Článek
Bakterie jsou na naší modrozelenohnědé planetě už nějakých 4 miliardy let z časů historie naší země. Za celou dobu existence této planety se na ní zrodilo odhadem 5 až 10 miliard dalších druhů žijících tvorů. Nic staršího, mocnějšího a vražednějšího zde nežije. Jejich průměrná životnost je 1 až 10 milionu let. Náš druh Homo sapiens je tady teprve 300 tisíc let. „Řekla bych, že nevyzpytatelné a zákeřné bakterie mají na svědomí během pár dní, týdnů, měsíců mnohem více lidských, a také zvířecích životů, než všechny války světa. Jsou tichými zabijáky uvnitř nás“. Pokud nejsou bakterie dost silné, chytré, odolné, přizpůsobivé a schopny spolupráce, mají smůlu a umírají nebo se vyvinou ve zcela jiný druh.
Některé jsou tak nepatrné, že mnohdy nejsou vidět ani pod mikroskopem. Jejich učenlivost přizpůsobit se změně podmínek je neuvěřitelná. „Vidím je jako flexibilní, což mnoha lidem zvláště ve starším věku schází“. Rozmnožují se nepohlavně, jedna buňka se rozdělí na dvě identické, a informace a také geny si vyměňují mezi různými druhy. Popsáno jich je zhruba 30 000, odhad skutečného počtu se pohybuje od milionu po bilion. Další odhad tvrdí, že tvoří více než 70% živých organismů na Zemi. V pouhém gramu půdy je jich zhruba 40 milionů, v litru sladké vody miliarda.
Lidské tělo je plné bakterií. Dobrých i zlých.
I lidské tělo je jich plné. Máme jich v sobě zhruba třikrát víc, odhadem 100 bilionu než našich vlastních buněk. U dospělé ženy v průměru 28 bilionu a u muže 36 bilionu. Váží přibližně 1 až 2 kilogramy. Většina z nich obývá střeva, ale pořádná kolonie je jich i na kůži, v průduškách, v pohlavních orgánech a v ústech. Miliardy bakterií žijí na zubech a v jejich okolí, v dásních, na jazyku, patře i ve slinách. A celá tahle zoo ovlivňuje i spoustu věcí jinde v těle. Většina z těchto bakterií s námi žije v naprosté harmonii a pomáhá nás chránit před různými patogeny. Je-li ovšem rovnováha ústního mikrobionu narušena, třeba přemnožením „nepřátelských“ bakterií, projeví se to nejčastěji jako zubní kaz.
U našich prapředků, kteří žili před 10 až 13 tisíci lety ještě jako migrující lovci a sběrači byl zubní kaz výjimkou. Potravu žvýkali, takže měli výrazné a silné čelisti. V okamžiku, kdy lidé přišli na to, že se dá zrnko umlít a že mléko od krávy či kozy se dá použít na pití nebo přidat do jídla, začala být jejich strava mnohem měkčí, slabší a lepivější. A protože mouka i mléko obsahují spoustu cukrů, změnil se také mix zubních bakterií. A chrup se začal lidem více kazit.
Vše začíná a končí v ústech.
Zejména bakterie Streptococcus mutans je pro zuby velkým nepřítelem. Pěkná potvora je také Porphyromonas gingivalis, jež patří mezi tzv. paropatogenní bakterie. Ty žijí pod dásní na kořenu zubu a pro člověka jsou dost nebezpečné. Dokážou být velmi agresivní. Umějí podobně jako virus proniknout do buňky, poškodit ji a šířit se do hlubších tkání. Když taková bakterie, která způsobuje hlavně onemocnění dásní pronikne do krevního řečiště, může vyvolat zánět kdekoliv v organismu. Paropatogenní bakterie navíc vylučují velmi škodlivé látky, jimiž poškozují stěny cév, kde se pak ve zvýšené míře ukládá cholesterol, a pacienti mají zvýšený tlak. Bakterie Porphyromonas gingivalis způsobuje hlavně paradentózu, což je onemocnění mající vliv na celý organismus.
Je však spojována i s kardiovaskulárními onemocněními, a jejich DNA byla nalezena dokonce v mozkové tkáni pacientů s Alzeimerovou chorobou. Podle průzkumů Journal of Dental Research mají dokonce lidé s neléčenými záněty či infekcí zubů až 2,7 krát vyšší onemocnění srdce než zdraví lidé. Zkoumá se rovněž souvislost s artrózou kloubů, obezitou nebo zhoršováním paměti. Nikde jinde se bakterie nemnoží takovým tempem jako v dutině ústní. Počet bakterií i jejich druhů je ovšem u každého člověka naprosto jedinečný a v průběhu života se mění.
Čistota je půl zdraví. U zubů to platí dvojnásob.
Například v důsledku stravování nebo životního stylu. Pořád ale platí, že zubní kaz nebo onemocnění měkkých tkání v okolí zubů vznikají v naprosté většině z nedokonalého čištění zubů. Podle statistik má v Česku 80% lidí minimálně jeden zubní kaz ročně. Ne nadarmo se říká, že zdraví člověka se pozná už na jeho zubech. zdraví začíná především v ústech.
„Vzpomínám si na svého tatínka. Do 60 let byl relativně zdravý a v dobré kondici. Pak vlivem paradentózy začal o zuby přicházet. Zkrátka zanedbával nejen péči o dutinu ústní ale i preventivní prohlídky u zubaře. A tak mu pár zubů postupně vypadalo, což nechal tak být. Ve svém věku prý žádnou zubní protézu nechce. Tím, jak přicházel o zuby, začal být více nemocný, zhoršovala se mu paměť. Začaly ho bolet klouby, měl problémy se srdcem a cévami. Nakonec zemřel na mrtvici. V ústech mu zůstaly pouhé dva zkažené zuby“.
Máme v ústech až 700 druhů bakterií. Paradentóza je onemocnění, kdy jsou dásně citlivé, zarudlé a nateklé. Dásně často krvácejí třeba při čištění zubů nebo při jídle. To je první stupeň, zánět dásní, odborně gingivitida. Někdy se problémy projeví v mezizubních prostorech, třeba, když se při čištění zubů použije mezizubní kartáček nebo dentální nit a ty začnou krvácet. Nicméně gingividita se nemusí projevovat vždy jen krvácením. Člověk si může čistit zuby celkem pečlivě, ale pokud nepoužívá mezizubní kartáček nebo ho používá špatně, zánět se může rozvíjet, aniž by si ho všiml. krvácení při čištění nemusí být vždy přítomné, a přesto je v mezizubí zánět, který se může projevit bolestí.
Kuřáci a gingividita.
„Zánět dásní jsem léčila nejdříve výplachem z heřmánku nebo hřebíčku. Na bolest a zmírnění otoků mi nejvíce pomohl bylinkový gelový přípravek Parodontol gel, který zabral takžka okamžitě a úpornou bolest zmírnil. Občas jsem skončila na pohotovosti s bolestí zubů, kde určili právě gingivitidu“.
Problém se zánětem dásní může nastat u kuřáků, kteří sice mají zánět, avšak bez přítomnosti krvácení. Nikotin totiž způsobuje vazokonsrikci, což znamená, že se cévy táhnou, průtok krve se sníží, a krvácení se tak potlačí. Rozsah a závažnost zánětu bývají u kuřáků zpravidla výraznější než u nekuřáků.
Staneme se bezzubým národem?
Tím, jak česká populace stárne ubývá také zubařů. Někteří lidé včetně dětí zubaře dokonce buď nemají vůbec nebo ho hledají delší dobu. A ač vznikají stále nové moderní zubní kliniky, kde si dokáží poradit i s těžšími případy nebo vytvoří nové krásné zuby s úsměvem hollywoodské hvězdy, spousta lidí si tuto nákladnou péči nemůže dovolit. Někteří dokonce raději vyhledají pohotovost a poškozený zub si nechají vytrhnout, ač by ho zubař možná ještě dokázal zachránit.
„Pamatuji si, kdy k nám do školy pravidelně zavítal zubař a celá naše třída navštěvovala pravidelně zubní ordinaci. Zuby jako perličky s minimem kazů mi vydržely takřka do Kristových let, kdy už se nějaký ten větší kaz přece jen objevil a nějaký ten zub musel pryč. Zabrat mi dali především moudráky. Jedna zubařka se při jeho trhání dokonce musela svléct do podprsenky, jak z ní lilo. S blížící se šedesátkou mám sice vytržené sedmičky a několik oprav zubního kazu, ale zoubky stále slouží dobře, a já tak nepřipomínám babu Jagu“.
Paradentóza, co to vůbec je.
Paradentóza též známá jako paradontitida je chronické zánětlivé onemocnění tzv. závěsného aparátu, tedy dásní a tkání, které obklopují zuby. Vzniká obvykle v důsledku dlouhodobého působení zubního plaku. Může též negativně ovlivňovat B - buňky slinivky břišní, jež jsou zodpovědné za tvorbu inzulinu. Což může přispívat ke vzniku nebo zhoršení diabetu. Zubní plak není žádný zbytek jídla, jak si spousta lidí myslí (uvádí stomatoložka Skibová). Je to dobře organizovaná kolonie mikrobů. Jde o bezbarvý lepkavý nános bakterií, který se na zubech začíná tvořit již čtyři hodiny po posledním čištění. Je hlavní příčinou kazivosti zubů, zápachu z úst, následně zánětu apod.
„Jelikož jsem velkou milovnicí kávy, především té turecké a občas si dám sklenku červeného vína, mé zuby postupně získávaly žlutý nádech. Bělící pasty příliš nepoužívám. Spíše ty, co zabraňují paradentóze. Až mi kamarádka poradila, ať si po kávě nebo vínku vydrnu zuby čerstvými jahodami. A zoubky opět získaly zářivou bílou barvu“.
Stvořil nás Bůh nebo jsme se vyvinuli z breberek.
Bible praví, že člověka stvořil Bůh k obrazu svému. Vdechl do něho ducha a požehnal mu k opanování ráje, ještě před tím, než se na něho za jeho neposlušnost rozhněval a poslal ho dolů na zem. To ještě netušil, že člověk je schopen ve vteřině zničit veškeré jeho veledílo včetně sebe samého. Co když ale člověk vzešel z milionu mikroorganismů a stal se jednou z největších „breberek“, která kdy opanovala tento svět. Možná existují v hlubokém vesmíru i jiné planety, kde pulsuje život. Pouze v jiné formě. Život je vzácný, je to dar. A stvoření nebo postupný vývoj je velmi poutavý a zajímavý.
Lidé, zvířata, květiny. Nádoby, ve kterých žije spousta a spousta jiných mikroorganismů a přesto člověk žije velmi krátce. I já mám vyměřený čas a pokud zůstanu bezzubá, zhloupnu. Proto si musím tu svou zoubkovou vílu co nejvíce naklonit. Jako lidé jsme velmi křehcí a zranitelní. K ukončení našeho života stačí jedna jediná bakterie nebo virus. Všichni máme zkušenosti s covid 19 a vším tím, co dokázal napáchat. Nejvíc nepřátel se nachází uvnitř nás samých. Ti ostatní čekají na vhodnou příležitost. Třeba oslabenou imunitu.
https://etema.cz
www.facebook.com/temacasopis
Téma tištěná verze 30.5.2025
Bible
https://www.idnes.cz>zpravy>domaci>zu
https://www.idnes.cz>onadnes>zdravi
https://www.ahaonline.cz.clanek>aha-pro-zeny
https://cs.wikipedia.org>wiky>Bakterie
