Článek
Když jsem na domovské stránce Seznamu narazil na článek Genderově citlivé učebnice nemáme a dlouho mít nebudeme, říká Nika Mazániková, se zájmem jsem jej otevřel, abych zjistil, co se pod pojmem genderově citlivá učebnice myslí. Po jeho přečtení jsem však nabyl dojmu, že podle paní odbornice jsem špatný otec, když dopřávám svému synovi na hraní autíčka a dceři kupuji panenky a růžové šaty.
Mazániková hned na začátku rozhovoru uvádí, že genderová stereotypizace probíhá už v těhotenství. „Když víme, že matka čeká chlapečka, mluvíme o tom, že kope jako fotbalista, holčičky berou krásu,“ uvádí v textu a pokračuje, když mluví o hračkách. Holčičky prý hraním s panenkami či plyšáky trénují na svoji budoucí roli matky, protože tomu tak je společnost nastavená. Dále zmiňuje školství, kde se chlapci a dívky často rozdělují do skupinek podle pohlaví a proaktivně se jim na základě toho připravují oddělené aktivity a tak dále. Také uvádí, že genderově neutrálnímu přístupu ve školství se v podstatě nikdo u nás nevěnuje.
Odbornici také zaráží silně přítomná nekorektnost na základních školách jak v učebnicích, tak třeba v prostorovém uspořádání školy – například v řešení toalet nebo šaten. To má ještě více vést k rozdělení dětí na dva tábory, klučičí a holčičí. Tím jsme nekorektní, protože cituji: „Ženy jsou ‚druhé pohlaví‘. V rámci boje vítězí od školky chlapci. Přisuzujeme jim atributy síly, dravosti. Zatímco dívkám a ženám citlivost, slabost. Dívky směřujeme od první panenky apriori k tomu, že jejich životní rolí je pečovat.“
Nemá ovšem smysl tady celý rozhovor interpretovat, můžete si jej přečíst.
Co ale z názorů paní odbornice plyne? Člověku, který se dennodenně stará o své děti, zajišťuje jejich výchovu, vzdělávání nebo zábavu, je jejich oporou a průvodcem pro budoucí život, musí nad některými výroky Mazánikové rozum stát. Opravdu dělám špatně, když koupím dceři panenku k narozeninám? Měla by si přece vybrat sama, s čím si bude hrát. Jenže to ona dělá. Autíčka staršího syna ji nikdy nezajímala, přestože jich byl plný pokoj. V obchodě si automaticky prohlíží oblečení ve fialové nebo růžové barvě. To syn naopak ještě ani neuměl mluvit a už napodoboval, jak v autě točím volantem. Opravdu tedy nevidím nic, čím bych své děti genderově rozděloval. Mají doma možnost hrát si s panenkami, se stavebnicemi nebo s auty, bagry a podobně a každý si vybírá to, co má rád.
Nechápu také výrok, že ženy jsou druhé pohlaví. Ano, fyzicky jsou možná slabší a citlivější, ale co je na tom špatně? Nejsou to ty atributy, které dělají ženu ženou? Stejně tak nechápu, co je špatného na tom, že ženy jsou častěji pečovatelky (a ne třeba dřevorubkyně). Z evolučního hlediska to tak zkrátka je a možná díky dětským hrám se následně v dospělosti umí dobře o své potomky postarat. Ženy rodí děti a přirozeně o ně pak pečují více než jejich protějšky. Za to muži zkrátka nemohou. Naopak já jako muž za tuto schopnost ženy hluboce obdivuji. Je to extrémně náročné a pokud bych tedy měl určovat nějaké nesmyslné pořadí mezi pohlavími, pak jsou ženy na tom prvním místě.
Také je zde téma toalet a šaten, které odbornice zmiňuje. Tak například pokud tím Mazániková myslí společné prostory, jde samozřejmě o nesmysl. Nevím, co by mělo být správného na tom, aby se třeba moje dcera v dospívání převlékala před všemi svými spolužáky. A co teprve toalety. Jenže Mazániková možná mluví o vybudování třetích oddělených prostorů pro genderově nejisté jedince, což je možná ještě absurdnější řešení.
Možná jsem staromódní, ale naopak si myslím, že jakési přirozené dělení na kluky a holky, muže a ženy, je zcela normální a nevytváří žádný svár. Děti si mají hrát tak, jak je to baví. V Evropě, potažmo v euroatlantickém prostoru, žijeme v naprostém blahobytu, což vede k hledání problémů i tam, kde v podstatě nejsou, ale zásadní problémy neřešíme. Děti a dospívající už na ulicích nevidíte jinak než s mobilním telefonem v ruce. O přestávkách ve školách je klid, děcka se nehnou z lavice a sledují jen „lajky“ za obrazovkou. Ten skutečný problém je tam, za obrazovkou, ne v panenkách nebo růžových šatičkách.
