Článek
Jenže ono tomu tak docela není, o čemž se přesvědčil kupříkladu můj kamarád Olda, šperkař a umělecký kovář. Své výrobky prodává v malém krámku v naší krajské metropoli, kde se střídá spolu se svojí dcerou. Ta odjela na dovolenou a jelikož si chtěl taky trochu odpočinout, sháněl na léto brigádníka. Nabízel velice slušnou mzdu, tak o zájemce neměl nouzi. Vybral si na první pohled sympatického, inteligentního a zdálo se, spolehlivého mladého muže, studenta Honzu, který právě odmaturoval a chystal se na vysokou.
První dva dny bylo vše v naprostém pořádku, třetí už nepřišel a ani se neomluvil. Kamarád se o jeho absenci dověděl až od zákazníků, kteří marně čekali před zavřeným obchodem a jelikož nenašli žádné sdělení, proč tomu tak je, zavolali majiteli. Brigádník dělal mrtvého brouka, Olda se mu dovolal až druhý den a z jeho odpovědi, proč nepřišel do práce, byl poněkud v šoku. Mladý muž mu s ledovým klidem, jako by se vůbec nic nestalo, sdělil: „Večer jsme s kamarády trochu popili a mně se nechtělo vstávat.“ Jistě, zdaleka ne všichni mladí jsou tak nespolehliví, ale kamarád k nim ztratil důvěru a místo odpočinku zůstal v krámku sám.
Podobné zkušenosti s nespolehlivými mladými brigádníky má i moje kolegyně, respektive její dcera, vysokoškolačka Eliška. Ta si sehnala letní brigádu v pokladně na koupališti, kde se měla střídat se stejně starou dívčinou. První týden probíhalo vše podle plánu, dívky se střídaly ve 14 hodin. Ale následující pondělí se to zadrhlo. Eliška marně čekala na svoji kolegyni, která jezdila do práce na kole. Co by vás napadlo jako první? Že se jí něco stalo, zvláště, když nebrala telefon. Takže vedoucí plovárny poprosil dceru mé kamarádky, zda by mohla zůstat do večera. Souhlasila, přestože měla původně úplně jiný plán. Když se šéfovi konečně večer podařilo druhé brigádnici dovolat, nevěřil vlastním uším. S naprostým klidem mu sdělila, že se jí nechtělo, protože je venku moc teplo. Samozřejmě dostala okamžitě padáka. Ale podržte se! Další den přišla na koupaliště jako návštěvník a celý den se smažila na sluníčku! Chápete to? Já ne.
Obdobnou situaci jsem kdysi taky zažila na vlastní kůži, když jsem chodila na brigádu do supermarketu. Vedoucí směny každý den řešila, jak zorganizovat práci, protože jí zase někdo z mladých nepřišel. A nebyli to brigádníci, nýbrž kmenoví zaměstnanci.
Přitom na pracáku stojí zástupy zájemců v předdůchodovém věku, kteří o kloudnou práci nezavadí. Personalisté si patrně myslí, že starší uchazeči o zaměstnání jsou negramotní. A pokuste se je přesvědčit o opaku, když vás ani nepozvou k přijímacímu řízení. Co nepozvou, oni vám za váš zájem ani nepoděkují a vaše curriculum vitae vůbec nečtou. Tudíž se nedoví nic o vašich znalostech, schopnostech a zkušenostech. Také nezjistí, že máte za sebou bezpočet odborných kurzů, seminářů a hlavně „vysokou školu života“ a jste zvídaví a přístupní novým informacím. Nedoví se, že nejste žádní zkostnatělí starci či stařeny, ale naopak pružní či dokonce kreativní jedinci.
Neví, že jste se postupem času naučili striktně oddělovat pracovní a soukromý život, tudíž v zaměstnání neřešíte rodinné záležitosti a můžete se tak plně soustředit na práci. A taky jim unikne důležitý fakt, že nejste závisláci na lékařských ordinacích ani nestrašíte svým zjevem okolí, neboť dbáte o své zdraví a zevnějšek.
A tak dají přednost mladým. Ovšem netuší, že absolvent má jiné představy o pracovní době, tj. nehodlá makat od rozbřesku do soumraku a s nástupním platem se nikdy nezmůže na vlastní bydlení. Tak dá firmě vale ještě ve zkušební době a jde raději dál studovat.
A myslíte, že se personalisté a manažeři poučí a příště sáhnou po zkušeném starším uchazeči? Kdepak. Neustále se prodlužuje věková hranice odchodu do důchodu, ale kde budeme pracovat, když nás nikdo nezaměstná?
