji skvěle.
V seriálu Taková normální rodinka s Janou Štěpánkovou
V Národním divadle moc rolí - kromě Kočičí hry - neměla, ale zazářila v dramatu Střílej oběma rukama, kde hrála zahořklou, nenávistnou a chamtivou ženu. To se dočkalo také filmového zpracování. Těžká životní zkouška ji čekala v roce 1979, kdy zesnul její manžel, celoživotní i první láska. Jen těžko se z toho vzpamatovávala. Naštěstí syn už byl dospělý. Nicméně se o něj stále bála, nedovolila mu třeba koupit vysněnou motorku.
Jak pro ni bylo typické, na jejím herectví nikdo prožitá rodinná dramata nepoznal, zrovna v této době asi nejvíc excelovala v divadle, filmu i televizi. Tvrdila, že herečka je na tom stejně jako prostitutka – nikoho nezajímá, co v duši prožívá. Divák si koupil lístek a za své peníze čeká zábavu a maximální výkon. Dokázal ji rozveselit Vladimír Menšík, s kterým si zahrála v komedii Půl domu bez ženicha, v ní si navíc zahrál i její syn.
I když už od života nic moc nečekala, cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Jejím dlouholetým ctitelem byl vzdělaný i bohatý Španěl Artemio Ugarte. Začali spolu chodit, požádal ji o ruku a ona to přijala, 7. listopadu 1981 vdala podruhé. Podle přátel bylo velké štěstí, že potkala právě muže jakým byl on. Po jeho boku rozkvetla, hodně cestovali, mohla si také užívat přepych v Madridu, ale převážila láska k divadlu, nedokázala se ho vzdát.
Štěstí jí bohužel vydrželo jen dva roky. V polovině ledna 1983 se necítila zdravotně dobře a navštívila lékaře. Ten měl podezření na srdeční onemocnění, nařídil EKG vyšetření. Jeho termín o pár dní odsunula, aby mohla vidět syna v divadle ABC při premiéře divadelního představení. Šlo o osudové rozhodnutí. Tehdy by se asi ještě dalo včas zabránit infarktu, který ji postihl. Na jeho následky po krátké hospitalizaci v nemocnici 21. 1. 1983 skonala v 62 letech.
Na jejím pohřbu byly davy, do obřadní síně se všichni nevešli. Skoro všichni plakali. Cítili, že odešel někdo, kdo je nenahraditelný, nejen jako herec , ale i člověk“ vzpomínala Jana Hlaváčová. Dana Medřická nemá hrob.„Hřbitov nebyl místo pro ni, je teď s námi všude, kde si ji přejeme mít. Žije dál v našich srdcích, nic jiného nechtěla,“ řekl její syn Václav Vydra.
Zdroj: https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/20567-dana-medricka.html
https://vltava.rozhlas.cz/dana-medricka-nejen-za-mikrofonem-vzpominame-na-legendu-ceskeho-herectvi-8401349
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/64028/dana-medricka
https://www.idnes.cz/kultura/divadlo/dana-medricka-vyroci-herecka-divadlo-film-televize.A230120_112558_divadlo_ts
