Článek
Nedávno jsem měl tu příležitost bavit se svým kamarádem, který je vášnivý cyklista. Protože jsme seděli na zahrádce hospůdky u cyklistické stezky, kterou projela minimálně desítka lidí bez helmy, přirozeně padla řeč na bezpečnost při jízdě na kole. Já jsem tvrdil, že lidé by měli být sami zodpovědní za své zdraví, ale na to mi kamarád odpověděl, že to je úplně stejné, jako když člověk dítěti řekne, aby nestrkalo šroubovák do zásuvky - některé děti to stejně udělají (třeba můj bratr, který měl tehdy díky bohu shodou okolností na nohou gumovky). Bohužel (a v tomhle kontextu i naštěstí) lidí bez helmy je nespočetněkrát více než dětí, které strčí šroubovák do zásuvky. Problém obou těchto věcí je, že opravdu pozor si lidé začnou dávat teprve tehdy, kdy se něco stane. Přitom by se tomu dalo předejít už od začátku - prázdné zásuvky zakrýt hned a vždy nosit helmu. Příklad se zásuvkou mi změnil náhled.
Mně se to nestane
I kamarád se přiznal, že helmu nenosil, dokud jednou blbě neupadl. Nic se mu sice nestalo, až na pár odřenin, ale jak sám vyprávěl, stačilo špatně najet na větší kamínek. Vůbec nepotřeboval být podnapilý nebo jinak nepozorný. Situace ho prý vyděsila především tím, že byl na stezce úplně sám a smrákalo se, takže byla velká šance, že kdyby upadl do bezvědomí, ležel by tam až do druhého dne. Od té doby prý zásadně nosí helmu a určené oblečení.
Pocit „mně se to nestane“ máme zřejmě všichni a pravidelně. Samozřejmě netvrdím, že bychom měli být až úzkostlivě opatrní, ale myslím si, že helma je naprosté minimum, které můžeme sami pro sebe udělat. Jak je ale známo, většinou se dělají opatření až po nehodě. Před jen výjimečně. Měli bychom si více uvědomovat, že štěstí přeje připraveným a že opravdu nejsme nesmrtelní.
Statistiky ve světě a příklad dětem
Podle statistik je fungování cyklistické helmy prokazatelně účinné. Například v Austrálii, kde v letech 1990-92 zavedli zákony ohledně cyklistických helem, došlo k okamžitému snížení smrtelných nehod o 46 % a mezi lety 1990-2016 helma zachránila 1 332 životů.
Jelikož všichni víme, že lidé se učí nápodobou, a tedy že děti dělají to, co dělají dospělí, je jedině rozumné, aby šli rodiče i ostatní dospělí dětem příkladem. Často se děti v argumentech používají jako určitý typ citového vydírání, ale v tomhle případě jsem skálopevně přesvědčen, že nejde jen o snahu, jak dospělé přesvědčit k tomu, aby nosili helmy, ale že to má doopravdy smysl. Vždyť přece svým dětem nedáváme helmu na kolo proto, že je to povinné, ale abychom je ochránili. Pokud má někdo pocit, že jim ji dává jen z donucení, pak je něco špatně.
Závěrem
Bohužel i dnes, kdy by si člověk myslel, že společnost bude vyspělejší a tedy i rozumnější, někteří proti povinnému nošení helem argumentují tím, že by tímto zákonem byla omezena jejich svoboda a komfort. Mojí otázkou v takovém případě ale je, co to vlastně znamená svoboda? Vyjadřuje i to dítě, které přes všechny zákazy strčí šroubovák do zásuvky, svou svobodu? A co se týče komfortu, z vlastní zkušenosti vím, že do deseti minut ani netuším, že mám na hlavě helmu. Přijde mi to jako chabá výmluva.
Někdo by řekl, že „když je to blbec, tak ať se třeba zraní“ nebo „o jednoho blbce bude míň“, ale dle mého názoru to není správný přístup. A tímto se zase vrátím na začátek: Pokud na své zdraví nechtějí myslet sami lidé, měl by na to za ně myslet stát. Ostatně to, že máme za určitých podmínek lékařskou péči zdarma, ještě neznamená, že na sebe nemusíme dávat pozor. Lékařské ošetření v závažnějších případech může přijít i na stovky tisíc korun. Kdybychom na tom byli s lékařskou péčí jako v některých státech USA, kde si veškerou péči hradí sami, nejspíš bychom si dobře rozmysleli, jestli přístě vyjedeme bez helmy, i kdyby jen nakoupit.