Článek
Po několikadenním běžném natáčení na zemi potřebují ještě filmaři udělat několik záběrů šlechtických sídel a jihočeské krajiny z ptačí perspektivy. Jelikož před třiatřiceti lety jsme absolutně netušili, že za pár desetiletí budou existovat nějaké drony, pomocí nichž budeme pořizovat luxusní záběry z nebeských výšin, zbývala jediná možnost. Natočit je z letadla nebo vrtulníku.
Tak se členové televizního štábu v inkriminovaný den ráno scházejí na letišti v Bechyni s posádkou vojenského vrtulníku Mi-2 a po nezbytných formalitách a bezpečnostním proškolení jdou na to. Vrtulník, který patří 31. smíšené letce vzdušného průzkumu, pilotuje velice zkušený vojenský letec major Karel Jančík. Navigaci, komunikaci a kontrolu nad všemi systémy stroje má na starosti palubní inženýr major Ladislav Káva.
Na palubě je přítomen režisér dokumentárního cyklu Ludvík Klega a kameraman Jan Plesník. V 10 hodin 45 minut vojenský stroj stoupá vzhůru a má letět pouhých 100 až 150 metrů nad terénem, aby byly záběry co nejkvalitnější. Pilot zamíří nejprve k bechyňskému zámku, což je první filmovaný objekt. Jakmile má kameraman záběry hotové, letí se dál, směr Příbram, Nepomuk a Jindřichův Hradec.
Proč zrovna Příbram? Protože v tamějších uranových dolech pracoval po nástupu komunistů k moci hrabě Kinský. To jen pro zajímavost, nyní se vraťme zpět na palubu vrtulníku. Ten si to sviští 160 kilometrů v hodině a filmaři si vychutnávají dechberoucí pohledy na malebnou jihočeskou krajinu za perfektní viditelnosti a nádherného počasí. Vrtulník je vybaven přídavnou nádrží na dalších 240 litrů paliva, tudíž si posádka ani nemusí dělat starosti s případným tankováním.
Ano, paliva mají dostatek, ale na druhou stranu mají i vysokou vzletovou hmotnost, což může být v horkém počasí na obtíž. Proč? Horký vzduch je řidší než studený, tudíž má každé vzdušné plavidlo nižší vztlak. A proto, aby se vzneslo a udrželo ve vzduchu, musí motory vyvinout vyšší výkon. Proto je výhodnější nižší hmotnost stroje. Ostatně, za chvíli se o tom přesvědčíme, abnormální horko bude hrát vážnou roli i v našem případě.
Po pouhých 15 minutách letu vyleká posádku nezvyklý zvuk spojený s poklesem otáček turbokompresoru levého motoru o celých 76%. Posádka musí tuto kritickou situaci okamžitě řešit, neboť vrtulník na hranici maximální vzletové hmotnosti se za těchto okolností s jedním funkčním motorem ve vzduchu dlouho neudrží. Musí tedy nouzově přistát. Naštěstí se jim podaří přeletět les a pro dosednutí si vyberou louku za ním. Už už to vypadá na ukázkové nouzové přistání, když v tom se to stane.
Pilot netuší, že louka je po nedávných deštích velice podmáčená a připomíná spíš mokřady, takže jakmile se vrtulník dotkne země, okamžitě se předním podvozkem zaboří až po kabinu. Tím pádem hrábne listy rotoru o zem, což ho vymrští do vzduchu, kde se několikrát otočí. Při tom dojde k ulomení ocasu a hlavní část stroje dopadá na bok.
Posádka i pasažéři mají v tomto případě z pekla štěstí: Zachrání je dveře, respektive otvor místo nich, kterým se rychle dostanou ven. Dveře byly před vzletem vymontovány, aby mohl kameraman natáčet z otevřeného prostoru. Pilot opouští stroj jako poslední a opravdu to stihne jen tak tak. Všichni instinktivně běží od havarovaného vrtulníku co nejdál. A když jsou v bezpečné vzdálenosti, začíná hořet. Režisér, který má na krku fotoaparát, zvládne ještě udělat pár snímků zdemolovaného hořícího stroje. Foťák je také to jediné, co filmařům zbyde, jinak veškerá technika lehne popelem.
Okamžitě po nehodě a uhašení požáru se rozbíhá vyšetřování. A co odborníci zjišťují? Jak už to většinou u leteckých nehod bývá, příčin bylo povícero. Tou hlavní byla nevyváženost rotoru turbíny motoru, která zapřičinila poškození lopatek a tudíž systém automatické ochrany motor vypnul. Pokud by vrtulník dosedl na pevnou plochu, nejspíš by v pořádku přistál. Nepříznivý vliv na vývoj situace měla i plná přídavná nádrž a také byly shledány nedostatky v kvalitě paliva.
Po této havárii, z níž jen zázrakem vyvázli všichni živí a téměř zdraví, bylo nařízeno odmontovat ze všech vrtulníků tohoto typu přídavné nádrže a zakázáno provádět lety s cestujícími ve výšce méně než 200 metrů.
Dlužno dodat, že dnes jsou havárie vrtulníků velice řídkým jevem a piloti se s nimi učí přistávat i bez motoru. Tak se nebojte a vzhůru do oblak. Z moderního vrtulníku uvidíte mnohem víc, než z malého okénka dopravního letadla.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1091682868-osudove-okamziky/403235100081041/
http://www.vrtulnik.cz/accidents/nehoda021.htm
Letecká badatelna https://share.google/LUj1mp3HckIuhLAmK
