Článek
Už v šestnácti, sedmnácti letech zjistila, že jako žena má na muže obrovskou zbraň - sama sebe. Uměla toho využívat a dá se říct, že většina chlapů dělala přesně to, co si Iveta přála. „Za prvé mě to bavilo. A za druhé jsem měla spoustu věcí jednodušších, dostala jsem se na místa, která bych nikdy nenavštívila apod. Takže ano, využívala jsem toho, že jsem žena. Ale nevidím na tom nic špatného,“ usmívala se půvabná brunetka.
Zklamání a další chlap
I když si nikdy nemyslela, že by se svým přístupem k životu přestala, jednou k tomu opravdu došlo. Potkala totiž Tibora, charismatického chlapíka, který ji okouzlil. A dokázala si najednou představit, že se změní. „Byl jedinečný. Princ na bílém koni, o kterém sní každá holka. Jenomže se ukázala, že morální stránka není jeho silná. Zjistila jsem, že to zároveň táhne s pěti ženami. A všem sliboval lásku, svatbu atd. Takže jsem to hned ukončila a řekla si, že budu raději sama.“
Ani toto předsevzetí ale dlouho nevydrželo. Iveta totiž přišla na to, že pro ni bude mít mnohem víc výhod, když bude mít hodné, tak trochu naivního, ale hlavně bohatého partnera. Našla si ho docela rychle. „Na to jsem měla talent. Petr byl strašně fajn, moc hodný člověk. Pro moji povahu nebyl ideální, ale já to brala tak, že si budu dál užívat. Ale s tím, že už budu mít pevné zázemí.“ Hodně jejích přátel bylo vedle z toho, s kým že to začala randit. Ona na ně ale nedbala, šla si za svým.
Po necelém roce se vzali a zdálo se, že Iveta má přesně to, co chtěla. Měla naprostou volnost, manžel se jí nikdy na nic neptal. „Dokonalý vztah, když si chcete užívat života, ale vědět, že se máte kam vrátit. Bohužel mi do toho tak trochu hodil vidle jeho táta, s tím jsem nepočítala.“
Nikdo si ničeho nevšiml
Petr měl rodinu v Austrálii, takže se s nimi Iveta seznámila až několik měsíců po svatbě. „Měli tam podnikání, nemohli přiletět na obřad, ale pozvali nás na měsíc k nim. Jakoby na svatební cestu. Což jsme samozřejmě využili. Jenže jakmile jsem viděla jeho otce, věděla jsem, že je zle. Přesně můj typ. Vysoký, svalnatý sympaťák, na kterém rozhodně nebylo znát, že má už pár let po padesátce. Nemohla jsem z něj spustit oči.“
Pro Ivetu se zároveň stal „cílem“. Chtěla ho a využila všech svých zbraní. Netrvalo to ani týden a skončili spolu v posteli. „Strašně moc jsem si to užívala. Takhle přesně mi to vyhovovalo. Užívali jsme si celý zbytek našeho pobytu. Nikdo nic nepoznal přesto, že třeba rodinné obědy byly vážně vtipné. My na sebe mrkali, hladili se pod stolem. A můj manžel jen koukal a usmíval se.“
Iveta ničeho nelituje. Naopak věří, že se do Austrálie zase brzy podívá. „Píšeme si, občas si i zavoláme. Představa, že budeme v románku pokračovat, je vzrušující. Blbé je, že manžel mluví o dítěti. Musím mu to nějak vymluvit, alespoň zatím.“
Zdroj: autorský článek
