Predátor - Proč se stal legendou a ikonou ve filmovém světě

Do dneška si pamatuji, jak jsem to viděl poprvé. Bylo mi něco kolem 12 let, Arnold byl hrdina a byla to zkrátka skvělá sci-fi řezničina. Až po letech, kdy se člověk trochu filmově dovzdělá a vyspěje, začnou mu docházet veškeré konotace. Předně, první a nejdůležitější premisa zůstává - Arnoldovo „Dutch“ je prostě neskutečnej tvrďák na svém místě. Major, velitel speciálního komanda a asi zřejmě voják s největším bicákem vůbec. Jeho jednotka jako by mu z oka vypadla - Mac se svojí pověstnou žiletkou, Blain s rotačním kulometem, indiánský stopař Billy, nebo specialista na výbušniny Poncho. Tohle jsou skutečně hoši volaní jen do těch nejrizikovějších akcí. Když se Dutch od svého bývalého přítele Dillona dozví, že ho potřebují na misi, kterou by nikdo jiný nezvládl, tak zkrátka není co řešit. A tady to všechno začíná.

Džungle, dusno, horko a a těla dalších amerických žoldáků stažená z kůže a visící hlavou dolů z lián. Speciální komando ani po zlikvidování tábora komunistických rebelů ve Val Verde netuší, jaké neviditelné zlo na ně v jihoamerické džungli číhá. To se má ale velice brzo objevit.

Ano, byl to přesně rok 1987, kdy budoucí otec akčního žánru, John McTiernan vtrhnul s Predátorem do kin. Doba, kdy už měl Arnold Schwarzenegger za sebou blockbustery jako Komando, nebo Terminátor a Carl Weathers Stalloneho Rockyho. Oba herci na vrcholu a jejich vzájemný handshake při shledání na základně, vešel do dějin a je jednou z ikonických scén filmu, stejně jako jednotlivé medailonky členů komanda. Mac a Blain a jejich přátelství prověřené válkou a bitvou, kde přežili jenom oni dva, stopař Billy, který jako jediný tuší blížící se nebezpečí nebo Hawkins a jeho vaginální vtipy jsou symbolem, který si dnes vybaví asi každý. Stejnou zásluhu jako ústřední herci a scénáristé Jim a John Thomas, kteří legendární postavy stvořili má ale samotný McTiernan. Nejenom svým legendárním sporem s hercem Jeanem Claudem Van Dammem, který nakonec v roli Jungle Huntera skončil a nahradil ho 220 cm vysoký Kevin Peter Hall, ale především budováním atmosféry a kontrastu vesmírného zabijáka s komandem žoldáků. McTiernan skutečně dokázal vytvořit klaustrofobické prostředí džungle, kde velmi pomalu až drásavě nechává Dutchovo jednotku propadnout až na samé dno, kde se i oni, obávaní zabijáci na zemi, musí sklonit před neznámým zlem.

Jungle Hunter se nakonec ukáže ve své plné kráse a postupně zlikviduje všechny členy Dutchova týmu až na Dutche a zajatkyni Annu. Té se nakonec díky Dutchovu úsilí podaří dostat k evakuačnímu vrtulníku a Dutch zůstává proti vesmírnému zabijákovi sám. A zde opět přichází mistr McTiernan se svým režisérským uměním. Kdo jiný než Arnold, akční ikona 80. let, se nakonec postaví Predátorovi v posledním souboji na život a na smrt. Ne s kulometem, jak bychom byli u Arnolda zvyklí, ale s lukem, šípy a dřevem. Dlouhý souboj obou protagonistů končí Predátorovým sebezničením a odpálením nálože, která udělá doslova atomový hřib a nesmazatelný kráter v krajině. Grande finále, které doslova orgasmickým způsobem působí na každého ryzího fanouška akčního žánru.

Co říci závěrem, než opět a neustále vychvalovat tento klenot mezi akčními trháky 80. let. Jasně, McTiernan poté ještě přišel se Smrtonosnou pastí, která se do akční kinematografie zapsala minimálně stejně výrazným písmem, ale..

Predátor zkrátka dokázal vymezit a určit hranice žánru, vytvořit nový příběhový vesmír, který se potom ještě naprosto perfektně dokázal spojit s Vetřelcem. A i přesto, že dvojka se svému staršímu bratříčkovi již z logických důvodů rovnat nemohla, tak i Danny Glover v roli poručíka Harrigana důstojně navázal na jedničku v ulicích Los Angeles.

Svou glorifikaci Predátora bych zakončil jedním z mnoha Dutchova citátů, které vešly do dějin: „Když může krvácet, může i umřít!“