Článek
Olympijské hry se blíží a čím dál více přibývají diskuze o nutnosti vyloučení ruských sportovců. MOV rozhodl, že závodníci pocházející ze země, jež před dvěma lety zaútočila na Ukrajinu a spolupracujícího Běloruska se LOH účastnit mohou pouze pod neutrální vlajkou a nesmí být nijak spojeni s armádou, či invazi vyjadřovat podporu. To je celkem rozumný kompromis, ale ani ten některým nestačí. Pojďme si to (s trochou humoru) rozebrat.
Rusové na olympiádu patří. Politika ne.
Politika do sportu nepatří. Kdo se ji tam vší silou snaží tahat, zřejmě asi trpí nějakými halucinacemi a je jen otázkou času, kdy na něj Vladimír Putin vybafne i doma z lednice. Za prvé, mnoho dotčených sportovců s Putinovou či Lukašenkovou vládou nesouhlasí a poté, co roky tvrdě trénovali, by si rádi zasoutěžili. To ale mnohým nedochází a stále hýkají, jak je sport hrozně politická věc. Vážení hýkalové, víte vy vůbec, jaké jsou základní hodnoty olympiády? Tak já vám to připomenu.
Olympijská myšlenka původně zformulovaná v díle „Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti,“ jehož autorem je Pierre de Coubertin, je dnes popsána v tzv. „Olympijské chartě.“ Hned na první straně najdeme tato slova:
Ústřední postavení mezi základními principy olympismu zaujímá úsilí o vytvoření mírové společnosti jako nezbytné podmínky harmonického rozvoje lidstva. Principy olympismu jsou všelidské. Otevírají každému cestu k účasti na sportovních, kulturních a společenských činnostech, které ho tvoří, bez jakékoli diskriminace a v duchu vzájemného porozumění, přátelství, solidarity a fair-play. Olympismus dbá na politickou nezávislost a neřídí se žádnou politickou ideologií. Odmítá každou diskriminaci na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, národnosti nebo společenského původu, majetku či původu. Je vázán jen povinností usilovat o mírovou společnost a respektem k univerzálním etickým hodnotám a lidské důstojnosti ve smyslu svých prvních dvou principů.
Já nevím, ale mně z toho plyne jedno: Politika do sportu nepatří. Ani žádná diskriminace, což vyloučení Rusů bezpochyby je. A co ta věta o usilování o mírovou společnost? Ne, zklamu vás, ani v tom není zakopaný Putin. Představte si tenisové kurty. Míček několikrát přeletí síť, načež si vítěz i poražený podají ruce v rámci čestného uznání, že vyhrál ten lepší. I kdyby proti sobě hrál Rus s Ukrajincem. Stále jsou to tenisové kurty a události z bitevního pole na nich nemají co dělat. Takto si alespoň představuji čestnou mírovou společnost já.
Stejně jako není v pořádku, aby si sportovci na sebe malovali písmeno Z nebo po dokončení disciplíny provolávali slávu Putinovi, není také v pořádku odmítnout soupeři podat ruku, protože pochází ze země agresora. Kdokoliv, kdo takto poruší pravidla olympiády by z ní měl být vyloučen, protože (ano, raději si to znovu ještě zopakujme) politika do sportu nepatří.
Když už vyloučit agresory, tak všechny
Co člověk, to názor. Máte plné právo se mnou nesouhlasit a argumentovat, že si Olympijskou chartu přeci jen vykládám špatně a účast sportovců z útočící země je s ní v rozporu. Inu, vyhraje ruský sportovec a zahraje se ruská hymna. Není to přeci jen trochu neuctivé vůči Ukrajině jakožto napadenému státu? Na to si v duchu odpovězte sami. Celá tahle ruská otázka má totiž jeden zásadní problém. Říká se mu dvojí metr.
Rusko je agresor, ale není zdaleka jediné, kdo někdy někoho napadl. Chceme-li tedy sportovní půdu bez válečných štváčů včetně jejich podporovatelů, je třeba zakázat účast všem, kteří mají na svědomí nějaké životy.
Začít můžeme Čínou, jež okupuje Tchaj-wan a v padesátých letech anektovala Tibet. Dále je třeba vyloučit Izrael jako potrestání teroru v Gaze a zároveň všechny země Blízkého východu, kde zuří občanské války nebo podporují Palestinu. Stejně jako Hamás nemá pod pěti kruhy co dělat ani Talibán, tudíž je třeba vystavit jasnou stopku i pro Afghánistán, který letos na olympiádu míří také. Na účast může zapomenout i Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Turecko nebo Srbsko a další státy bývalé Jugoslávie, přičemž by měly být vyloučeny všechny členské země NATO, které daly souhlas pro bombardování Bělehradu, tedy i Česká republika. Kdo si ale rozhodně neškrtne jsou sportovci z USA. Jak je vůbec možné, že Američané soupeří i po tolika invazích, co jejich země provedla, přičemž se účastníci olympijských her hrdě ke své zemi hlásí a vítězům zaznívá jejich hymna?
Takto můžeme pokračovat dál a nakonec bychom museli celou olympiádu rovnou zrušit, protože by nám na ni už neměl kdo sportovat. Možná tak Švýcarsko.
Takže jsou jen dvě možnosti: Buď udělat Olympijské hry v Paříži jen pro Švýcary anebo přestat být pokrytci a konečně si uvědomit - poprosím fanfáry - že politika do sportu nepatří.
