Článek
Jsou politici, kteří zcela záměrně lžou, manipulují, vyhrožují, podněcují nenávist. Jejich přívržencům se říká dezoláti. Měl jsem s tím označením dlouho problém. Pak jsem však narazil na vhodnou a srozumitelnou definici: dezoláti = padlí na poli informační války.
Dezoláti podporují SPD a ty hnědé satelity kolem, kryptokomunistické Stačilo!, Motoristy a v podstatě i Babišovo sektářské hnutí ANO, které hodlá vzít tu extremistickou svoloč do holportu.
Dezoláti mají velký potenciál. Z už tak dost hrozného světa mohou udělat něco daleko děsivějšího. Znám jich dost, s většinou už nemluvím, s některými ještě trochu ano.
Za klasického dezoláta bývá pokládán pologramotný, frustrovaný chlápek s levným pivem v plastové láhvi, potažmo jeho podobně konstituovaná družka. Jenže u nich nezůstává. Mnoho dezolátů se pohybuje i ve sféře kulturní, školské, podnikatelské, církevní – prostě tam, kde bych je nečekal. A navíc se cítí povolaní k edukaci nás, kteří jsme „pořád nepochopili“. Nuže, tohle píšu hlavně pro ně, ať mají nad čím lamentovat.
Nejprve se na vás, vzdělané a poučené dezoláty, obracím s otázkou: Čím si vysvětlujete, že svým intelektuálním, komparativním přístupem docházíte ke stejným závěrům a postojům, jako zástupy těch, co měli knížku v ruce naposledy na základce, po práci do sebe vyklopí pár piv a večer kouknou na TV a Facebook Tomia Okamury? Opravdu mě to zajímá! Ptal jsem se na to jednoho z vás v mailové korespondenci, ale neodpověděl, jen se cítil dotčen přirovnáním k hospodským povalečům…
Hodně hloupě působí kolovrátky o mainstreamových médiích, kterým podléhám, a tudíž jsem mimo realitu. „Něco si o tom zjisti!“ bývám vyzýván stále dokola. Sorry, ale není pravda, že bych nebyl konfrontován s jinými zdroji. Vždyť i od vás co chvíli dostávám odkazy na rozličné dezolátské věrozvěsty, s tím, že „tohle je zajímavý“, „tohle si přečti“, „co na to říkáš?“. Co bych na to říkal… Zvratky, bláboly, demagogie.
Ano, jsem se rád, když se novináři z veřejnoprávních médií či například Seznamu, zeptají i za mne politiků na nepříjemné věci. A opravdu nemůžu za to, že zatímco ti „moji“ demokratičtí politici všelijak mlží a vykrucují se, Babiš a další dezoláti kňučí a obviňují: Zmanipulovaná média! Politická objednávka! S vámi se bavit nebudu! A pak jdou natočit vlastní video, resp. vyblinkat se ke spřízněným dezo-quasi-žurnalistům. Podpoří je také různí, často anonymní (tedy zbabělí) „politologové“ typu jakéhosi pana VK, samozřejmě Parlamentní listy či Britské listy (s redakcí u pražské Stromovky) apod.
Extrémem v tomto smyslu je slovenský premiér Fico, který se ani dva roky po volbách prakticky nedostal k vládnutí, poněvadž stále vede vyčerpávající boj s pětadevadesátiletým Sorosem, rodinou Michala Šimečky a nezávislými novináři – a ve zbylém čase musí obhajovat Rusko a směrovat toky peněz z opovrhované EU ke svým kumpánům. Nicméně českým dezolátům imponuje, že?
V čase pandemie čínského koronaviru jsem si poprvé uvědomil zvláštní paradox, že ke mně co chvíli doputuje varování před očkováním spojené s nářkem nad omezováním svobodného šíření informací. Že jde o klasický cimrmanovský případ, kdy autor zastává stanovisko, které zároveň sám vyvrací, nikdy žádný dezolát nepostřehl.
Tvrdit, že je u nás státní cenzura (dokonce přirovnávat současnost ke komunistické diktatuře), může jen blázen nebo prolhaný gauner. Pokud jde o obskurní „Společnost pro obranu svobody projevu“, lze jí pogratulovat k ojedinělému úspěchu: v momentě založení dosáhla svého cíle! Bravo!
Přiblížily se volby. Bohužel hrozí, že budou zmanipulované. A to v případě, že by výše zmíněné partaje českých dezolátů překvapivě neuspěly. Budou-li dezoláti úspěšní, budou volby regulérní. To už je předem avizováno! Jasně, je to ubohé, nechutné, nedemokratické… Je to dezolátské.
Když jsem zmínil tu „demokratičnost“, je třeba říci, že demokracií se dezoláti rádi ohánějí, zhusta se na ni odvolávají. Jenže v jejich ústech je to pojem po výtce zcela bezobsažný, jako třeba Německá demokratická republika nebo tak něco… Nejsou tak tvrdě přímí jako Gottwald, který avizoval, že se jezdí do Moskvy učit, jak zakroutit demokratům krkem, ale rozhodně na ně pasují slova Václava Havla, že „přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše“. To je pozoruhodně výstižné. A nepřekvapuje ani trochu, že Václava Havla dezoláti nesnášejí, nesmyslně ho kritizují, dehonestují.
Hodně pitomé jsou dezolátské kreace s pojmem komunismus. Asi nejvíce je to patrné na vztahu k českému prezidentu Pavlovi. Už je ten zásadní postoj při prezidentských volbách: „nevolím komunistu, to raději komunistu“, by rozhihňal předškolní dítě. Kdosi trefně poznamenal, že dezolátům na prezidentovi nevadí minulost, ale současnost. Osobnosti, které komunistický režim perzekvoval, s panem prezidentem Pavlem (na rozdíl od toho předchozího) problém nemají. Ale tohle odpůrci komunismu z řad dezolátů (co by zhusta ještě našli někde na půdě pionýrské šátky a svazácké košile) prostě nejsou schopní pobrat. Teoretický komunismus je utopie, praktický pak zvůle a lágry. Komunismus – Sovětský svaz – KGB – Putin – rozsévání smrti. Zcela zjevná propojenost. A do toho mi jeden chytrák sdělí, že je pravicový a současná vláda se mu jeví jako novodobí komunisté. Zatímco Konečná je královna ze Sáby, chce se mi dodat…
Umanutost dezolátů je věru patologická. Jeden zanevřel na svůj oblíbený fotbalový klub jen proto, že se při nějaké příležitosti postavil za Ukrajinu. Jiný se rozešel s církví kvůli jakémusi výroku jejího představitele. Ještě více bije do očí trapná póza „ožebračovaných chudáků“, kteří vyrážejí na Václavák demonstrovat „proti chudobě“, jakkoli jedni nemají problém s cestováním na vzdálené kontinenty, jiní žíjí ve vlastní vile za desítky milionů… Kdybych ty konkrétní lidi osobně neznal, zdráhal bych se tomu věřit.
Dezoláti mají celou řadu idolů. Mezi největší určitě patří Miloš Zeman, vlastizrádný tlučhuba s chorobnou potřebou neustále někoho urážet a někomu se mstít. Anebo Donald Trump, egomaniakální nevyzpytatelný hlupák, naprosto bezectný člověk. A dále celá řada pěšáků ruské páté kolony, kteří příšerným způsobem zamořují veřejný prostor v různých debatách.
A tady už si skutečně nelze brát servítky. Česká společnost je prolezlá bezcitnými sobci a nebetyčnými hlupáky. Těžko uvěřitelné bestiality, páchané Ruskou federací už tři a půl roku v masovém měřítku, jako kdyby vůbec nebyly. Zčernalé, ohořelé paneláky, rozmlácené nemocnice, školy, divadla, kostely, obchodní domy, nádraží, tisíce mrtvých civilistů, odvlečených dětí…
Ubozí političtí šejdíři typu T. Okamury, Rajchla, Majerové, Konečné či Sterzika, dobře znají výroky propagandisty Solovjova o evropských sviních, které chtějí příměří, zatímco on si přeje jejich smrt, znají vyjádření Medveděva či Lavrova. Dobře vědí, že Rusové jsou schopni páchat i u nás stejné hrůzy jako na Ukrajině. A to si určitě nepřejí. Přejí si ovšem „pokojné“ odevzdání naší země do rukou Moskvy. Jsou to ryzí kolaboranti. A jejich podporovatelů i mezi formálně vzdělanými lidmi jsou mračna. Někteří řeknou, že Putin je pro ně konzistentní politik, jiní chtějí řešit hlavně EU a počínání U. von der Leyenové, ne dalekou Moskvu, další jako spokojení králíci chroupají ruskou propagandu, zjevně srozumění s tím, že i takový král Herodes se právem cítil ohrožen, takže mu nezbylo nic jiného, než v okolí Betléma nechat povraždit všechny kojené chlapce.
Velice se přiblížil svět, kdy Ruskem dosazení a oceňovaní političtí představitelé budou opět spolupracovat s uvědomělými pedagogy a kulturními pracovníky, mírovými kněžími apod. Společně se pak budou vysmívat plebsu a chlastat vodku na recepcích… A ti, kteří nebudou schopni nové poměry akceptovat, budou opouštět svá povolání, v horším případě naslouchat rozsudkům.
Nechci malovat čerty na zeď, dej Bůh, ať to tak nedopadne. Jedna věc je ale již dnes naprosto jistá – rozdělení společnosti se po volbách ještě více prohloubí. Já osobně se budu dezolátům s jejich invalidním lidstvím vyhýbat širokým obloukem.
