Článek
Platnost mého občanského průkazu se blížila ke konci, a tak jsem se musela vypravit, ač velmi nerada, z naší malebné vesnice do okresního města, abych si pořídila nový občanský průkaz. Jsem již několik let ve starobním důchodu, a proto mi přijde velice úsměvné, že si stále musím dělat nový občanský průkaz. Rozhodla jsem se, že na nové fotce chci vypadat co nejlépe, jako to bylo vždycky mým zvykem.
A tak jsem si naplánovala celodenní výlet, který zahrnoval návštěvu kadeřnice, kosmetičky, butiku s oblečením a v neposlední řadě nejdůležitější místo tedy úřad. Žádost jsem s pomocí dcery vytvořila a poslala online. Fotku jsem ale musela vyřídit osobně na přepážce, kde je úřednice, která mě na místě vyfotí. Ráno jsem vstala plná nadšení a vyrazila do města. Chtěla jsem návštěvu úřadu spojit s užitečnými věcmi a na to jsem se docela těšila.
Vyrazila jsem směle na úřad
První zastávkou byla moje kadeřnice Věrka, která mě už léta stříhá a barví. Ta si na mně dala extra záležet a odvedla úžasnou práci. S novými vlnami ve vlasech jsem se cítila o několik let mladší a z účesu jsem byla nadšená. Pak jsem zamířila do kosmetického salonu, kde jsem je požádala, aby mi udělali jemný, ale výrazný make-up, který by zvýraznil mé rysy na průkazové fotografii.
Abych to všechno řádně dokončila, koupila jsem si ve vyhlášeném butiku ještě nové elegantní šaty, přesně pro tento můj důležitý okamžik. Konečně jsem se dostavila ve smluvenou dobu na úřad. Byla jsem připravená a plná sebevědomí. Když jsem vstoupila do místnosti, bez pozdravu mě na přepážce uvítala nepříjemná a znuděná úřednice, která se na mě ani pořádně nepodívala. Sdělila jsem jí svůj požadavek a čekala, co se bude dít. Najednou se ozvalo „Sedněte si tam, k té modré stěně.“ Tak jsem to udělala a připadala jsem si jako na policii u výslechu.
Jsem ráda, že už tam víckrát nemusím
Snažila jsem se rychle přesunout a trošku si upravit vlasy a narovnat šaty, ale než jsem se stihla připravit, uslyšela jsem cvaknutí fotoaparátu. „Hotovo,“ oznámila mi úřednice bez jakéhokoli zájmu. Když mi ukázala výslednou fotku, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Byla to katastrofa. Vlasy mi trčely do všech stran, make-up vypadal nepřirozeně a mé nové šaty na fotce nebyly ani pořádně vidět. Celý můj plán, jak vypadat skvěle na nové občance, se rozpadl jako domeček z karet. Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy. Všechny peníze, které jsem utratila za kadeřnici, kosmetiku a nové šaty, byly úplně zbytečně vyhozené.
Vypadám tam jako stará bába
Místo toho, abych vypadala jako elegantní dáma, jsem měla na průkazu fotku, kterou bych nejraději nikomu neukazovala. Vypadala jsem jako stará bába. Když jsem se vrátila domů a vyprávěla jsem svůj zážitek dětem, snažily se mě utěšit. „Maminko, na fotce vůbec nezáleží. Důležité je, že jsi zdravá a šťastná. A navíc, kdo se dnes dívá na občanku?“ Jejich slova mě uklidnila a já si uvědomila, že mají pravdu. Fotka na občanském průkazu je jen malým kouskem mého života a nestojí za to se kvůli ní trápit.
Důležitější jsou vzpomínky a chvíle strávené s rodinou, které mě naplňují radostí a láskou. Moje nová občanka sice nebyla dle mých představ, ale díky mým dětem jsem si uvědomila, že opravdová krása přichází zevnitř, a že láska a podpora rodiny jsou tím nejdůležitějším v životě.
Zdroje: Autorský článek a příběh paní Hedviky
