Článek
Dominik Duka, arcibiskup pražský, chválabohu již emeritní, vždycky uměl katolickým laikům (ale vlastně i zasvěceným osobám) zavařit. „Co to ten váš Duka zase vyváděl?!“ slýchával jsem po léta. Někdy to spravila ironie, někdy mi bylo opravdu trapně. Před demokraticky smýšlejícími lidmi dobré vůle bylo jeho počínání často neobhajitelné. Postupně bylo zřejmé, že kardinál Duka získává sympatie lidí, kterým je Ježíš Kristus ukradený – a pokud někdo autenticky hledá Boha, v žádném případě nevyhledává Dominika Duku.
Finis coronat opus, konec korunuje dílo, napadá mne hořce v souvislosti s nehoráznou akcí, jež se odehrála v prostorách Arcibiskupského paláce. Duka byl hostitelem uvedení obskurní knihy Spiknutí (napsal k ní i doslov), která nabízí jakousi konspirativní verzi událostí z podzimu 2021, kdy tehdejší prezident Zeman nebyl schopen zastávat svůj úřad. Tedy událostí, které si všichni dobře pamatujeme: Zeman je v bezvládném stavu převezen do Vojenské nemocnice, Mynář s Ovčáčkem rozehrávají bizarní a nestoudnou taškařici (prezident prý na JIP baští meruňkové knedlíky a vinné klobásy), do hry se právem dostává ústavní článek č. 66, díky zcela mimořádné lékařské péči uniká Zeman hrobníkovi z lopaty, postupně nabývá sil a opět začíná poučovat, lhát a urážet.
Prohlížet si fotografie z tohoto „křtu“ je skutečně očistec. Tady končí všechen ostrovtip a nadhled, zůstává jen lítost a potřeba pokání. Pod obrazem kardinála Berana (pro něhož si roku 1949 přišla estébácká tlupa přímo do katedrály) a Ukřižovaným Kristem jsou k vidění bezectní kolaboranti, zastánci Putinova Ruska, zkrátka výběr z toho nejodpudivějšího, co současná politická a dezinformační scéna nabízí. A mezi nimi usměvavý emeritní arcibiskup Duka, obílený hrob.
Jak je možné, že Dominik Duka, kterého kdysi komunisté nespravedlivě věznili, vítá v Arcibiskupském paláci jejich současnou vůdkyni? Rozumnou a mravně konzistentní odpověď nemůže znát ani on sám.
