Článek
Bydlím na sídlišti. Když stojím u okna, vidím vlastně jen samé paneláky. Člověk nemusí mít zvláštní představivost, aby se mu v hlavě propojily děsivé obrazy z Ukrajiny s potenciální realitou. Někdy se té imaginaci nebráním. Slyším strašlivé detonace, pozoruji protější panelák v plamenech, zoufalé lidi, jak vybíhají v domácích úborech a pyžamech na ulici. Sleduji příslušníky záchranných složek, kterak vyskakují z aut a snaží se o okamžitou pomoc, aby za chvíli sami leželi těžce zranění na chodníku, neboť přišel opakovaný úder.
Uvědomuji si, že jsem fašista. A že je to až směšně jednoduché stát se fašistou. Zcela totiž postačí, když mě tak někdo označí. Moji kamarádi a příbuzní jsou fašisté. Stejně tak sousedi v našem paneláku, i v těch okolních. Vedení města je fašistické. Nakonec i ti, kteří se ztotožnili s propagandou ruského agresora, jsou jeho oficiálními fašistickými nepřáteli…
Slovenský premiér Fico, jenž tak rád navštěvuje v Moskvě válečného zločince Putina, nedávno srdceryvně odsoudil diplomaty EU, kteří se nezúčastnili vzpomínkové akce k 80. výročí osvobození Bratislavy, poněvadž tam nechal vystoupit ruského velvyslance. „Kdo ignoruje, co se stalo v době 2. světové války, jako kdyby znovu mačkal spoušť, střílel z děla a házel bomby,“ láteřil do mikrofonu. Toho dne ve městě Kryvyj Rih ruská raketa s kazetovou municí zabila u dětského hřiště dvacet lidí, polovina z nich byly malé děti. A o týden později, na Květnou neděli, přišel ještě horší útok. V centru města Sumy přes třicet mrtvých a stovka zraněných. Když si vypůjčíme Ficův slovník, můžeme říct: „Kdo ignoruje zvěrstva, co páchají Rusové na nevinných a bezbranných lidech, jako kdyby mačkal spoušť a vraždil ukrajinské civilisty, včetně dětí!“
Ano, zanedlouho to bude již 80 let od konce 2. světové války v Evropě. Všichni víme, že většinu Československa osvobodila Rudá armáda, a to za cenu velkých obětí, její vojáci pokládali své životy. Nikdo soudný to nemůže zpochybnit.
Jenomže dnes je třeba připomenout i širší souvislosti. Německou nacistickou diktaturu zakrátko vystřídala komunistická (sovětská, ruská) diktatura, která si s tou hitlerovskou nijak nezadala. A pak je tu ještě jedna věc, která se připomíná jen velmi málo – a kdyby současná politická situace vypadala jinak, také já bych ji nejspíš přešel. Jde o ta četná svědectví (a sám jsem takovým pamětníkům v 90.letech zaraženě naslouchal), která popisují chování rudoarmějců na našem území. Naši osvoboditelé tady kradli a znásilňovali. Kradli všechno, co se jim zachtělo – od hodinek po koně, za vděčnou a vstřícnou pohostinnost se často odměnili nelidskou krutostí. Mnoho lidí pak odvlekli do Ruska, kde navždy zmizeli…
Naše historická zkušenost s Ruskem je hrozná, jenže… Ona je to vlastně dost jednostranná optika. Velká část národa to vždy vnímala jinak. Časy, kdy u nás měla rozhodující slovo Moskva, sice oprávněně spojujeme s téměř čtvrt milionem politických vězňů, s oběťmi režimu popravenými či zavražděnými na státních hranicích, se zabavováním majetku a dalšími zločiny, ale vzpomeňme i masové podepisování petice požadující smrt pro Miladu Horákovou, vzpomeňme na masové oslavy zvrácených komunistických svátků, všudepřítomnou a akceptovanou propagandu, připomeňme si, že v roce 1989 bylo v Československu jeden a půl milionu členů KSČ.
Současná česká realita vyvolává nevolnost. Významně přibylo cynických hlupáků, schopných přežvykovat nesmysly, jako že prezident Zelenskyj je nevolený diktátor, že na Ukrajince u nás doplácíme, že česká vláda podporuje válku, že je třeba řešit Ursulu von der Leyenovou a Evropskou unii, protože to se nás týká více než Putin. Pro hlasy těchto zaťatých „budovatelů lepších zítřků“ si halasně jdou sešikovaní staronoví soudruzi. Za velké radosti a podpory Kremlu.
Určitě nejsem žádný velký příznivec premiéra Petra Fialy. Ve straně, které je předsedou, není těžké narazit na různé darebáky a záškodníky. Ale když jsem spatřil billboard, na němž byl u jeho portrétu slogan „Teď je čas stát na správné straně“ s podtitulem „chráníme naši budoucnost“, musel jsem přitakat, musel jsem souhlasit. Zcela jednoznačně.
