Článek
S kritikou Ústavního soudu se nám roztrhl pytel. My, coby veřejnost, nemusíme totiž kývat na jejich rozhodnutí jako papežsky neomylná.
Mýlí se ministři, vojevůdci, lékaři i soudci. Jinak bychom neměli justiční omyly.
Ústavní soud rozhodl, že snížení valorizace důchodcům o 1 tisíc korun měsíčně bylo správné. Dovolím si oponovat.
Abych se lépe vcítil do dané problematiky, vzal jsem si za příklad měření rychlosti na silnici. Vozidlo je měřeno radarem, a pokud překročí povolenou rychlost řidič, je patřičně pokutován. Máme datum, známe rychlost, pravidla určují výši pokuty. Co chcete v takovém případě zpochybňovat?
V roce 2022 proběhla mimořádná valorizace důchodů podle daných pravidel, a to v červnu i září. Výše inflace podle pravidel stanovila výši valorizace. K tomu došlo též v červnu 2023. Měřená inflace dala jasný výpočet valorizace, která byla pětikoalicí snížena o zmiňovaných 1 tisíc korun měsíčně. Měření předem určené jako nezpochybnitelný ukazatel neplatilo. Nastal totiž moment hospodářské škody. Obrat, který způsobil obrat.
Tato lež byla posvěcena Ústavním soudem. Zákonný nárok byl změněn na hospodářskou škodu. Určená pravidla neplatila, stala se nesmyslným cárem papíru. Na důchodech se postupně ušetří 400 mld korun. Vyplatit je důchodcům tak uděláme škodu. Hezká logika.
O důchodech jsem toho napsal už vícero. Hezká řádka politiků ráda hovoří o neutěšené naší hospodářské situaci s tím, aby důchodci byli se státem solidární. Proč s ním nejsou solidární ti, co odsud vyvádějí miliardy? Z naší republiky totiž ročně odteče na 500 miliard korun. Tady se o solidaritě, či hospodářské škodě nemluví.
Nechtěnou solidaritu důchodců nám spolehlivě ukáže, pokud porovnáme vztah mezi průměrným platem a průměrným důchodem.
V roce 1989 byl plat 3149 korun, důchod 1598 což činí 50,426 %.
V roce 1991 byl plat 3792 korun, důchod 2176 což činí 57,383 %.
V roce 2018 byl plat 32051 korun, důchod 12418 což činí 38,744 %.
Z tohoto malého přehledu vidíte vývoj důchodů u nás v ČR (kdo si chce porovnat ukazatele od roku 1989-2023 ať si najde můj článek „Čísla hovoří aneb Výkřik proti chamtivosti II“).
Poslední socialistický důchod dosáhl na 50,426 % ze mzdy. V roce 1991 se chtěla nová demokratická společnost ukázat, že to z doháněním Rakouska myslí upřímně a tak došlo k důchodu ve výši 57,383 %. Nu a rok 2018 nám v plné nahotě ukazuje pokles důchodu až na 38,383 %.
Pokud se podíváte na celý přehled, pak jasně onu nucenou solidaritu uvidíte v plné neskrývané nahotě. Důchodci prakticky dostávali s malými výkyvy menší a menší penzi. Podle dnešní oblíbené terminologie musím však konstatovat, že důchody nominálně rostly, ale ve skutečnosti reálně klesaly. Jestliže máme reálný pokles, pak ten nominální růst nás nezajímá. Je jen smutným stavem klamu. Ano, důchodci jsou klamáni slovy, že důchody sice pomaleji, ale stále rostou.
Myslím, že jsem dokázal oprávněnost důchodců na vyšší valorizaci. Ústavní soud by se měl stydět za své rozhodnutí. Jak se máme sklánět před tak pokřiveným rozhodnutím? Jak si máme vážit těch, co zákony takhle vykládají?
Důvěra v zákony a tedy ve společnost je nahlodána. Nikdo nemůže tvrdit, že tuto situaci nám podsunuli naši nepřátelé, aby znevážili naše zřízení. Tady vznikl nárok podle pravidel předem daných a ty byly prakticky popřeny. Lidé vidí, že zde není právo, ale zvůle. Nekoná se podle stanovených pravidel, ale podle zájmů skupiny lidí. Jde o miliardy. Ano, to je ono, peníze. Tady nějaká pravidla? Tak se zákon trochu ohne.
Že důchodci budovali tuto zemi? Nyní mohou zase pomoci a to tím, že nebudou protestovat a spokojí se s málem.
Každý příběh sebou nese poučení. Jaké je ukryto tady?
V naší společnosti jsou skupiny lidí, které si dokážou své nároky pohlídat a skupiny, které to nedokážou. Ti první jsou evidentně chytří a ti druzí poněkud hloupí. Až tak prosté to je.
Jsme svědky prolhaných faktů na 111 %.
