Článek
Kdo neví, neví. I tak by se dala krátce shrnout moje zkušenost s novou kuchyní. Ta naše stará už totiž nutně vyžadovala rekonstrukci, a tak jsme se s manželkou rozhodli rovnou pro kompletní změnu. Pročítáme doporučení od odborníků a vyrážíme do showroomů.
Po dlouhém a únavném hledání končíme asi v nejznámějším obchodním domě s nábytek u nás. Spoustu věcí už od této značky doma máme. Vždy s maximální spokojeností. Poměr cena a kvalita jasně dominuje konkurenci. Navíc většinu těch dříve koupených produktů jsem si zvládnul poskládat sám, takže značka ideál.
Nabídka, která se odmítá
Po nutné analýze, pár telefonátech a s metrem v ruce konečně spějeme k závěru, že máme tu pravou. Přichází velká úleva. To vždy po větších rozhodnutích. K mému milému překvapení navíc ještě dostáváme od obchodu nabídku na sestavení a montáž kuchyně. Ptám se na cenovku a částka necelých 18 tisíc korun mi téměř doslova vyráží dech.
„Kdepak, tohle zvládnu naprosto rozhodně sám a levněji,“ myslím si, ale chce se mi to říct i nahlas, abych ukázal, že jim na to neskočím. Mám navíc mimo jiné ochotného tchána, takže to za jednu sobotu sfoukneme určitě ve dvou. Obchod tak opouštím s kuchyní a opravdu dobrým pocitem, jak jsem celou situaci vyhodnotil.
První krok do světa chaosu
Je osm ráno, první sobota je tady. Rozbalujeme první krabici. Beru do ruky nářadí, otevírám první návod a prohlížím si sáček plný různých hmoždinek, šroubků, plíšků, plastových krytek, dřevěných kolíků, posuvných mechanismů atd. S tchánem se na sebe usmíváme a pouštíme se do toho. Dáváme pryč vlastní ego a řídíme se návody. To už se nám mnohokrát vyplatilo. Po první hodině už máme ve dvou sestavenou jednu skříňku. Návod je jednoduchý, všechno jde podle plánu. U oběda se hrdě bavíme, jak nám to jde.
Podobně vypadající průběh sestavení kuchyně, jako jsme zažili spolu s tchánem
Druhá sobota a bitva pokračuje
Jak vyplývá z nadpisu této podkapitoly, všechno se během první soboty, jak jsme plánovali, nestihlo. Přesnější je říct, že se vlastně nestihlo skoro nic. S tchánem se proto scházíme znovu a pokračujeme tam, kde jsme minulý týden skončili. Skládáme, montujeme, měříme a nově už také trochu nadáváme. Nacházíme si totiž chybu z minula, takže asi dvě skříňky rozebíráme a znovu skládáme. Takhle to pokračuje celý den.
Sobota s číslem tři a čtyři
Celý příběh už tady trochu zkrátím. Poslední dvě soboty už s tchánem skoro nemluvíme. Silou vůle se snažíme kuchyň dodělat. Zároveň moc nepřemýšlíme, kolik hodin už se tady s touto skládačkou trápíme, jinak bychom ztratili už tak poničenou pracovní morálku. Máme hotovo. Konečně. Nějaké drobné dodělávky už necháváme na specializovaných odbornících. Ale to už je otázka jen pár desítek minut.
Kuchyň je skoro hotová, a tak je čas na závěrečné vyhodnocení:
- Dva škrábance, které ale nejdou moc vidět,
- jeden provrtaný kabel,
- lehce odřená zeď a další drobné nedokonalosti,
- čtyři soboty (vždy od rána od osmi s koncem někdy kolem sedmé večerní),
- 80 hodin práce (po odečtení obědové pauzy je to přibližně deset hodin denně pro každého z nás).
Když si tak přepočítáme, kolik bychom si za ten čas mohli vydělat ve svých normálních pracích, zjišťujeme, že těch 17 790 korun byla vlastně jedna z nejlepších nabídek, kterou jsme kdy dostali. A tak je nanejvýš zřejmé, aniž bych to musel explicitně vyjadřovat, co si spolu s tchánem z této zkušenosti odnášíme. Příště bude moudřejší využít pomoc kalkulačky, o které jsem psal v článku níže.
Zdroje:
