Hlavní obsah

Pro Samanthu z Ameriky byl největším českým vánočním překvapením kapr ve vaně

Foto: Věra Vaňková, vlastní foto

Moje kamarádka Samantha přijela před lety z Ameriky do Čech, učit angličtinu. Nakonec tu našla nejen práci, ale i manžela, Čecha. Chvíli trvalo, než si zvykla na naši kulturu, obyčeje a mentalitu, asi jako kdybychom se my přestěhovali do Ameriky.

Článek

Zprvu nechápala, proč chodíme pěšky, když máme auto. Dnes miluje horskou turistiku. Zpočátku se divila, proč se doma přezouváme. Jakmile na vlastní nohy poznala kvalitu našich chodníků a šlápla do bláta ve výmolu, pochopila.

Když poprvé vyrazila na nákup do supermarketu, zírala s otevřenou pusou na obrovské regály napěchované nejrůznějšími druhy alkoholu a bedny s pivem, vyrovnané až ke stropu. U nich doma se totiž alkohol prodává výhradně ve specializovaných prodejnách. Ani v tom největším supermarketu ho nenajdete.

Na české pivo si však zvykla velice rychle, teď jí americké vůbec nechutná a diví se, jak ho vůbec mohla pít. Ovšem dosud nechápe, jak někteří vytrvalí Češi mohou chodit do hospody na pivo každý večer. A už vůbec nerozumí tomu, proč říkají, že jdou na jedno, když to není pravda.

Stejně jako si oblíbila náš národní nápoj, přirostla jí k srdci Praha a když cestuje po světě, všude říká, že bydlí v nejkrásnějším městě na planetě Zemi.

Největší překvapení, respektive „shocks“, jak praví, zažila v souvislosti s našimi vánočními a velikonočními zvyky. Co ji doslova nadchlo, byla vánoční atmosféra v ulicích, pražské vánoční trhy, koncerty pod širým nebem a vůně svařáku. Američané nic takového neznají, tam se veškeré vánoční dění odehrává uvnitř, v nákupních centrech, doma a maximálně na návštěvě u sousedů.

A další vánoční tradice se také velice liší. Za velkou louží zdobí vánoční stromeček již krátce po Dni díkůvzdání, to jest koncem listopadu nebo začátkem prosince, aby si vánoční atmosféru dostatečně užili. Samantha se proto diví našemu zvyku zdobit stromeček až na Štědrý den. A už vůbec nechápe, proč ho kupujeme téměř měsíc předem a necháme ho sušit na balkoně nebo ve sklepě.

Popravdě, to taky nechápu. Tato tradice patrně sahá do dob hluboké totality, kdy nic nebylo k sehnání, na všechno se stály fronty a heslem tehdejších hospodyněk bylo: Co je doma, to se počítá. Já to z vlastní zkušenosti neznám, jelikož jsme měli svůj les, kde jsme si vždycky uřízli „náleťák“. Sice to nebyla kanadská jedle, ale když se český smrček postavil do rohu, vypadal k světu. A hlavně krásně voněl a někdy vydržel až do Velikonoc.

Největší neznámou bylo pro Samanthu naše vánoční menu a tradice spojené s jeho přípravou. Třeba jí dodnes nejde na rozum, že spousta Čechů během roku vůbec nejí ryby, ale na Štědrý večer musí mít toho největšího kapra z bahňáku za vsí. Rybu se spoustou kostí, na které nadávají a ještě k tomu obalenou ve strouhance, aby se je nedalo najít.

Jelikož je žena zvídavá a nikdy neslyšela nikoho z našinců hýkat nadšením, jak se těší na vánočního kapra, zeptala se jednou svých studentů, zda ho o Vánocích jedí a jestli je to opravdu jejich oblíbený pokrm. A výsledek? Drtivá většina respondentů odpověděla, že kapra, maskovaného za řízek, jedí jen kvůli tomu, aby neporušili rodinnou tradici. Mimochodem, já ryby miluju, ale kapra nemusím, volím raději lososa nebo pstruha.

Největší šok v souvislosti s českými vánočními zvyky zažila Samantha první rok pobytu v české kotlině, když ji kolegyně z práce pozvala k sobě na návštěvu. Zavítala do koupelny, aby si umyla ruce po použití toalety a prý doslova strnula hrůzou. Ve vaně se totiž plácal živý kapr. Ten ji tak vyděsil, že začala ječet, až přiběhla hostitelka v domnění, že se jí něco stalo. Když se z prvotního šoku vzpamatovala, zeptala se kolegyně: „A kde se koupete?“ Od té doby ji Jana, jak se hostitelka jmenovala, už nikdy na návštěvu nepozvala.

Abych pravdu řekla, otázka osobní hygieny mi v tomto případě nešla do hlavy už jako dítěti, když jsem plaváčka kapra viděla ve vaně u tety. Myslím, že toto české specifikum pomalu zaniká, neboť řada domácností přešla od vany ke sprchovému koutu. A kapra, lapajícího po vzduchu v tomto očistném zařízení, si dost dobře představit nedovedu.

Další zvláštnost, které si cizinci, pobývající u nás, v souvislosti s Vánocemi všimnou, jsou narvané kostely o půlnoční mši. Češi jsou jedněmi z největších atheistů na světě, do svatostánku nepáchnou jak je rok dlouhý, ale o štědrovečerní půlnoci praskají chrámy Páně ve švech. Je to zkrátka „in“.

Kamarádka si zvykla i na naši zimu, přestože pochází z Kalifornie, perfektně se naučila česky a naprosto ji uchvátila krása historické Prahy. Přesto jsou tradice a obyčeje, které dodnes nechápe. Zkrátka, jiný kraj, jiný mrav a to je dobře.

Ať už si dáte o Štědrém večeru kapra, řízek nebo klobásu, ať již půjdete na půlnoční nebo budete mít v tuto chvíli už dávno půlnoc, přeji vám klidné a pohodové svátky. Jedině o tom to totiž všechno je.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz