Článek
Začalo to vlastně nevinně. Martina se potkala s klukem, kterého znala z dětství - slovo dalo slovo, a najednou se vídali, kdykoliv to šlo. Já jsem ji kryla. Ačkoliv jsem žila už mnoho let s jejím bratrem, Roman byl na stáži v zahraničí na tři měsíce. A tak stačilo říct, že u nás Martina spí, otevřeme si láhev vína a nikdo se neptal. Měla malého kluka, ale toho ochotně hlídala tchyně, její máma. Snad doufala, že si její dcera trochu užije a pak se vrátí k rodině.
Bavilo mě to, sama jsem byla nešťastná
Bylo to takové lákavé, zakázané. Vlastně mě to bavilo. Po tolika letech vedle Romana jsem moc vzrušení necítila, navíc jsme se v té době hádali. To jsem sice nikomu neříkala, ale na druhou stranu mě to trápilo.
Její Honza mi občas psal, když byli spolu. Třeba, že děkuje za alibi, posílali mi fotky, smáli se, jak jsme to zase skvěle vymysleli. Když to mezi nimi začalo být vážnější a došlo na řešení, zda Martina odejde od rodiny, bylo vymalováno. To ona pochopitelně nechtěla, Honzu to trápilo. Psal mi, ať jí domluvím. A tak jsme si začali psát a zjistili, že si vlastně docela dobře rozumíme.
Spojily nás jeho problémy
On měl tou dobou nějaké finanční problémy, a tak u mě hledal nejen pochopení, ale i radu. Živila jsem se jako finanční poradkyně, a to, o čem mluvil, jsem znala stokrát. Mladý kluk, který si napůjčoval na věci, které nepotřeboval, a teď je v maléru.
Netrvalo dlouho, sešli jsme se a padla první pusa. Na další schůzce už to bylo o něco divočejší. Pak se najednou odmlčel a už mi nikdy nenapsal. Skončil také jeho vztah s Martinou. A já se dodnes bojím, že jí to řekne a rozbije tak naší rodinu. Co jsem to jen udělala…
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Naďou P.