Digitální detox nestačí. Emoční únava přichází i bez notifikací

O digitálním detoxu už toho bylo napsáno dost. Webové magazíny se jen hemží radami typu „vypněte notifikace“, „omezujte čas na telefonu“ nebo „dejte si víkend offline“. Pro krátkodobý relax jsou to sice triky, které mohou pomoci, ale nepomohou k celkové životní změně, jež je potřeba k uvolnění mysli. Přirovnal bych to k léčení bolesti analgetiky, která sice uleví, ale samotnou příčinu nikterak neřeší.

Skutečná únava, kterou v sobě mnozí nosíme, zkrátka nevychází jen z obrazovky jako takové, ale z přetlaku emocí proudících přes ni. Přestože člověk sociální sítě nepoužívá, může být i tak zahlcen – neustálým bombardováním zprávami, komentáři, katastrofami, postoji, očekáváními a v neposlední řadě dezinformacemi.

V souvislosti s digitálním detoxem se většinou píše o Instagramu, TikToku nebo Facebooku, ale i život bez sociálních sítí může být plný rušivých impulzů. Naše doba je oproti uplynulým dekádám extrémně dynamická. Není to ale tím, že by dřívější časy nebyly bohaté na významné události. Jen nám nebyly servírovány až pod nos.

Z médií se na nás valí tragédie, nehody, příběhy nemocných, bulvární perličky, průzkumy i komentáře. Jsou to informace, které nás znepokojují, dojímají, pobuřují, ale hlavně se nás snaží přimět k nějakému postoji.

V diskuzích pod články (i na seriózních webech) se rychle dostaneme od podnětných příspěvků k hádkám. I pod nevinnými články o domácích mazlíčcích se nakonec diskuze uchylují ke zdražování, green dealu či volbám. Nelze se pak divit, že přibývá lidí, kteří už nechtějí „být v obraze“, protože ten obraz se mění v nepřehlednou mozaiku úzkosti.

Vypnout telefon nebo zavřít notebook je jen první krok ke skutečnému digitálnímu detoxu a jak níže vysvětlím, při správném duševním naladění není ani nutné nic vypínat.

Po letech, kdy jsme si zvykli přijímat informace a s nimi spjaté emoce téměř neustále, jen „offline víkend“ či „týden bez Facebooku“ nestačí. Mozek je totiž jako rádio, které si pamatuje poslední frekvenci. I když proud obsahu přerušíme, podvědomě čekáme na další impuls. A ten, když pak po nějaké době opět přijde, je vše ve starých kolejích.

Nebo mohu uvést příklad konkrétní situace, kdy člověk ve volné chvíli sáhne po mobilu jen proto, aby něco zjistil. Ne kvůli konkrétní potřebě, ale aby se dostavil ten známý proud signálů – dojmy, myšlenky, novinky a dramata. Život bez proudu těchto signálů působí až prázdně či nejistě. Jenže vnitřní klid se paradoxně objevuje v této prázdnotě.

Mám kamaráda, který má náročné manuální zaměstnání. Svěřil se mi, že každý večer usedají s manželkou k televizi. Ta běží, ale oba ve stejnou dobu vytáhnou chytré telefony a uzavírají se za jejich obrazovky, a tak prý relaxují. Televize je jen na půl vnímanou kulisou a sociální sítě a bulvár je pak tím skutečným obsahem, jenž konzumují. Mimochodem oba už mají zkušenosti s antidepresivy.

Když se řekne detox, mnoho z nás si představí zákaz. Jenže tak to vůbec není. Digitální detox je spíše rozhodnutím, jak nahradit tu prázdnotu, která vznikla namísto bezduchého scrollování. Mnoho lidí také říká, že žádný takový detox nepotřebují – na mobily prý nemají čas. Většina z nich ale tráví na sítích obrovské množství času – sem tam 5 minut, pak třeba v tramvaji 10 minut a tak dále. Když se vše nakonec sečte, výsledek může být i několik hodin.

Pak jsou zde ale tací, kteří nahrazují vzniklou prázdnotu oprašováním starých koníčků. Dokonce i vaření může být naplňující.

Ztišit tok reakcí a dopřát tělu i mysli klid tedy jde poměrně jednoduše, jen je potřeba si najít (či oživit) obohacující činnost, která nakonec paradoxně může být spjata i s digitálními technologiemi – já jsem se třeba na místo sjíždění sociálních sítí a různých feedů začal věnovat tvorbě webu. Když chci pak kompletně vypnout, sáhnu po papírové knize a oddychnu si u beletrie i naučné literatury. Po letech si znovu kupuji časopisy, v nichž se nemohu zapojit do diskuzí pod článkem, takže mám šanci se sám zamyslet nad tím, co jsem právě četl. Skvělým pomocníkem pro odpočinek od bezduchého digisvěta je také hudba, ne však taková, která vám není servírována algoritmy streamovacích služeb, ale ta, kterou si sami vyberete. Já jsem se po letech vrátil ke klasickým fyzickým nosičům s booklety a tracklisty na obalech a algoritmy streamingových služeb jsem zcela zavrhl. Nejlepším algoritmem je v mém případě moje ruka.

Emoční detox znamená vědět, kdy si musíme říct „dost“ a tak si udělat čas na věci, kterými sice nezaujmeme na sociálních sítích, ani jimi nemůžeme komentovat dění v diskuzích, ale jsou to činnosti, které nás nikam netlačí.

Papírová kniha, hudba na nosiči, procházka bez sluchátek – jsou to maličkosti, ale z hlediska duševní pohody velmi cenné. Pomáhají nám znovu vnímat svět bez filtru emocí, který nám cizí obsah neustále podsouvá. Digitální detox se často chápe jen jako přestávka od technologií, ale mnohem důležitější je detox emoční. A možná právě to potřebujeme – ne na chvíli vypnout, ale vědomě tento proud emocí ztišit. Pokud si toto uvědomíme, už nepotřebujeme žádné „offline víkendy“.

Klid je naše aktivní volba, ne jen absence technologií. Zkrátka nejde o žádný útěk od mobilů do pravěku. Jde jen o to, rozhodnout se, jaký svět si chci každý den připouštět k tělu.

Podpůrné zdroje: shawellness.com, thesun.com, psychcentral.com, Wikipedia - heslo Media Fatigue