Článek
Jedním z jeho nejsurovějších projevů byla násilná kolektivizace zemědělství a s ní spojená Akce „Kulak“ – systematická likvidace soukromého hospodaření na venkově, která nevratně poznamenala životy tisíců rodin, zničila tradiční vesnickou krajinu a podlomila morální základy celé společnosti.
Zlo pod záminkou rovnosti
Už v roce 1948 dostal Klement Gottwald za úkol provést kolektivizaci zemědělství po vzoru Sovětského svazu. Komunističtí poslanci pak v roce 1949 prosadili zákon o Jednotných zemědělských družstvech (JZD), přičemž zemědělce vyzvali ke sjednocování. Reakce ze strany rolníků byla prakticky nulová. Režim tedy přistoupil k represivním opatřením, přičemž v průběhu let stále přitvrzoval.
Kolektivizace byla oficiálně prezentována jako cesta k rovnosti a spravedlnosti. Ve skutečnosti se ale proměnila v brutální politický nátlak. Sedláci s půdou nad 15 hektarů byli označováni za „kulaky“, což je dehonestující slovo převzato z ruštiny – česky by se dalo říci, že šlo o bohaté vesničany. Komunisté kulaky označovali jako zloděje, kteří se nechtějí podílet na státní produkci. Snažili se mezi lidmi vyvolat nenávist vůči nim, což se do jisté míry povedlo. Třídní nepřítel byl nalezen a s ním se otevřela i cesta, jež zlikvidovala krajinu tak, že jsou následky nuceného sjednocování patrné dodnes.
Na konci 40. let ještě velkým rolníkům nebyl odebírán majetek. Ti, kteří nevstoupili do JZD, museli ze své produkce odvádět dávky zemědělských produktů a masa. Jenže ty byly záměrně nastaveny tak absurdně vysoké, že je rolníci nedokázali plnit. Toho samozřejmě komunisté využili ve svůj prospěl a kulaky osočovali z podvodů, sabotáží a skrývání půdy. Navíc za neplnění odvodů museli platit vysoké pokuty.
Jednotná zemědělská družstva doprovázela bizarní propaganda
Komunisté s ohledem na nesplnitelné požadavky získali nástroj, jak se „nepřátelského“ stavu zbavit. Kdo neplnil a neplatil, přišel o majetek a mnohdy i o svobodu. Lidé, kteří po generace hospodařili na vlastní půdě, byli najednou stěhování do pohraničí nebo rovnou zavíráni a v některých exemplárních případech i popravováni. Do roku 1950 bylo odsouzeno více jak 50 tisíc hospodářů.
Akce „K“
Na základě tajné směrnice vlády č. 27 z roku 1951 byla v listopadu téhož roku spuštěna Akce „K“, jež vešla ve známost jako Akce Kulak. Jejím cílem bylo definitivní zlikvidování českého selského stavu. Perzekuce se tehdy rozjela na plné obrátky a neminula ani menší rolníky. Celé rodiny přicházely o vše. Kromě nucených přesunů se týkala třeba i zákazu studia pro děti. Rodiny, které po staletí pečovaly o českou krajinu a udržovaly venkov při životě, byly během několika měsíců rozmetány a zcela pokořeny. Systém je označil za nepřátele lidu a zahájil tak nenápadnou přírodní katastrofu.
„V roce 1951 přišla komise KSČ, obecního úřadu a bezpečnosti a řekli nám, že musíme opustit statek,“ vzpomíná Pavel Dobrovolný, kterému bylo v té době 16 let. Podobný příběh by mohlo svorně odvyprávět až 4 000 rodin, kterých se akce v letech 1951 až 1954 týkala.
Připomínka Akce Kulak pod Řípem
Kolektivizace, která trvala deset let, představovala centrálně řízenou tragédii. Produkce JZD byla tristní a její výnosy byly hluboko pod úrovní 30. let. Zemědělci, kteří museli v družstvech pracovat, neměli zájem na prosperitě, přičemž cítili obrovskou křivdu. V družstvech navíc začali rozhodovat stranou dosazení lidé, kteří neměli o hospodaření ani páru a chybělo jim adekvátní vzdělání.
Krajina i lidé bez duše
Násilná kolektivizace nezničila jen lidské osudy. Zdevastovala i samotnou krajinu. Pole, která kdysi patřila různým rodinám, byla rozorána do obřích lánů bez respektu k přírodě. Meze a remízky a aleje zmizely pod pluhy a z půdy se podle komunistický idejí stal čistě výrobní prostor. Jenže tím odešla biodiverzita, eroze půdy se stala běžnou realitou a vesnická krajina ztratila svůj charakter a schopnost obnovy.
Tyto dopady jsou patrné i dnes. Půda je suchá, drobné zvěře je málo a chybí stromy. Krajina je nezdravá a navíc opakovaně ošetřována chemií. Takové monokulturní lány nelákají žádný život. V podstatě jde o poušť, jen to není na první pohled vidět. A to vše je dědictvím tehdejší kolektivizace, jejíž náprava potrvá ještě dlouhé roky.
Zdecimovaná krajina působí nenápadně
Akce „Kulak“ a násilná kolektivizace však rozložily i morální strukturu společnosti. Rodiny byly nuceny zrazovat své sousedy, lidé byli ponižováni a nuceni ke spolupráci s režimem proti vlastní vůli. Rozbití venkovských tradičních hodnot vedlo k hlubokému odcizení, které si v mnoha oblastech neseme dodnes.
Zdroje: ustrcr.cz, totalita.cz, asz.cz
