Článek
Předem je třeba jasně říci, že všichni senioři nejsou stejní a že já určitě nemluvím za celou generaci.
Je tu ovšem jeden nezpochybnitelný fenomén. Mí vrstevníci, řekněme lidé, kteří jako mladí zažili sametovou revoluci, jsou v obrovském množství nešťastní ze svých rodičů. Vzájemně se smutně ujišťují: „Hele, u nás to samý, ani se mi o tom nechce mluvit… Normálně už se bojím chodit na návštěvu.“ A opravdu je až udivující, s jakou zarputilostí dokáže sehnutá babička či vetchý kmet obhajovat svou podlou modlu, kterou je Andrej Babiš.
Babišovo sektářské hnutí se samozřejmě snaží oslovit všechny, ale seniory „umí“ jasně nejlíp – při vědomí, že jde o rozhodující voličskou sílu.
Hlavním, vlastně jediným, politickým nástrojem jsou pro Babiše manipulace a lži – někdy celkem obratné, jindy vyloženě stupidní. Zábrany nemá žádné. Ale nemá smysl stále dokola popisovat Babišovu nestoudnost a slabomyslnost jeho sympatizantů. Jsou bezbřehé.
Tragické ovšem je, kterak politické ambice jedné psychopatické osobnosti poznamenaly poměry v českých rodinách. Ti, kteří před desítkami let vychovávali své potomky tak, aby se za ně jednou nemuseli stydět, dopracovali to nakonec do stavu, kdy se jejich děti v duchu, tiše stydí za ně.
Jistě je možné hledat „polehčující okolnosti“ – v Babišově profesionálně zvládnutém PR, ve slábnoucích kognitivních schopnostech, v přirozené nostalgii po mládí (za vlády komunistů), v počínání současné vlády…
Jenomže to nic nemění na holém faktu, že jsme svědky masivního mravního kolapsu nejstarší generace. Fascinace slovním salátem, prázdnými sliby a frázemi, arogancí a agresivním osočováním, fascinace bohatstvím, které není výsledkem poctivé práce a kreativity, nýbrž estébácko-mafiánských praktik, fascinace okázalou nevzdělaností… Naprostá lhostejnost k budoucnosti dalších pokolení, tristní cynismus ohledně děsivého počínání kremelských vrahů na Ukrajině…
Vše je navíc umocněno skutečností, že mnozí senioři, které Babiš zcela neuhranul, zvažují jako alternativu k hnutí ANO podporu hnědých či rudých kreatur.
V některých rodinách jsou mladí i staří zajedno, některé rodiny se už dávno rozpadly, ale v mnoha rodinných společenstvích je politický a hodnotový rozkol opravdu hodně bolavý.
Věřím, že konečný soud nám lidem nenáleží.
Ale také vím, že památka na mnoho postupně odcházejících seniorů a seniorek bude mít hořkou příchuť.
