Článek
Když Milion chvilek pro demokracii dokázal před minulými volbami nebývale sjednotit občanskou společnost a přimět demokratické strany ke spolupráci, když se k tomu přidala i pořádná klika v podobě milionu propadlých hlasů a nečekané volební vítězství se stalo realitou – zavládla v demokratickém táboře euforie. Mnozí jsme pak drželi Fialovu kabinetu palce. Dalo se tušit, že těch pár let vládnutí docela rychle uteče a že jestli tato vládní garnitura neobstojí, návrat bezectného knížete populismu Babiše bude grandiózní.
Rozhodně se necítím kompetentní k tomu, abych se vyjadřoval třeba ke státnímu rozpočtu. Nemám ovšem problém s výčtem záležitostí, které mě silně rozladily a kvůli kterým pro mne vláda Petra Fialy pozbyla důvěryhodnosti.
Deagrofertizace státu. Před pár lety velmi frekventované sousloví. Už dlouho je však ticho po pěšině. Poslední zpráva, kterou jsem na toto téma zaznamenal, říkala, že vítězem miliardového tendru státních lesů je těžařská firma z koncernu Agrofert…
Jak je možné, že – přes poslaneckou většinu vládních stran – je Rada ČT plná pofidérních lidí, zatímco slušní a kompetentní kandidáti neprošli ani přes opakované hlasování? Pseudonovinářské vulgární monstrum L. X. Veselý je neodvolatelné, renomované osobnosti mizí z obrazovky… Je veřejným tajemstvím, že tyhle věci si umí ošéfovat Marek Benda z ODS. Tak proč ale volit ty, kteří vlastně kopou za uskupení, o které ani trochu nestojím?!
Babiš prohlašuje, že je hrdý trumpovec. Za velkohubým a nevyzpytatelným Trumpem stojí ovšem i představitelé všech Babišových potenciálních spojenců po podzimních volbách. Ale také Marek Benda s řadou dalších občanských demokratů, včetně europoslance Alexandra Vondry. Ten navíc nemá problém být na jedné palubě s prokremelskými exponenty v obskurním sdružení s názvem „Společnost pro obranu svobody projevu“. Co na to říci? Děkuji, nechci!
Don Pablo, neboli neblahý ministr Blažek… Ministr spravedlnosti, který vidí svou přednost v tom, že se umí domluvit s každým. I s chlápkem, co si dal Putinův portrét na mobil a „zdarma sloužil“ nepokrytě vlastizrádnému prezidentovi. Že hodně ví o provařených brněnských machinacích, že se nepatřičně zajímá o živé kauzy? Ano, ale mně úplně postačí, že poučuje české novináře, jak mají psát o „Ficově Slovensku“, že lituje, jak ošklivě se vládní koalice chovala k Babišovým poslancům… Tohle má být ona „hodnotová politika“? Chtěl bych jako volič, aby byl po volbách ministrem spravedlnosti Pavel Blažek? Rozhodně ne!
Skoro to vypadá, jako by byl Petr Fiala premiérem ve vládě Pavla Blažka (a bůhví koho dalšího). „Střet zájmů bude posuzován s ohledem na možné osobní zájmy a reálné politické možnosti dotyčného, ne přes nefunkční zákon,“ sliboval nynější předseda vlády na podzim r. 2019. No jo, hezky řečeno… Tenkrát.
Petr Fiala – politolog, profesůrek, slušňák – byl od začátku dobrým terčem pro masy českých primitivů a jejich zlovolné vůdce. Tím spíš jsem za ním stál a tím víc mne mrzelo jeho nepřesvědčivé bagatelizování třeba právě průšvihů ministra spravedlnosti. Pomyslným státníkem pro mne ovšem přestal být loni začátkem podzimu.
Při odvolání pirátského ministra Ivana Bartoše si počínal jako hrůzostrašný diletant. Nejde o to, že Bartoše odvolal – na to měl právo a zřejmě i důvody. Ale to provedení! Přitom stačila trocha politického taktu a obratnosti. Vše mohlo být prezentováno jako vůdčí schopnosti předsedy vlády, nikoli jako náhlé hnutí mysli a nečekaný podraz, odstřelení ministra na Babišův způsob. A též voda na mlýn opozici, jež dlouhodobě kritizovala „neschopného Bartoše a celý ten vládní slepenec, který je třeba zbavit moci“. Premiér promarnil i příležitost uznat chybu. Na sociálních sítích se z toho snažil vymluvit, čímž se jen více ztrapňoval. A může se někdo divit, že Piráti – kteří jsou neopomenutelnou součástí demokratického bloku – budou do budoucna velmi nedůvěřiví?
Ano, slyšel jsem opakovaně, že se Piráti zachovali jako malá uražená děcka. Potom lze ale stejně tak suverénně konstatovat, že ODS jsou pořád ti staří mafiáni, kmotrovští modří ptáci.
Jenže to je samozřejmě složitější. ODS jako největší z demokratických stran přirozeně absorbuje řadu proudů: od blouznivě zaťatých ideologů a vysloveně cynických pragmatiků až po soudné osobnosti s jasnou hodnotovou orientací. Bohužel mají znovu viditelně navrch „kmotrovské a papalášské struktury“ na úkor „demokratických srdcařů“, jakým je třeba předseda Senátu Miloš Vystrčil.
Je věru tristní vnímat jako součást demokratického spektra pohrobky někdejšího „tunel-dědka“ Václava Klause. Stejně smutné a trapné je narážet na současné „proroky ODS“ typu senátora Hraby, schopného kriminalizovat bezdomovectví. Věru dojemný je mravní apel zjevně loutkového pražského primátora Svobody, aby si lidé nezáviděli. V tomto smyslu okomentoval odměnu ve výši 857 000 kč, kterou ředitel magistrátu Kubelka přisoudil své asistentce. Inu, příště bude z veřejných peněz takto odměněna za svou práci třeba některá kuchařka školní jídelny, že?
Současná česká vláda má nezpochybnitelná pozitiva. Zahraniční politika je opravdu výborná, díky za to! Velmi oceňuji skutečnost, že na rozdíl od Babiše či T. Okamury její ministři zbaběle nekňučí, nestěžují si na „zmanipulovaná média“, jakmile jsou nepříjemně konfrontováni. (Jiná věc je, že po nich většinou všechno tak nějak steče.) Upřít jí nelze ani snahu o zodpovědnou správu veřejných záležitostí.
O to horší jsou ty „temné proudy“ uvnitř nejsilnější vládní strany. Mnozí její politici dávají najevo, že nějaké postavení a vliv si udrží tak či tak, že politika zkrátka není nic pro naivní idealisty. Tím však nemalou část voličů znechucují a odrazují, čímž zároveň oslabují demokratické poměry v Čechách.
