Článek
Poprvé jsem se vdávala ve svých dvaceti letech. Petr byl můj středoškolský miláček, ten nejhezčí kluk ze třídy. Vypadalo to, že naše láska je věčná a nic ji nemůže zničit. Opak byl ale pravdou. Po několika letech manželství se všechno změnilo. Petr propadl alkoholu. Nejprve to byly jen příležitostné večírky, ale postupně se z nich stala každodenní rutina. Stával se agresivním a já se ho začala bát. Po dvou letech jsem si uvědomila, že takhle žít nemůžu a nechci a podala jsem žádost o rozvod. Dlouho jsem se vzpamatovávala a řekla jsem si, že už nikdy nechci žádného chlapa ani vidět. Naštěstí jsme spolu neměli děti, které by to těžce nesly.
Po několika letech samoty jsem potkala Marka. Byl to okouzlující muž, který mě uchvátil na první pohled svou pozorností a charismatem. Všechno bylo bez chyb, perfektní, láskou a sluncem zalité. Neváhala jsem a brzy jsme se vzali. Svatba byla velkolepá a pozvali jsme plno našich dobrých přátel a kamarádů. Nic krásnějšího jsem si nemohla přát. Ale krátce po svatbě se začal Marek měnit. Ukázalo se, že má sklony k násilí. Jeho láska se proměnila v tyranii. Nesměla jsem ani z domu, všechno jsem musela hlásit. Kdyby ne, nechci ani pomyslet jak by to asi dopadlo. Po několika měsících plných strachu jsem sebrala odvahu a utekla od něj. To už ale s naší šestiměsíční dcerou. Následoval další smutný rozvod.
Tři muži mě zklamali a já se rozvedla
Nezůstalo mi nic, bydlela jsem v azylovém domě, ale to jen do té doby, než jsem si pronajala garsonku. Ale lepší být na ulici než týraná. Po této zkušenosti jsem byla dlouho sama. Měla jsem velký strach navázat nový vztah a znovu někoho milovat. Ale pak se to stalo. Potkala jsem Davida. Byla to láska na první pohled. David byl milý, starostlivý a já věřila, že jsem konečně našla toho pravého. Ale ani tato známost dlouho nevydržela. Ukázalo se, že David je nevěrný a má několik milenek. Zjistila jsem, že má poměr s jinou ženou. Opět se jsem se ocitla sama a zraněná. Bylo těžké pochopit, proč se mi tohle pořád musí opakovat. Začala jsem pochybovat sama o sobě a o své schopnosti vybrat si správného partnera. Přesto jsem se nechtěla vzdát naděje na opravdovou lásku.
To, co se stalo se čtvrtým, jsem nečekala
Jednoho dne, když jsem se procházela parkem a venčila svého miláčka, jsem potkala Tomáše. Bylo to náhodné setkání, protože také měl na vodítku svého retrívra. Slovo dalo slovo a začali jsme si povídat a postupně jsme se začali potkávat častěji. Tomáš byl jiný než všichni ostatní. Byl upřímný, laskavý a měl o mě a mého pejska opravdový zájem. Přestože jsem měla strach z opětovného zklamání, rozhodla jsem se dát lásce ještě jednu poslední šanci. Tentokrát jsem byla mnohem opatrnější, ale zároveň jsem si uvědomila, že musím být otevřená.
S Tomášem jsem se naučila, že láska není o perfektnosti, ale o vzájemné podpoře a porozumění. A to nám vydrželo až doposud. Svatbu jsme oba zatím zavrhli, ale co není, může ještě někdy v životě být. A i když jsem si prošla třemi neúspěšnými vztahy, nevzdala jsem se naděje a věřím, že každý z nás má šanci na šťastný konec. Ať už se stalo cokoliv, uvědomila jsem si, že chyba nebyla jen ve mně.
Zdroje: Autorský text a životní příběh Evelíny
