Článek
Jednoho dne jsem se zakousnul do rohlíku a ucítil křupnutí. Zapečený kamínek mi způsobil odlomení části zubu. Zub nebolel, ale já se cítil přesně tak, jak zpívá Wabi Daněk ve své kultovní písni Rosa na kolejích. Prostě můj jazyk stále narážel na vylomený zub. Jelikož jsem měl za nedlouho odjíždět na dovolenou k moři, návštěva mého zubaře byla podmínkou, aby v zahraničí nenastaly nějaké komplikace. Od dětství jsem navštěvoval jednoho zubaře, který však před několika lety odešel do důchodu. Pana doktora nahradila paní doktorka. Do ordinace jsem vstoupil s klidem a důvěrou. Zákrok netrval dlouho, zaplatil jsem 3000 Kč za bílou plombu a odešel.
Po dvou měsících, ale zub začal bolet tak intenzivně, že nezbývalo než znovu navštívit paní doktorku. Začali jsme se dohadovat, který zub vlastně bolí. I když jsem bolavý zub přesně popsal, paní doktorka na základě nějakých studených vstřiků usoudila, že se jedná o vedlejší zub. Tento otevřela, vyčistila zubní kanálky a opatřila bílou plombou. Zaplatil jsem 4000 Kč a odešel. Po dvou dnech velkých bolestí jsem seděl opět v křesle u paní doktorky, která otevřela ten zub, kvůli kterému jsem původně přišel. Začala čistit kanálky, ale moc se jí to nedařilo. Nemohla se dostat na jejich konec, protože jsou prý velmi zanešené. Zub opatřila bílou plombou, já zaplatil 3000 Kč a odešel.
Dva dny se bolestí nedalo spát. Opět jsem byl v ordinaci. Tentokrát na žádné léčení zubu nepřistoupím. Vytrhnout! Paní doktorka souhlasila.
Doktorka mi zub umrtvila a přistoupila k jeho extrakci. Jen co se ho dotkla jsem věděl, že je zle. Několik minut mi rvala stoličku za příšerných bolestí. Prakticky mi zub vytrhla zaživa. V tu chvíli jsem se ocitl ve středověku a poznal jaké to bylo chodit s bolavým zubem ke kováři. Než jsem z ordinace dojel autem domů, bylo potřeba dvakrát zastavit, neboť jsem měl ústa plná krve.
Rána se hojila docela dlouho. Navíc v ní bylo po dotyku jazykem cítit něco tvrdého a ostrého. Po dvou měsících, jsem si sám z místa extrakce vyjmul asi 5 milimetrů velkou zubní střepinu, která tam po vytržení zubu zůstala.
Řekl jsem si, že k této doktorce už nikdy nevkročím a začal hledat jiného lékaře. Bohužel nikdo z oslovených stomatologů nebyl ochoten nového pacienta registrovat. Protože mne časem začali bolet další zuby a k doktorce, k níž byla má důvěra na nule, jsem už nechtěl, napsal jsem žádost o registraci na novou ordinaci v Chebu.
Na recepci mne uvítala mladá slečna a dala mi vypsat dotazník. Po chvilce přišla sestra, která provedla rentgen a přivedla mě do ordinace, kde už čekal pan doktor. Podali jsme si ruku a vzájemně představili jménem. Provedl podrobné vyšetření mého chrupu mikroskopem, zhotovil kompletní fotografie mé ústní dutiny a zrentgenoval bolestivé zuby. Jeden z nich určil k extrakci na druhý den od 18:00 hod.
Pan doktor mi podrobně popsal celý zákrok. Zub vyjmul bez sebemenší bolesti a ránu pod mikroskopem zašil. Obdržel jsem písemné Poučení po chirurgické extrakci zubu, zaplatil stejnou částku jako u paní doktorky a odešel bez jediné kapky krve.
Po této zkušenosti jsem začal přemýšlet, jak je možné, že mohou existovat tak obrovské rozdíly v profesionalitě a přístupu k pacientům u našich lékařů. Paní doktorka, u které neznám ani její jméno, mi nikdy neprovedla rentgenové ani jiné vyšetření chrupu. Vždy se zabývala pouze problémem jednoho konkrétního zubu. Její jméno neznají ani další její pacienti, kterých jsem se dotazoval. Nikde na internetových stomatologických stránkách její jméno není k nalezení. Mám podezření, že doktorka není ani členem České stomatologické komory, ve které musí být ze zákona každý stomatolog provozující praxi na území naší republiky. Jediné, co vím, je to, že používá ordinace ve Františkových Lázních a Hazlově, patřící ašské společnosti a nepochází z Česka.
