Článek
Mládí v před.
Dala jsem si tu práci a nejméně polovinu dne jsem strávila na různých pracovních serverech. Člověk se pomalu nestačí divit, zda žije v 21. století, moderní společnosti, nebo ve středověku ověnčeném předsudky. Nejmenovaná společnost, i když bych nejraději uvedla celé její jméno, ať má z ostudy kabát hledá prodavačku do OC Flóra Praha. Tučným písmem je v inzerátu zdůrazněno do mladého, přátelského, dynamického a usměvavého kolektivu. Znechucena odkliknu další pracovní nabídku na chlup podobnou.
S tím rozdílem, že se jedná o sportovní zařízení, hledající do mladého, přátelského kolektivu recepční. A tak přemýšlím, zda ještě vůbec do toho bazénu a sauny budu moci ve svém věku jít, když obsluha nesmí být staršího věku. Že bych neuměla obsloužit zákazníka a prodat vstupenku do bazénu se mi nezdá. Naprostý imbecil nejsem, maturitu mám také, a pracovala jsem v muzeu, kam chodili nejen česky mluvící návštěvníci. Zuby mám i ve svém věku stále jako perličky, tak úsměv by také problém být neměl. A postavu, tu mám sportovní. Jako bonus velmi dobře plavu.
Vše mi připomnělo tak půl roku starou zkušenost z osobního pohovoru s mladou personalistkou, která patrně sotva opustila školní lavici. Aniž bychom někam dál došly, vyhrkla na mě. „A vy umíte s počítačem. Vidím tady v životopise, že už vám padesát bylo“. A tak jsem jí ještě sdělila, že se ještě domluvím anglicky na středně pokročilé úrovni, a to nejen rukama a nohama. To ostatně zvládne i šimpanz. A nejen to. Ve svém věku dokonce dokážu jíst příborem, umím se elegantně obléci za dámu, ale být i holka do nepohody v texaskách, a v bazénu přeplavu muže o generaci, dvě mladší.
Museli mě pustit z blázince.
Koukala na mě jako na někoho, koho pustili buď z blázince, nebo právě utekl ze ZOO. Závěrem jsem té mladé slečince sdělila, že jsem ráda jezdívala do moravských vinných sklípků a archivní exponáty patří mezi ty nejkvalitnější. Nakonec jsem na pohovoru mluvila víc já než ona. Dívčina se zmohla jen na zalapání po dechu. Možná si ani ještě nestačila vyguglit, kde vůbec ta Morava leží, a o jakých archivních vínech jsem to vlastně mluvila. Jsem trochu zmatená v této zemi zvané Absurdistán. Populace stárne, ale téměř všude hledají jen do mladého, dynamického kolektivu, plného smíchu a radosti. Asi mi to ti zaměstnavatelé budou muset blíže vysvětlit. Jsem stará škola a mám za to, že v práci se má především pracovat.
A pak tady něco nesedí. Mladí prý příliš pracovat nechtějí. A ty starší, co naopak pracovat chtějí, zase nechtějí ti zaměstnavatelé. Jsem už z toho vážně jelen. I když bych samozřejmě byla mnohem raději mladá laňka. Co nadělám. Ale, kde tedy hledají pamětníka, pohledem personalisty, co umí psát jen na psacím stroji nebo brkem, počítá z hlavy, pracovní kolektiv je nevrlý, pomalý a vůči okolí zapšklý a nepřátelský. Přece někde existovat musí, když se do toho mladého nehodím.
Mladí lidé trpí nějakým komplexem, kde je v nich zakořeněno, že ti starší mají pracovat jen manuálně a nejlépe za minimální mzdu. A také držet pusu a krok jak byli ve své době krále klacka zvyklí. Zatímco pro ně jsou vhodná jen teplá místečka s minimem odpovědnosti, fyzické námahy a platem nejméně 40 000 čistého. Flexibilní pracovní doba, nejlépe home office, volné víkendy. Jinak nemá ani cenu vstávat z postele.
Nejlepší pracovní kolektiv je smíšený.
Věřím zaměstnavatelům, že snad v brzké době začnou nabízet pracovní místa nejen v mladém kolektivu, ale i v tom starém. Ráda ho poznám. Jinak tomu, že tu nejkvalitnější práci odvede jen mladý kolektiv může uvěřit jen naprostý naivka. Mnozí mladí nemají zkušenosti, někteří ani neumí jednat s lidmi. V jednom obchodě jsem byla svědkem, kdy mladá slečna nedokázala obsloužit starší ženu, co chtěla pomoci s výběrem něčeho vhodného na svatbu své dcery. Raději jí poslala o kus dál, že prodává spíše mladou módu. Přesto sukně byly vcelku slušivé a nadčasové. Paní by si určitě nějakou vybrala. A i kdyby ne, alespoň si ji mohla vyzkoušet.
Vůbec nejlepší kolektiv je ten smíšený. Jeden čas jsem pracovala jen v ženském kolektivu. Děs. Namísto, aby ženy držely při sobě, jen pomluvy, intriky, zášť. A kdo sledoval seriál Sedm schodů k moci, takovéto ambiciózní Aničky jsem potkala na pracovišti dvě. Nakonec znesvářily nejen celý pracovní kolektiv, ale rozhádaly i samotné vedení. Nejlépe se mi pracovalo v kolektivu s muži nebo ve smíšeném. Mladí, starší, ženy, muži. Chlapi si to zkrátka vyříkali po svém a život šel dál.
Pohled očima personalisty na životopis uchazeče 50+
Většinou se s potenciálním uchazečem nesetkají tváří v tvář, avšak pokaždé dokáží vybrat vhodného kandidáta lépe splňujícího dané požadavky. Patrně jakousi telepatií.
Jméno a příjmení: Michaela Kočička
Datum narození: Léta Páně ?? (personalista tipuje tak pravěk, středověk)
Bydliště: Vidlákov Horní Dolní
Vzdělání: vysoká škola života
Zaměstnání: kozopaska
jazyky: čeština
Pohled na pokřivený trh práce okořeněn špetkou humoru. Snad nadejde čas, kdy takovéto pracovní nabídky budou out.
https://prace cz
https:// need.
https:// hit-prace/brigady
